Úkolem typologie lesů, jako jedné z disciplín hospodářské úpravy lesů, je
rozdělit lesy na plochy se stejnými růstovými podmínkami, zhodnotit tyto
ekologické podmínky a vyvodit závěry pro vhodné lesnické hospodaření.
Typologie lesů v pojetí ÚHÚL vychází při vymezení a vyhodnocení růstových
podmínek jednak z přímo zjišťovaných stanovištních vlastností, podle nichž
se usuzuje na působení jednotlivých ekologických faktorů, jednak z nepřímé
indikace stanovištních podmínek prostřednictvím floristického složení vegetace.
Rostlinné společenstvo, které vzhledem k rozhodujícímu významu dřevinné složky
označujeme jako lesní společenstvo, slouží jako indikátor růstových podmínek
určité lokality.
Cílem typologie lesů je prostřednictvím poznání a vymezení lesních
společenstev odvození růstových podmínek na základě poznaných kauzálních
vztahů vegetace k hlavním prvkům fyzikálně–geografickým, geologicko–pedologickým
a klimatickým. Typologie lesů slouží jako podklad pro stanovení hospodářských
opatření a provozních a produkčních cílů (LHP, LHO). Její význam byl ještě
posílen v nových politicko-ekonomicko-enviromentálních poměrech, kdy se stala
rovněž podkladem pro hodnocení funkcí lesních ekosystémů, oceňování lesů nebo
pro tvorbu plánů péče u zvláště chráněných území.
Současné, kulturními zásahy silně ovlivněné, lesní společenstva i některé
vlastnosti prostředí vyžadují neomezovat se jen na jeden z uvedených způsobů
indikace růstových podmínek, ale používat oba, nebo ten, který může vést k
úspěšnému výsledku. Proto se u většiny lokalit hodnotí složení fytocenózy,
včetně produkčních znaků dřevin, tak i půdní vlastnosti. Přitom v méně změněných
poměrech je základem fytocenóza, ve výrazně změněných poměrech to jsou trvalé
vlastnosti stanoviště. Za víceméně trvalé vlastnosti se pokládá makroklima,
popř. reliéfem podmíněné mezoklima a těžko ovlivnitelné půdní vlastnosti, kdežto
humusová forma a fytocenóza podléhají vlivům kulturních zásahů.
K hlavním úkolům typologie lesů patří vedle zjišťování trvalých znaků
prostředí také rekonstrukce proměnlivých znaků, tj. přirozené složení
fytocenózy, včetně produkčních ukazatelů dřevinného patra (bonita, kvalita,
sociální postavení). Pro hodnocení vodního režimu půdy bývá většinou rozhodující
současný stav.
Toto pojetí je možno označit jako kombinaci mezi způsobem „rekonstrukce
přirozeného stavu“ odpovídajícího současnému klimatu a způsobem „konstrukce
potenciálního stavu“, kterým se upravuje rekonstruovaný stav vzhledem k víceméně
trvalým změnám podmínek.
Při dočasných změnách způsobených jednak kulturním typem porostu, v němž
záměna dřevin jako edifikátorů ovlivňuje i složení ostatních synusií porostu a
humusových vrstev (porostní a věková stádia), jednak vnějším zásahem
většinou ochuzujícím prostředí (degradační stádia po hrabání), výjimečně i
zlepšujícím (hnojení) se jedná o typickou rekonstrukci na stav odpovídající
přirozeným poměrům bez těchto druhotných vlivů.
Při trvalých změnách v půdních podmínkách, ke kterým patří např. erozí
smyté půdní povrchy, nevratné změny v půdních horizontech, zejména při výrazné
podzolizaci nebo v případech, kdy často ani nelze zjistit výchozí stav vegetace
a půdy je současný stav trvalých (v tomto případě trvale změněných)
vlastností prostředí výchozím stavem a jemu odpovídající „přirozená“ fytocenóza
je potenciální přirozenou vegetací, která se v těchto podmínkách vyvine,
přestane-li působit vliv člověka. K tomuto výchozímu stavu se při nevhodné
skladbě vážou též degradační stádia.
