1.3 Historie hospodářské úpravy lesů a ÚHÚL

 

Období do konce 19. století

Nedokonalé pokusy o ochranu některých lesů před těžební devastací byly na území našeho státu činěny už v dobách knížecích. Poměrně brzy se také objevily snahy o udržení trvalých těžebních možností, a to jak na zbožích komorních či zápisných, tak na jednotlivých majetcích zpupných. V období od 13. do 17. století byly lesní majetky poměrně často zaměřovány (např. 1325 Petr Žákavec ze Žákavy) a byly pořizovány odhady a oceňování lesů. Počátky hospodářské úpravy lesů (HÚL) u nás lze umístit až asi do první poloviny 18. století.

Odborné hospodaření bylo zprvu jako v celé střední Evropě zaměřováno především na výši, trvalost a vyrovnanost produkce a vycházelo z tehdejších reálných obav z nedostatku dřeva. Snaha trvale vyhovovat společenské poptávce po surovině logicky poměrně brzy vyústila v další požadavek na zvýšení stability produkce. Od první poloviny 19. stol. byly propracovávány metody, jak této stability dosáhnout. Kromě diverzifikovaných metod výchovy a obnovy porostů to byly principy vnější a vnitřní prostorové výstavby a diferencované dřevinné skladby, jež dodnes v hospodářských lesích nepozbyly aktuálnost.

Přes vážné problémy, které nám dnes právě pro nedůslednost realizace těchto zásad, jež byla způsobena převahou zájmů ekonomických, působí změněná prostorová struktura a dřevinná skladba našich lesů, nelze pominout, že tyto změny valnou měrou napomohly k tomu, aby lesy na našem území nebyly neúnosně exploatovány, jejich plocha se zvětšovala, plnily dobře své mimoprodukční funkce a v neposlední řadě, že výnosy z lesa dovolily a dovolují aktivity směřující k jejich přeměně na lesy přírodě bližší namísto neúměrně náročnějších akcí, jež by byly nutné při jejich novém zakládání na opuštěných a degradovaných zemědělských pozemcích.  

Začátky provádění HÚL byly dány velikostí příslušných majetků, přičemž rozsah a způsob její realizace byl různý nejen v závislosti na stupni rozvoje lesnické vědy, ale i na řadě vnějších okolností, které v daném období převládaly. Výsledným dílem však od začátku existence HÚL vždy byla určitá forma lesních hospodářských plánů (LHP), obsahujících textové, tabulkové a mapové náležitosti.

Podle dochovaných pramenů měly u nás vypracovány první LHP: schwarzenberské panství Chýnov u Tábora (1739), klášterní statek Tvořihráz u Znojma (1741), jesenické lesy (1743), Přísečnice u Chomutova (1745), Horní Luby u Chebu (1744), jimramovské lesy (1751), Lipník u Přerova (1753), Tuchlovice u Kladna, Kyjov, Olomouc a Nové Město n.M. (1754), Hořice (1756), Hořovice a Hluboká n.V. (1760) atd. Do konce 18. st. pak byla zařízena již asi pětina z celkové výměry našich lesů a ve státních lesích byly LHP zpracovávány už podruhé. Tento trend pokračoval i v 19. století, ovšem stále ještě bez všeobecně platných norem stanovených zákonem. O kvalitě tehdejších českých odborníků svědčí i fakt, že zařizovali rozsáhlé lesní majetky na Balkáně, v Podunají a v Itálii.

I když rakouský lesní zákon č. 250/1852 říšského zákoníku například obsahoval zákaz pustošení lesů a nařizoval povinné zalesňování vykácených ploch, zavedení lesních hospodářských plánů bylo ponecháno na zákonech zemských. Uherský zákonný článek XXXI/1879 již předpisoval vyhotovování LHP pro státní, obecní a společenské lesy. V Čechách nařizoval hospodařit podle LHP teprve zákon č. 11/1893 českého zemského zákoníku o dohledu nad obecními lesy. Přitom obce, mající lesní majetek o výměře nižší než 50 ha, který byl v řádném stavu, mohly být této povinnosti zproštěny, ale musely užívat alespoň zjednodušených programů hospodaření. Protože státní lesy byly do poloviny 19. století rozprodány na splácení státních dluhů z napoleonských válek a státní taxace byla převedena do Vídně, pro rozvoj HÚL až do začátku 20. století měly rozhodující význam zejména velké soukromé lesní majetky, které již tehdy mívaly vlastní zařizovací kanceláře.

