9. Bibliografie

 

9.1  Články a publikace 

Mikeska: Latinské a anglické ekvivalenty SLT, využití dat typologie lesů ÚHÚL, návrh členění a tvorby podsouborů LT pro mapy SPLT, návrh tvorby a členění linií geograficky zonálních LS. In: Viewegh J. ed., Problematika lesnické typologie II. ČZU, Praha, str. 6 – 19.

Macků J.: In.Vyskot I.a kol., Reálné efekty  funkcí lesů ČR. MŽP ČR, Praha, 35 str.

Macků J.: Možnosti revitalizace degradovaných lesních půd z pohledu lesnické pedologie, Mstišov u Teplic v Čechách, 28/4 2000. OAK, Chomutov, 4 str.

Macků J.: část Lesy. In Martiš M.a kol., Systém kategorizace krajiny, projekt VaV/640/1/99 „Péče o krajinu II“ na období 1999-2001. Ústav aplikované ekologie, Kostelec n. Č. lesy, 15 str.

Macků J.: Systém komplexního hodnocení půd, dílčí část lesní půdy, projekt VaV/640/3/00. AOPAK, Brno, str. 58-78, 20 příloh.

Macků J.: Analýzy růstových poměrů pro SM, BO, DB a BK dle SLT v ČR. In: Viewegh J. ed., Problematika lesnické typologie II., sborník. ČZU, Praha, str. 24 – 28 + CD.

Macků J.: Analýzy zastoupení půdních jednotek v SLT. In: Viewegh J. ed., Problematika lesnické typologie II., sborník. ČZU, Praha, str. 24 + CD.

Macků J.: In Janouš a kol., Výzkum dopadů klimatické změny vyvolané zesílením skleníkového efektu na ČR, projekt VaV/740/1/00. ČAV, NKP, Praha, 4 str.

Macků J.: Koncepce HÚL s bohatou strukturou. Katalog strukturovaných porostních typů. IFER, Jílové u Prahy, 87 str.

Macků J.: System of Comprehensive Evaluation of Forest Lands. Sborník mezinárodní konference o oceňování lesů, 24/11 2000. Opočno, 20 str.

Macků J.: Ekosystémové analýzy v HÚL. Sborník Perspektivy rozvoja HÚL v SR, 21. - 22. 7. TU, Zvolen, 6 str.

Slabý R.: Lesnické mapy. Lesnická práce, 2/2000 str. 72

Slabý R., Charvát K.: Lesnická taxace po roce 2000. Lesnická práce, 2/2000 str. 76

 

9:2  Přednášky a referáty 

Slabý, R.: „Mezinárodní aktivity lesního hospodářství před vstupem České republiky do EU“. Hradec Králové, 12.dubna 2000

Vyslyšel, K.: „Odstupňované intenzity hospodaření podle souboru lesních typů“, referát na pracovním semináři „Hodnocení funkcí lesa“. Kostelec n.Č.lesy, 18. 5. 2000, odbor lesního hospodářství ČAZV, MZe, MŽP.

 

Kamčatka -  země vulkánů

6. listopadu 20000 – Silvia LČR. Přednášející: Ing. Antonín Kusbach, Ing. Richard Slabý

KAMČATKA – rozsáhlý poloostrov na ruském dálném východě. Už v 17. a 18. století nedal spát ruským dobrodruhům a cestovatelům, i když odlehlost a ohromná vzdálenost od center carského impéria a bližší problémy dělaly tento zapomenutý kout světa nezajímavým. Teprve dvě objevné výpravy Vituse Beringa probudily zájem ruských vládnoucích míst o Dálný východ, hlavně ve spojení se sousední Aljaškou. Z těchto končin kynul bohatý příjem ve formě lovu kožešinové zvěře. Další přírodní hodnoty a zejména nerostné bohatství zůstaly ještě po desetiletí utajeny.

Na jednom z nejlepších kotvišť v severním Pacifiku byl založen přístav a dnes největší kamčatské město Petropavlovsk Kamčatský. Další osady vznikaly jen na pobřeží, obyvatelé se živili převážně rybolovem a lovem kožešinové zvěře. Ve vnitrozemí dovedli žít jen původní obyvatelé, Evenkové. Po desetiletí byl však hlavní zájem carského centra upřen k ruské Americe, k ekonomickému boji se Společností Hudsonova zálivu. Zájem o Kamčatku tak ležel stranou. Carismus byl vystřídán socialismem a z Kamčatky se stalo území a nejvyšším stupněm utajení. I občan bývalého SSSR tam směl jen na speciální povolení. Díky těmto historickým skutečnostem se na Kamčatce dochovaly přírodní hodnoty v takové čistotě a nedotčenosti, že to nemá na světě obdobu. Těmto skvostům vévodí Kronocká biosférická rezervace, území s plochou přes 1 mil. km^2. I dnes sem může člověk proniknout jen vrtulníkem, neexistují žádné cesty, dobrodruh je odkázán sám na sebe, na své zásoby či loveckou zručnost. Ohromným plochám vyloženě účelových, ochranných lesů bříz a klečovité olše a borovice vévodí dodnes činné vulkány. Nejmalebnější 3560 m vysoká Kronocká sopka je patrná snad ze všech částí rezervace. Bohatá postvulkanická činnost je úžasným fenoménem v Dolině gejzírů a v desetikilometrovém kráteru Uzon.

Jen malá část lesů Kamčatky, v centrální Kamčatce v dolině stejnojmenné řeky, má produkční charakter. Asi jen 6% plochy všech lesů tvořil původní modřín a smrk ajanský. Tyto lesy jsou bohužel většinou exploatační těžbou vytěženy, často i ilegálně.

