Orlické hory jsou pohořím s vysokou lesnatostí, vodohospodářsky a rekreačně velmi významné. Jsou zde i silné zájmy ochrany přírody, 67 % plochy lesa se nachází v CHKO Orlické hory. Dřevinná skladba lesů je typická pro horskou oblast, tzn. převažují jehličnany, z nichž dominuje smrk ztepilý, pro který jsou v oblasti vhodné klimatické podmínky s dostatkem srážek. V období 1945–1960 proběhlo rozsáhlé zalesňování bývalých zemědělsky využívaných pozemků, což vedlo k významnému zvýšení lesnatosti oblasti a posílení produkční funkce lesů. V 70. až 90. letech 20. století byly lesní porosty pod silným imisním zatížením, důsledkem toho byl rozpad smrkových porostů v hřebenových partiích Orlických hor. Dlouhodobé negativní ovlivnění lesních půd okyselením půdních horizontů se řešilo vápněním a hnojením. Rámcové směrnice hospodaření byly přizpůsobené jak současnému stavu lesních porostů, tak potenciálnímu ohrožení lesů klimatickou změnou. Doporučující opatření směřují k úpravě dřevinné skladby a struktury porostů pro zabezpečení trvale udržitelného obhospodařování lesů. Základní hospodářskou dřevinou zůstává smrk, který zde dosahuje svého optima, za současného posilování role buku a jedle. 

 

 

 

Obsahuje podkapitolu rámcové směrnice hospodaření (RSH)