Nejstarší tradici měla zařizovací služba liechtensteinská a schwarzenberská, vytvořené v polovině 19. století. Liechtensteinská služba byla tvořena samostatnými sekcemi u Úsově, Valticích a v Kostelci n. Č. L., které byly od roku 1883 centralizovány ve Valticích. Roku 1889 byla kancelář přeložena do Rabensburgu v Rakousku a potom do Bučovic s pobočkou v Břeclavi. Měla zpravidla 12-15 zaměstnanců a zanikla v roce 1946. Schwarzenberská taxace zařizovala asi 100 tis. ha lesů v Čechách. Pracovala od roku 1852 v Hluboké nad Vltavou a mívala 7-11 pracovníků. Její činnost skončila v roce 1950.

Mezi zařizovací služby vlastnické patřily také: colloredo-mannsfeldská taxace Zbiroh (45 tis. ha), taxace olomouckého arcibiskupství Kroměříž (42 tis. ha), fürstenberská taxace Křivoklát (32 tis. ha), czerninská taxace Jindřichův Hradec (19 tis. ha), buquoyská taxace Nové Hrady (21 tis. ha), taxace arcibiskupství Vratislav (32 tis. ha), taxace těšínského knížectví (55 tis. ha) a další, které pak v letech 1920 až 1948 pod vlivem politických a hospodářských změn na území našeho státu postupně zanikaly.

 

Období 1901 - 1918

Před rokem 1914 byly zařízeny asi 3/4 lesů na našem území. O významu HÚL pro lesní hospodářství svědčí hlavně to, že na zaměření lesů a zjišťování jejich stavu a stanovování trvale únosných těžeb vydávali značné částky peněz především soukromí majitelé lesů.

 

Vývoj v letech 1918 - 1934

Když v roce 1918 vzniklo samostatné Československo, převzalo na základě mírové smlouvy majetek bývalých rakouských státních lesů a statků. Současně získalo podle tzv. záborového zákona č. 215/1919 Sb., doplněného zákonem č. 387/1919 Sb., lesy bývalé císařské rodiny habsbursko-lotrinské a lesy šlechtických nadací, takže se výměra státních lesů na našem dnešním území zvýšila na 109,9 tis. ha. Postupnou, i když nedůslednou realizací první pozemkové reformy (tzv. náhradový zákon č. 329/1920 Sb.), která se táhla až do konce první republiky, pak převzal stát zčásti nebo zcela lesy dalších velkostatků, čímž se rozloha státních lesů zvýšila před Mnichovem v roce 1938 na 390 tis. ha. Jejich řízením bylo pověřeno Generální ředitelství státních lesů a statků (GŘ SLS) v Praze, kterému podléhala Oblastní ředitelství (OŘ), postupně vznikající v Praze (1920), v Brandýse nad Labem (1921), Frýdku (1923), Třeboni (1924), Liberci (1927) a v Hodoníně (1935). Každé Oblastní ředitelství mělo zařizovací oddělení, zajišťující HÚL v příslušné oblasti. V roce 1929 vydalo GŘ SLS návrh instrukce pro lesní hospodářská zařízení, který obsahoval řadu dodnes aktuálních prvků. Ačkoliv se podle něho úspěšně pracovalo, nebyl nikdy schválen.

 

Období 1935 – 1945

Vznik a vývoj samostatné zařizovací organizace

Začlenění HÚL do aparátu Oblastních ředitelství se postupem času ukázalo jako nevyhovující, neboť na tomto úseku chyběla složka, která by jednotně usměrňovala celostátní lesnickou politiku i vlastní metodiku zařizovacích prací. Kromě toho byli pracovníci těchto oddělení často pověřováni jinými úkoly, jako například dozorem při zalesňování, provozem myslivosti, řešením držebnostních otázek, vypracováváním návrhů a výkazů lesních prací, výpomocí při pozemkové reformě apod. To činilo často až 1/3 z fondu jejich pracovní doby, takže vyhotovování LHP zaostávalo.

