Národní inventarizace lesů v České republice

Národní inventarizace lesů je zjišťování stavu lesa, prováděné na celém území České republiky. Jejím úkolem je podat přesné souhrnné údaje o stavu lesů a dále při opakovaných šetřeních zejména o vývoji lesů v České republice z pohledu životního prostředí i z hlediska hospodářského využití.

Hlavní cíle Národní inventarizace lesů:
– poskytnout požadované informace o lesích pro potřeby státní správy,
– umožnit hodnocení hospodaření v lesích a dosahování cílů lesního hospodářství,
– poskytnout údaje k dlouhodobé kontrole důsledků státní lesnické politiky a dotační politiky státu na stav lesů.

Národní inventarizace lesů je nezávislá na jiných způsobech šetření lesa, včetně lesních hospodářských plánů a osnov a její výsledky nejsou ovlivněny vlastníkem ani státní správou lesů.

O provedení prvního cyklu rozhodla vláda svým nařízením č. 193/2000 Sb. v návaznosti na Zákon o lesích č. 289/1995 Sb., § 28. Inventarizací byl pověřen Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs nad Labem (ÚHÚL). První cyklus inventarizace proběhl v letech 2001 – 2004, přičemž výstupy jsou k dispozici zde. V současné době je dle nařízení vlády č. 247/2009 Sb. v přípravě druhý cyklus, terénní sběr dat bude probíhat od 2011 do 2014.

Převážná část údajů, které jsou v rámci Národní inventarizace lesů využívány pro výpočty, je získána venkovním šetřením prováděným speciálně pro účely inventarizace. Část údajů je získávána z ortofotomap (výměra lesa) a z jiných zdrojů (zejm. mapy – okres, kraj, přírodní lesní oblast, ve kterých plocha leží, nadmořská výška; Katastr nemovitostí – druh vlastnictví).

Venkovní šetření v rámci NIL se děje na inventarizačních plochách, jejichž středy byly generovány náhodným způsobem. Dvě inventarizační plochy spojuje linie – tzv. transekt. Celá republika je pro tyto účely rozdělena čtvercovou sítí 2 x 2 km. V každém čtverci jsou umístěny dvě kruhové plochy o velikosti 500 m². Na plochách se zjišťují dendrometrické a technické vlastnosti stromů a dále ekologické charakteristiky lesa. Na transektech, tvořících spojnici obou ploch inventarizačního čtverce, se zaznamenávají zejména liniové prvky (cesty, toky, okraje lesa…).

Veškeré měření je prováděno moderními elektronickými přístroji a přímo v lese jsou data ukládána do terénního počítače. Pouze část údajů se zjišťuje v kanceláři vyhodnocováním leteckých snímků.

Ke zpracování a statistickému vyhodnocení dat je použito speciálních počítačových programů. Data je možné vyhodnotit na různých územních úrovních. Prezentovány jsou výsledky na úrovni České republiky a jednotlivých krajů.

Vývoj národních inventarizací lesů v Evropě

Po 1. světové válce dochází v Evropě k nebývalým změnám ve vnímání úlohy státu a s tím souvisí potřeba získat věrohodné údaje o zdrojích a stavu národního hospodářství, pro jejich optimální využití. Mezi tyto údaje patří i informace o stavu lesů, jako zdroje dříví, které hraje významnou roli zejména ve skandinávských zemích. Z toho důvodu se začínají zjišťovat stavy zásob na území celého státu, často speciálním šetřením - začínají se dělat národní inventarizace lesů. Jednou z prvních zemí je Norsko, které uvádí za oficiální počátek své národní inventarizace lesů rok 1919. Během krátké doby přibývají Finsko, Švédsko a v roce 1924 Velká Británie.

Obdobím, ve kterém se začínají dělat národní inventarizace v dalších zemích, je konec padesátých let a léta šedesátá. V roce 1958 to je například Francie, ze zemí z našeho regionu následují Rakousko a Maďarsko a postupně přibývají další. Zvláštním případem je Německo, kde provádějí inventarizace jednotlivé spolkové země především pro svou potřebu a teprve od roku 1986 existuje systém celoněmecké inventarizace, která však jen koordinuje jednotlivé zemské inventarizace a zpracovává souhrnně jejich data.

Postupně narůstá význam dálkového průzkumu Země jako zdroje dat v národních inventarizacích lesů. Pro získání některých údajů se začínají vyhodnocovat letecké, popřípadě družicové snímky. Řada informací pozemním šetřením ani nejde s dostatečnou přesností získat a u jiných se jejich pořízení zlevňuje.

V osmdesátých letech přechází postupně švédská národní inventarizace lesů jako první z cyklického na permanentní systém. K podobnému rozhodnutí postupně docházejí i některé další státy.

V devadesátých letech probíhá ve světě několik konferencí, z nichž první celosvětová byla v roce 1992 v Rio de Janeiru, na témata trvale udržitelné hospodaření a trvale udržitelný rozvoj. Souvisí se změnou pohledu společnosti v bohatých státech na význam přírodního bohatství a na způsob jeho využití. Se změnou pohledu na životní prostředí se mění také vnímání celospolečenských funkcí lesa. To se promítá i v nárůstu údajů, zjišťovaných při národních inventarizacích lesů z důvodu lepšího poznání stavu a vývoje životního prostředí. V některých zemích dokonce dochází k doplnění národní inventarizace lesů obdobnou inventarizací krajiny, kdy se šetří i pozemky mimo les.