Poněkud specificky je v systému ÚHÚL hodnocena trvalá úprava režimu spodní vody,
u něhož současný stav v době vyspělé fytocenózy, i když vznikl uměle jako
opatření cílevědomého hospodaření, je pokládán za výchozí tj. pro účely lesního
hospodaření za „přirozený“ stav. Přestože nemá charakter trvalé vlastnosti
prostředí, patří z hospodářského hlediska k potenciálnímu stavu. Vhledem k tomu
se neprovádí rekonstrukce společenstva pro stav před odvodněním, ale pro
současný stav, i když jeho trvalost je odvislá na udržování současného režimu
spodní vody.
Uvedenými hledisky je vymezen pro naše pojetí i pojem přirozeného lesního
společenstva jako přirozeného útvaru, který by se při současných podmínkách
klimatu a trvalých vlastnostech stanoviště a při současném stavu spodní vody
vytvořil, kdyby nedošlo k dočasné změně nebo degradaci, většinou v důsledku
antropické činnosti.
Současný změněný stav fytocenózy a tím i současné stanovištní podmínky
kulturních lesů nejsou sice samostatně mapovány, ale v rámci trvalých podmínek
typologické jednotky jsou respektovány jako samostatné porostní typy při
diferenciaci hospodářských opatření.
V praxi je vymezení růstových podmínek vyjádřeno mapováním typologických
jednotek.
Současný stav a vývoj systému ÚHÚL
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem se stal na území ČR
garantem tvorby a realizace typologického systému ÚHÚL. K roku 2001 byla
dokončena etapa tvorby Oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL), obvykle s
platností v letech 2000 – 2019. Celkem 41 publikací (odpovídá počtu přírodních
lesních oblastí) obsahuje mimo jiné podrobné charakteristiky konkrétních
přírodních podmínek i ucelený přehled a náplň všech lesních typů, které jsou v
tomto prostorovém rámci rozlišovány. Charakteristiky lesních typů odpovídají v
tomto případě zejména terénní zkušenosti mapovatele.
Po zhotovení OPRL se logicky přistoupilo ke stále nezhotoveným Oblastním
typologickým elaborátům (OTE). Oblastní typologické elaboráty pro všechny
PLO ČR byly zpracovány v letech 2005–2007. V těchto publikacích jsou dokladována
a vyhodnocena primární data typologických zápisníků včetně laboratorních analýz
půdních vzorků. Právě syntéza primárních dat, dosud využívaných téměř výhradně
jen jako doklad subjektivních tvrzení, je dalším nutným krokem ve vývoji
typologického systému. Exaktní vyhodnocení dat napomůže mimo jiné odstranit ze
systému chybně rozlišené lesní typy, které jsou pouze porostními, světlostními
nebo degradačními stadii „klimaxových“ lesních typů (Průša 1972, 2000, Vokoun
1999).
Syntetické zpracování typologické databáze na úrovni PLO bude nutně pokračovat
sjednocením typologických jednotek na úrovni přírodních lesních obvodů (celkem
14). Následná etapa předpokládá zpracování databáze za biogeografické
podprovincie – hercynská, polonská, západokarpatská, severopanonská (Culek et
al. 2003). Ze současného stavu zpracování databáze je zřejmé, že LT budou ve
výsledku mírně redukovány, ale nelze vyloučit, že na podkladě databáze budou
vymezeny i některé nové LT.
Nezbytným podkladem pro vytvoření OTE a rovněž pro syntézy na úrovni vyšších
prostorových jednotek (přírodní lesní obvod, biogeografická podprovincie) je
obsáhlá databáze typologie lesů. Ta se pozvolna vytvářela desítky let a
nyní představuje v rámci ČR soubor cca 48 tisíc typologických zápisníků, které
byly vyhotoveny na cca 38 tis. typologických plochách. Počátky databáze klademe
do roku 2000, know-how bylo převzato z České národní fytocenologické databáze.