Na konci roku 1934 proto Ministerstvo zemědělství (MZe) zrušilo zařizovací oddělení českých a moravských Oblastních ředitelství SLS a současně byla zvláštním výnosem MZe k 1. lednu 1935 vytvořena ze zařizovacího oddělení tehdy rozpuštěného OŘ SLS v Brandýse nad Labem samostatná Lesní taxační kancelář (LTK) se sídlem v budově brandýského zámku, uprázdněného po bývalém OŘ. Soustředěním zařizovací služby do samostatné instituce byl položen základ dnešního Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL).

Působnost LTK se postupně rozšiřovala na všechna OŘ podléhající GŘ SLS na území země české a moravskoslezské. V roce 1935 to byla Praha a Liberec, v roce 1936 Třeboň a  v roce 1937 Hodonín a Frýdek. Náplň činnosti zahrnovala vypracovávání LHP, oceňování nemovitostí, jakož i zeměměřičské a kartografické práce pro potřeby SLS. LTK pracovala pro lesy státní a pro lesy lesnických škol, pokud si LHP nevyhotovovaly samy.

Hospodářská úprava lesů se tehdy prováděla na základě zákona o zatímní ochraně lesů č. 37/1928 Sb. a navazujícího vládního nařízení č. 97/1930 Sb., kterými byly mimo jiné již pevně stanoveny kategorie držby a výměry lesů, pro které byla HÚL povinná.

V souvislosti s obsazením českého pohraničí v roce 1938 bylo likvidováno OŘ SLS a pobočka LTK Liberec. Po okupaci českých zemí byl podnik SLS přezván na Lesy a statky Protektorátu Čechy a Morava (LS PČM).

V roce 1941 bylo podle metodiky profesora Krausse zahájeno stanovištní mapování na Křivoklátě, v Kardašově Řečici a Jemnici. Mapové stanovištní formy byly charakterizovány též příslušným lesním společenstvem a byl pro ně stanoven cíl druhové skladby. Tím byl položen základ typologie lesů v ústavu.

LTK byla v roce 1942 přejmenována na Zařizovací ústav lesů Protektorátu Čechy a Morava (ZÚ PČM) v Brandýse nad Labem. Téhož roku došlo ke zřízení geodetické služby se sídlem na pobočce Křivoklát. O dva roky později vzniklo oddělení pro průzkum stanovišť, které pokračovalo v ověřování metodik stanovištního průzkumu a mapování na vybraných objektech.

Provádění HÚL bylo v posledních letech 2. sv. války upraveno vládním nařízením č. 35/1944 Sb. o zařízení lesů a návaznou vyhláškou MZe č. 539/1944 Ú.l. Šlo o odborně fundované a na tehdejší dobu moderně pojaté právní normy, vypracované ve složitém období národní nesvobody výhradně českými lesníky bez zásahu okupantů. Činnost ZÚ PČM byla přerušena pouze na samém konci války na několik měsíců v době, kdy byli zaměstnanci totálně nasazeni.

 

Vývoj v letech 1945 - 1951

Období po osvobození v roce 1945 se vyznačovalo snahou obnovit činnost organizace, přejmenované opět na LTK, na úroveň začátku roku 1938. Bylo znovu vytvořeno OŘ SLS a pobočka LTK Liberec, zrušené po Mnichově. Řada zaměstnanců LTK však zatím odešla k obnovovaným nebo nově zřizovaným složkám Státních lesů (SL), zejména do pohraničí. V LTK zůstalo pouze několik zařizovatelů, přičemž 80% LHP mělo prošlou dobu platnosti a v důsledku zestátňování výměra SL stále narůstala.

Rozsáhlá nacionalizace a s ní související změny ve správě a užívání lesů měly za následek novou reorganizaci HÚL. Výnosem MZe byla v roce 1946 dosavadní zařizovací služba decentralizována tak, že se v Brandýse nad Labem vytvořil Technický ústav SL (TÚSL) se specializovanými odděleními: zařizovacím (TÚZAŘ), zeměměřičským (TÚZEM), fotogrammetrickým (TÚFOT), stanovištním (TÚSTAN), kartografickým (TÚKART), stavebním (TÚSTAV) a mechanizačním (TÚMO). U všech tehdejších Oblastních ředitelství, tj. v Praze, Plzni (vzniklo po válce), Liberci (obnoveno po válce), Třeboni, Brně (po válce přešlo z Hodonína), Olomouci (vzniklo po válce) a Frýdku, byla obnovena oddělení pro hospodářské zařízení lesů.

