Karpatská úmluva

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
Brandýs nad Labem

INFORMACE O LESÍCH www.uhul.cz
поздравления с новорожденным

Karpatská úmluva

Karpatská úmluva (celým názvem Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat) je rámcovou úmluvou, která definuje základní politické cíle, jež podpoří integrovaný přístup k ochraně karpatského přírodního a kulturního bohatství.

Iniciátorem vzniku úmluvy byla Ukrajina, která v roce 2001 požádala Program OSN pro životní prostředí o pomoc při mezivládních konzultacích mezi karpatskými zeměmi (Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, tehdejší Státní společenství Srbsko a Černá Hora, Slovensko a Ukrajina) s cílem navrhnout mezinárodní úmluvu o karpatských horách po vzoru Alpské úmluvy.

Karpatská úmluva byla přijata v Kyjevě v květnu roku 2003 během páté Ministerské konference „Životní prostředí pro Evropu“. Poté, co ji ratifikovaly čtyři smluvní strany (Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Ukrajina), úmluva vstoupila v platnost 4. ledna 2006. V současnosti jsou členy úmluvy, mimo výše uvedené státy, také Polsko, Rumunsko a Srbsko.

 

Význam karpatské oblasti

Karpaty jsou významným ekologickým, ekonomickým, kulturním a rekreačním prostředím pro život v srdci Evropy. Dělí se o ně sedm zemí střední a východní Evropy, z nichž pět se již připojilo k Evropské unii. V České republice jsou Karpaty zastoupeny geomorfologickou provincií Západní Karpaty, která se nachází ve východní části země. Vyjma sub-provincie „Vněkarpatské sníženiny“ se Karpatská úmluva vztahuje na celé geomorfologicky vylišené území Karpat.

Karpaty jsou domovem 4 000 cévnatých rostlin, z nichž 481 druhů nalezneme pouze v Karpatech, stejně jako i domovem celé řady vzácných druhů hmyzu a největších evropských populací medvědů hnědých, vlků, rysů, zubrů evropských a vzácných ptačích druhů, jako je světově ohrožený orel královský. Zhruba 45 % evropských vlků – druhu, který v mnoha zemích západní a střední Evropy vyhynul – se nachází právě tady.

Kromě toho, že si zachovávají vysokou biologickou rozmanitost, jsou také Karpaty domovem zhruba 16‒18 milionů lidí. Vyskytuje se zde pestré kulturní bohatství a tradiční hospodářské postupy, které respektují místní životní prostředí a přírodní zdroje. Staletí pastýřství, typické pro celé Karpaty, například vedla ke vzniku početných polo přírodních stanovišť, včetně pastvin a luk, jakými jsou například Bělokarpatské louky v České republice a Poloniny na Slovensku a v Polsku.

 

Protokoly a Karpatská úmluva

Ačkoliv je Karpatská úmluva právní dohodou, není pro smluvní strany závazná. Vzhledem k tomu, že úmluva obsahuje spíše obecná ustanovení, mohou členské státy navrhovat k úmluvě protokoly, které obsahují konkrétní hmotněprávní povinnosti. Tyto protokoly mohou být přijaty a podepsány pouze na zasedání konference smluvních stran, označované zkratkou COP (Conference of the Parties). Protokoly jsou nejdůležitějším prostředkem pro naplňování a usnadnění provádění obecných zásad vymezených v samotné úmluvě. Do dnešního dne byly přijaty tyto protokoly:

  • I. Protokol o ochraně a trvale udržitelném využívání biologické a krajinné rozmanitosti
  • II. Protokol o trvale udržitelném hospodaření v lesích
  • III. Protokol o trvale udržitelném cestovním ruchu
  • IV. Protokol o trvale udržitelné dopravě

 

COP 4 Mikulov – Strategický akční plán pro implementaci Protokolu o lesích

Poslední konference smluvních stran, v pořadí čtvrtá (COP4), se konala v září roku 2014 v Mikulově v České republice. Toto setkání bylo významné zejména pro hospodaření v lesích, jelikož zde byl přijat Strategický akční plán pro implementaci výše zmíněného Protokolu o trvale udržitelném hospodaření v lesích. Strategický akční plán v sobě zahrnuje 18 cílů, které v jednotlivých akcích konkretizují náplně dílčích částí Protokolu a snaží se tak podat návod na jejich uvedení do praxe. Za implementaci Protokolu o trvale udržitelném hospodaření v lesích zodpovídá za Českou republiku Ministerstvo zemědělství, částečnou agendou je pověřen ÚHÚL.

K dalším významným usnesením COP4 patřilo:

  1. odsouhlasení Protokolu o trvale udržitelné dopravě a
  2. schválení přísných kritérií pro vymezení pralesů, která slouží k objektivnímu posouzení stavu lesních ekosystému a záchraně posledních střípků „panenské“ přírody nejen v Karpatech, ale i v celé Evropě.

 

ČR předsednictví v Karpatské úmluvě 2014-2017

V rámci čtvrtého setkání smluvních stran byla Česká republika pověřena předsednictvím v Karpatské úmluvě pro období 2014‒2017. K hlavním prioritám předsednictví patří:

I. větší zapojení krajské a místní úrovně do naplňování Karpatské úmluvy,

II. financování ze zdrojů EU,

III. zefektivnění a racionalizace fungování úmluvy,

IV. rozvoj spolupráce s Alpskou úmluvou,

V. spolupráce se slovenským předsednictvím v Radě EU.

S ohledem na to, že Karpaty jsou zdrojem biodiverzity nejen pro země, do nichž patří, ale pro celou Evropu, představuje rámcová úmluva investici do budoucna. Lze doufat, že proces naplňování úmluvy pomůže uchovat přírodní poklady regionu, usnadní přeshraniční spolupráci i dialog a dosáhne udržitelného rozvoje celého regionu.

Většina textu byla přejata z publikace:

Broggiato A. et al. (2007): Karpatská úmluva v praxi. Přeložila Hajduchová J., UPGRADE CZ s.r.o., Ostrava.

 

Gesce v ČR

Karpatská úmluva je v ČR v gesci Ministerstva životního prostředí. Činnosti v rámci „Protokolu o lesích“ jsou v gesci Ministerstva zemědělství a jsou řešeny společně s ÚHÚL. Kontakty na zodpovědné osoby z MŽP a AOPK lze najít na stránkách AOPK. Anglické originály a překlady jednotlivých protokolů je možné získat na webových stránkách informačního systému Úmluvy o biologické rozmanitosti - Protokol o lesích. Protokol doplňuje Strategický akční plán.

Oficiální stránky Karpatské úmluvy: www.carpathianconvention.org.