Databáze TL je postavena nad databázovým programem Turboveg (data o vegetaci) s
rozšířením v databázovém programu MS Acces (data o stanovišti). Po provedení
standardizace databáze TL se stane součástí datového skladu (DS ÚHUL).
Vlastní data ÚHÚL jsou dále doplněna externími údaji, kterými jsou například
klimatická data nebo digitální model terénu. Jejich propojením je tak možné
provádět „exaktní“ hodnocení nejen na úrovni makroklimatu, ale nově též
topoklimatu. To může přispět k řešení sporných otázek týkajících se zonality
stanovišť. Nově jsou také využívány moderní techniky zpracování dat, jako jsou
metody mnohorozměrné analýzy nebo klasifikace neuronovými sítěmi. Do budoucna se
předpokládá využití databáze také k posouzení růstová dynamiky dřevin, šetření
průběhu absolutních výškových bonit nebo šetření výtvarnicových výšek. Součástí
zpracování databáze je také vyhodnocení půdní sorpce, hydrických vlastností půd
nebo jejich odolnosti vůči erozi a degradaci. Mnohavrstevná databáze umožní lépe
charakterizovat nadstavbové jednotky typologického systému – lesní vegetační
stupeň, soubor lesních typů.
V rámci doplnění typologického systému ÚHÚL, sloučení rozdílných monitoringů a
možnosti sledování dat v časových řadách dojde v roce 2008 k nastartování
Trvalého monitoringu typologických ploch. Sběr dat bude prováděn
technologií, která se používá v Inventarizaci lesů ČR, bude rozšířen o sběr
dendrometrických, pedologických a fytocenologických údajů.
Mapování typologických jednotek
Paralelně se syntetickým zpracováním typologické databáze a s revizí
typologického systému probíhá zpřesňování a zpodrobňování typologického
mapování. Veškeré lesy v České republice jsou typologicky zmapovány podle
jednotného typologického systému v měřítku 1 : 10 000. V některých případech je
požadováno podrobnější mapování (NPR, NPP, NP, CHKO) v měřítku 1 : 5 000 (NP
České Švýcarsko, 2004-2005). V měřítku 1 : 25 000 je tištěna “Mapa cílového
hospodářství”. Posledním mapovým výstupem v oblasti lesnické typologie je “Mapa
lesních vegetačních stupňů”, s hranicemi lesních vegetačních stupňů včetně
azonálních a extrazonálních částí, která bude tištěna v měřítku 1: 50 000, 1:200
000 a 1:500 000.
Typologické zařazení zalesňovaného pozemku
V souladu s nařízením vlády 239/2007 o stanovení podmínek pro poskytování
dotací na zalesňování zemědělské půdy provádí Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
na žádost vlastníka zalesňovaného pozemku jeho typologické zařazení. V sekci
Download je možné stáhnout náležitosti Žádosti o typologické zařazení
zalesňovaného pozemku a prohlédnout působnost poboček ÚHÚL v rámci krajského
uspořádání. Kontaktujte pobočky, které mají působnost ve Vašem kraji.
Účast typologie lesů na dalších projektech
mapování NPR a NPP pro Agenturu ochrany přírody a krajiny v měřítku 1 :
5 000 (2005–2006)
mapování NP České Švýcarsko pro Správu NPČŠ v měřítku 1 : 5 000
(2004–2005, pob- Jablonec)
Generel rekonstrukcí porostů náhradních dřevin v imisní oblasti
východního Krušnohoří, (pob. Jablonec)
Ukrajina, typologické mapování v rámci exportu technologie OPRL,
rozvojová pomoc (2006–2007, pob. Frýdek–Místek, Kroměříž)
Britská Kolumbie, „Mapování lesních stanovišť v UBC Alex Fraser Research
Forest“ (2002–2003, Klinka, Macků, Kusbach) a další