V průběhu devadesátých let dochází také k bouřlivému rozvoji informačních technologií, s nímž souvisí stále častější využívání výpočetní techniky při práci i v běžném životě. Již v předešlých desetiletích se využívají počítače ke statistickým výpočtům. V posledním desetiletí se však začínají veškerá data skladovat v počítačové (digitální) podobě, což rozšiřuje možnosti zpracování.

V druhé půli devadesátých let již dospívá výpočetní technika do stádia, kdy je možné zjišťované údaje ukládat do terénního počítače přímo v lese a odpadá tak významný zdroj chyb - přepisování údajů z papírových formulářů do počítače. V tomto směru je Česko průkopníkem a řada zemí se od nás učí, jakým způsobem se dá výpočetní technika při terénním sběru dat použít.

Další oblastí, ve které má rozvoj výpočetní techniky významný vliv na inventarizaci lesů, je dálkový průzkum Země (DPZ). Počítačové zpracování nabízí široké možnosti zejména ve spektrální analýze obrazu. Díky rozvoji počítačového zpracování v DPZ se postupuje dále v možnostech získávání údajů a snižování nákladů.

V roce 2003 je založena Evropská síť národních inventarizací lesů (European National Forest Inventories Network - ENFIN), sdružující jednotlivé národní inventarizace lesů, která chce v budoucnu dosáhnout přiblížení metod získávání a zpracování dat, aby byla lepší možnost porovnávat výsledky z jednotlivých zemí. To je důležité zejména při tvorbě lesnické a dotační politiky Evropské unie, zjišťování stavu životního prostředí,…

Vývoj národní inventarizace lesů v České republice

Inventarizace lesů jako odborný výraz je naší lesnické veřejnosti dobře známa. Již v meziválečném období zde nastává potřeba znát zásoby dřeva a stav lesů v celostátním měřítku. Vycházelo se z tehdy dostupných zdrojů informací, které neměly vyrovnanou kvalitu a často šlo o odhady.

Historie národní inventarizace lesů u nás začíná po 2. světové válce projektem s názvem "Inventarizace lesů 1950". Realizace je tehdy zahájena na základě vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 3021 z 8. listopadu 1948. Ve válečných letech bylo upuštěno od revizí a obnov lesních hospodářských plánů, a proto je potřeba jejich obnov naléhavá. A právě s urychlenou obnovou hospodářských plánů je tato inventarizace spojena. Z vazby na hospodářské plány plyne závislost výsledků na šetření prováděném prvotně za jiným účelem, než je inventarizace lesů. To je zásadní rozdíl oproti Inventarizaci lesů v České republice prováděné od roku 2001.

V rozestupu deseti let následují další inventarizace, vycházející z obdobně získaných dat, Inventarizace lesů 1960 a Inventarizace lesů 1970. V jejich zpracování dochází sice k jistým změnám, vždy se ale vychází z lesních hospodářských plánů.

Proto, aby byly k dispozici čerstvější údaje, přistoupilo se ke každoročnímu výpočtu některých hodnot. Výsledkem jsou stručnější Permanentní inventarizace lesů (PIL). Vzhledem k délce platnosti hospodářských plánů deset let, však i PIL vycházejí z dat až deset let starých. V roce 1979 na předešlé inventarizace navazují každoročně obnovované Souhrnné lesní hospodářské plány (SLHP). Ty se zpracovávají a zveřejňují do roku 1998, kdy jsou nahrazeny materiálem "Informace o stavu lesů". Veškeré zveřejněné inventarizace lesů a další díla, která je nahradila, vycházejí až do roku 2004 z lesních hospodářských plánů a od roku 1997 také lesních hospodářských osnov (LHO).

V polovině devadesátých let vychází zákon č. 289/1995 Sb. (lesní zákon), který se zmiňuje o provedení inventarizace v §28. Již zde se počítá s tím, že inventarizace bude vycházet ze speciálního terénního šetření a nebude tak mít společný základ s hospodářskými plány. Od této doby se pracuje s různou intenzitou na technologii sběru dat inventarizace lesů v České republice v rámci pilotních projektů. Příprava ústí v červnu 2000 do nařízení vlády č.193/2000 Sb. Obsah tohoto nařízení posouvá význam slova inventarizace do nové úrovně, a to pohledem na les jako nedílnou složku životního prostředí v jeho ekosystémových vazbách. Souběžně s produkční funkcí lesa se zabývá i dalšími vlastnostmi lesního prostředí. V roce 2001 započalo venkovní šetření v rámci Národní inventarizace lesů v České republice (NIL ČR). Dochází tak k zásadní změně, která odlišuje NIL ČR od předešlých souhrnných lesních hospodářských plánů a desetiletých inventarizací.

Právě z důvodu této změny není však možné považovat hodnoty, které poskytuje Národní iventarizace lesů za jednoduše srovnatelné s výsledky například Souhrnných lesních hospodářských plánů. Při porovnání musíme zohlednit řadu faktorů, které je od sebe ve výsledcích odlišují.

Účast ÚHÚL v inventarizacích lesů v rozvojových zemích

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů se od roku 1974 podílel na několika inventarizacích lesů, které byly zaměřeny na možnosti racionálního, hospodárného a trvale udržitelného využití lesů rozvojových zemí v rámci projektů Organizace spojených národů pro zemědělství a výživu (FAO). Jednalo se o velkoplošné inventarizace lesů zejména v Kongu, Kamerunu, ale i dalších zemích. Tyto inventarizace byly prováděny metodikou FAO a byly většinou součástí komplexnějších projektů.