V prvních třech poválečných letech se práce HÚL prakticky neprováděly, protože zařizovatelé museli z příkazu MZe plnit jiné úkoly, zejména při velkých zestátňovacích majetkových přesunech v lesním hospodářství i v zemědělství. Se systematickým vyhotovováním LHP se začalo až v období 1947-48 po vydání vyhlášky MZe číslo 3021/1948 Ú.l. o inventarizaci lesů.

V roce 1950 byl TÚSL přeměněn na Lesnicko-technické ústředí (ÚLT) v Brandýse nad Labem a z jeho poboček se staly závody pro úpravu lesního hospodaření (ZÚLH). Tento stav však trval jen do konce roku 1951.

Plošná kompetence ÚLT a jeho zařizovacích závodů se dále rozšiřovala, zejména když byla po vydání zákona č. 61/1951 Sb., jímž se zrušují oprávnění civilních techniků a inženýrské komory, zlikvidována soukromá zařizovací praxe. Uvedeným zákonem byla rovněž zlikvidována lesní společenstva, která prováděla odbornou správu lesů bez lesního hospodáře. ÚLT se tak stalo jediným subjektem oprávněným vypracovávat LHP pro všechny lesy v českých krajích s výjimkou Vojenských lesů a statků (VLS) zařizovaných již od roku 1921 vlastní taxační službou (nyní Ústav pro hospodářskou úpravu Vojenských lesů a statků), dále městských lesů, kde byl oprávněn vypracovávat LHP místní samostatný hospodář a lesních družstev, která měla v té době vlastní zařizovací kancelář.

V roce 1951 vzniklo Ministerstvo lesů a dřevařského průmyslu (MLDP), do jehož resortu bylo začleněno celé odvětví LH. Začátkem roku 1952 byl z ÚLT v Brandýse nad Labem a z jednotlivých ZÚLH, které dříve podléhaly Krajským inspektorátům SL, vytvořen národní podnik LESPROJEKT, závody pro úpravu lesního hospodaření.

Hlavním úkolem organizace v letech 1948-1954 bylo urychlené vypracování LHP pro nově vznikající jednotky SL. Pracovalo se podle technologických postupů vycházejících ze zmíněného vládního nařízení č. 35/1944 Sb. a vyhlášky MZe č. 539/1944 Ú.l. Tyto postupy však obsahovaly z časových a kapacitních důvodů v porovnání s uvedenými zákonnými předpisy některé úlevy. Jednalo se o první cyklus obnov LHP po skončení 2. světové války. Na základě uvedené vyhlášky MZe č. 3021/1948 Ú.l. pak byla podle lesních hospodářských plánů vypracována Inventarizace lesů 1950 (IL 50). Šlo o dílo, jež tehdy nemělo ve světě obdoby, neboť dávalo přehled o stavu, těžebních možnostech a pěstebních úkolech ve všech lesích republiky bez ohledu na jejich velikost a užívání. Při sestavování bylo již použito děrnoštítkových statistických strojů IBM ze servisu Československých státních lesů v Praze. S pomocí těchto strojů probíhalo také zpracovávání tabulkových částí LHP.

 

Vývoj od roku 1952

V období od svého vzniku (1952) až do roku 1956 byl Lesprojekt, jakožto národní podnik, hospodářskou organizací. Uvedená forma však přinášela problémy jak při vlastním řízení a provádění prací, tak také ve vztahu k odvětvovému centru i k ostatním organizacím LH. Proto došlo na základě vládního nařízení č. 2/1956 Sb. o organizaci LH (jímž bylo mimo jiné zrušeno neúspěšné rozdělení SL na pěstební správy LH a těžební závody lesního průmyslu, uskutečněné roku 1952) k 1. 1. 1956 ke změně Lesprojektu na rozpočtovou organizaci s názvem Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) v Brandýse nad Labem. Jednotlivé zařizovací závody se opět staly pobočkami.

