Zkoušky

Vývoj mysliveckého vzdělávání v Čechách

Už od nepaměti se formovaly lovecké zvyky a obyčeje, mluva a další znalosti zabíhající od biologie zvěře až po balistiku. Předávání těchto zkušeností a znalostí z generace na generaci je zajištěno prostřednictvím statutu zkoušek.

Zkoušky a s nimi spojené pasování se stalo součástí české myslivecké kultury, protože učí úctu ke zvěři a přírodě a představují živý odkaz zkušeností předchozích mysliveckých generací, který se v mnoha směrech prakticky udržel dodnes. Myslivecké zvyky a tradice vycházející z vnitřního přesvědčení myslivce jsou pokládány za závazné, a proto mnohé z nich našly zakotvení v nejrůznějších nařízeních, směrnicích i v právních předpisech. Jejich zachování je proto projevem úcty k odkazu našich předchůdců, k přírodě a také projevem lásky ke zvěři, jakožto přírodnímu bohatství naší země.

Středověk - období první republiky

Profesionální výkon myslivosti:

• kvalifikace získávána v učebním poměru, který byl tříletý
• výuční list + lovecká trubka + lovecký tesák
• od roku 1754 již nestačilo, aby výuční list podepisovali myslivci příslušného panství, ale lesní zaměstnanci museli skládat odbornou zkoušku před ustanovenými krajskými zkušebními komisaři
• 1929 -1931 malý a velký honební zákon: myslivecké zkoušky, zkoušky pro odborné myslivecké hospodáře

Vývoj po druhé světové válce

Odklon od profesionálního výkonu (kromě bažantnic a obor) - lidová myslivecká sdružení. Ukotveno zákonem č. 23/1962 Sb.

• zkoušky z myslivosti
• zkoušky pro myslivecké hospodáře
• vyšší odborné myslivecké zkoušky

Vývoj po roce 1989

z. č. 512/1992 Sb.

• zkoušky z myslivosti
• vyšší odborné myslivecké zkoušky

z. č. 449/2001 v platném znění

• zkoušky z myslivosti
• zkoušky pro myslivecké hospodáře
• vyšší odborné myslivecké zkoušky

Na těchto stránkách jsou představeny termíny konání zkoušek včetně seznamů odkazů na jednotlivé subjekty, které mají oprávnění z MZe na pořádání zkoušek.