Začátkem roku 1961 došlo na základě usnesení vlády č. 740/60 výnosem MZVLH ke sloučení ÚHÚL Brandýs nad Labem se stejnojmenným slovenským ústavem ve Zvolenu. Nově vytvořená organizace s nezměněným názvem a s působností pro celé Československo měla sídlo ve Zvolenu, přičemž v Brandýse nad Labem zůstalo pracoviště ústředí pro české kraje.

Od 1. ledna 1969 byl v souvislosti s federalizací tehdejší republiky znovu obnoven samostatný ÚHÚL v Brandýse nad Labem s územní působností pro právě vytvořenou Českou socialistickou republiku. Organizace poboček ani název ústavu se nezměnily. Současně byla vytvořena národní vláda s národním MLVH, do jehož resortu pak již ÚHÚL trvale patřil až do zrušení tohoto ministerstva v roce 1990.

V souvislosti s vydáním nového lesního zákona v roce 1978 byla ústavu rozhodnutím MLVH s platností od 1. 3. 1979 rozšířena náplň práce zejména na úseku ostatní inženýrské činnosti a při té příležitosti byl znovu přejmenován na Lesprojekt, s dodatkem „ústav inženýrské činnosti“. Významným rozšířením úkolů však bylo zejména přičlenění veškeré projektové činnosti v odvětví LH k Lesprojektu od 1. 1. 1982. Tuto práci předtím v letech 1961-1981 prováděly projektové útvary (dříve technické kanceláře) podniků SL, zatímco metodická a vývojová činnost a inženýrsko-geologický průzkum byly do té doby svěřeny pražskému Vývojovému pracovišti SL, které bylo součástí Podniku technického rozvoje v Olomouci (SL-PTR).

V rámci tzv. perestrojky, jež byla pokusem o reformování stagnujícího národního hospodářství, rozhodlo reformované Ministerstvo lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu (MLVD) o navrácení útvarů projektové činnosti k 1. 1. 1989 od ústavu zpět k podnikům SL. Současně byl znovu změněn název organizace na Ústav pro hospodářskou úpravu lesů.

Po stejném datu přešel od SL-PTR Olomouc k ÚHÚL závod výpočetní techniky v Brně (včetně výpočetního střediska, střediska metodiky a projekčně programovacího útvaru), z něhož vznikla pobočka výpočetní techniky (PVT).

V roce 1990 bylo v souvislosti s reorganizací vlády ČR zrušeno MLVD a z toho důvodu byl ÚHÚL k 1. 8. 1990 zařazen do resortu nově zřízeného Ministerstva životního prostředí (MŽP), přestože odvětví lesního hospodářství jako celek přešlo přímo do působnosti MZe. S platností od 1. 6. 1990 byl od ústředí ústavu vyčleněn útvar kartografie a reprodukce a přeměněn na pobočku výroby a služeb (PVS) v Brandýse nad Labem. K 31. 12. téhož roku byla převedena pobočka výpočetní techniky v Brně zpět k SL-PTR. Ke stejnému datu přešlo oddělení geologického průzkumu od ÚHÚL k organizaci Keramický servis Praha.

Oddělením části pobočky Brno byla k 1. 1. 1991 utvořena z bývalého pracoviště pobočka Kroměříž a obdobným způsobem z části pobočky Frýdek-Místek byla s platností k 1. 2. 1991 zřízena pobočka Olomouc, čímž se zvýšil počet poboček ústavu na 10. K 1. 4. 1991 byl v rámci resortu MŽP od ústavu vyčleněn útvar lesnické inspekce a připojen k České vodohospodářské inspekci v Praze.

Po dohodě mezi MŽP a MZe byl k 30. 6. 1991 ÚHÚL převeden do působnosti MZe. Po dokončení čtvrtého cyklu HÚL vyhotovil ústav v rámci ročních permanentních prací SLHP pátou inventarizaci lesů (IL 90) a po jejím uzavření byly započaty práce na pátém cyklu HÚL.

Na základě nových zákonných norem byl rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 12. 1996 nově vymezen základní předmět činnost. Zásadní změnou je převod vyhotovování LHP do sféry soukromých taxačních kanceláří, do kterých od ústavu přešla velká část zařizovatelů. Byla zrušena pobočka výroby a služeb a vytvořen útvar IDC.

Ke dni 31. 12. 1998 byla novelizována Zřizovací listina ústavu. Její kopie je uvedena v kapitole 2.3 této výroční zprávy.