Na přelomu 80. a 90. let se také Kamčatka uvolnila světu. Stala se z ní běžně dostupná oblast, která však na příliv civilizačních prvků a turismu není připravena. Existuje reálná hrozba exploatace přírodních zdrojů a rozprodej těchto hodnot. Již dnes je smutným faktem ilegální vybíjení hnědého medvěda, sobů, horských „beranů“, proti kterému je státní personál s ubohými platy a vybavením naprosto bezbranný. Rusku chybí peníze a bez zahraniční pomoci není schopno problémy řešit.   

Právě Kamčatka se stala místem, kde ÚHÚL v letech 1996 – 99 realizoval projekt který měl za cíl prezentovat u nás používané špičkové digitální technologie při zpracovávání LHP. Jde o geografický informační systém TopoL a doprovodné počítačové programy, které v podmínkách Dálného východu Ruska mohou sloužit nejen pro LHP, ale i pro potřeby ochrany přírody.   

 

Kanada – lesnický ráj.

13. listopadu 20000 – Silvia LČR. Přednášející: Ing. Antonín Kusbach, Ing. Richard Slabý

KANADA – kdo z lesáků, ale i ostatních milovníků přírody by netoužil se do této krásné a divoké země podívat. Ontário, Manitoba, Saskatchewan, Skalisté hory, Britská Kolumbie - jména z dětských snů opředena Indiánskou historií dostávají při návštěvě těchto míst konkrétní obrysy. Někdy předčí dávné představy, někdy uvedou návštěvníka do reality dnešního přetechnizovaného světa.

Ottawa, hlavní město Kanady, hostilo v loňském roce 19. celosvětovou kartografickou konferenci. V rámci jejího konání, kde jsme představili naše lesnické mapy zpracovávané českou technologií TopoL – Orbis, jsme navštívili některé lesnické instituce a snažíme se navázat mezi oběma zeměmi v našem oboru trvalejší spolupráci. Díky naším slavným emigrantům máme na co navazovat.

Kdo navštíví přednášku o této zemi se s námi podívá nejen do jezernaté oblasti provinčního parku Algonquin v Ontáriu, ale zejména oblast kanadských Skalistých hor a lesnický ráj – Britskou Kolumbii. Přes 50 % produkce provincie se točí kolem lesa a dřevařského průmyslu. Pobřežní pralesy této západokanadské provincie na pobřeží Tichého oceánu dosahují neuvěřitelných 6 až 9 000 m³ dřeva na 1 ha. Thuje, douglasky a tsugy dosahují gigantických rozměrů. Jde o deštné lesy mírného pásma, které vykazují největší zásoby dřevní hmoty na jeden hektar na světě.

 

Aljaška - lesy, hory, led a zlato

20. listopadu 20000 – Silvia LČR. Přednášející: Ing. Antonín Kusbach, Mgr. Ladislav Moulis

ALJAŠKA – tato odlehlá severní součást Spojených států byla přijata do unie 9. ledna 1959 jako 49. stát. Její ohromné území se nalézá na ploše zhruba 1,5 milionu km², což je rozloha Francie a Německa dohromady. V roce 1867 ji ruský car prodal Spojeným státům za neuvěřitelných 7,2 milionů dolarů. Tato koupě tehdy i v americkém senátu narazila na odpor – kdo by prý kupoval území, kde žijí jen vlci a Eskymáci, po většinu roku panuje zima, leží sníh a led. Teprve historie ukázala, jak prozíravý byl tento počin a jak bohatou část Země tehdy Amerika zakoupila...

ALJAŠKA se vzhledem k zeměpisné šířce rozkládá na rozsáhlém území, které zahrnuje jak deštné lesy mírného pásma, severský boreální les i arktickou tundru. Je vlastně jediným územím s mocnými ledovcovými systémy, rozsáhlou plochou věčně zmrzlé půdy – permafrostu, lesy a tundrou dohromady. Je územím půlnočního slunce a polární záře. Návštěvník má možnost toulat se ohromnými rozlohami bezlesé tundry, ale také prodírat se věkovitými, původními pralesy smrků, tsug, zeravů či cypřišků. I když jsou značné plochy lesů zejména v jihovýchodní, nejprodukčnější části intenzivně hospodářsky využívány, najdeme zde původní tisícileté lesní chrámy se stromy přes 80 m vysokými, do kterých i za jasného dne pronikne jen minimum denního světla. V těchto lesích má dodnes domov největší suchozemská šelma, pobřežní hnědý medvěd.

Na návětrných úbočích pobřežních hor se po tisíce let akumulují sněhové srážky a činností slunce se mění v led. Aljašské hory jsou domovem nejdelších ledovců, ledových řek, které desítky km tekou k oceánu, kde se na břehu ulamují a dlouho tají v jeho ledových vodách. Ve stejných se nedaleko zrcadlí osmdesátimetrové červené cedry – zeravy obrovské či mechem obrostlé smrky sitka. Tento přírodní kontrast se dá vidět jen zde.

ALJAŠKA je územím obrovského přírodního bohatství. Kdo by neznal největší a nejslavnější zlatou horečku, která zde vypukla koncem minulého století! Její pozůstatky jsou dodnes k vidění v povodí řeky Klondike v kanadské Aljašce. Zlato se zde těží dodnes, i dnes je možno nalézt zlaté nugety, ovšem ne s pouhou zlatokopeckou pánví jako před sto lety. Při těžbě dnes slouží těžká technika, používají se moderní extrakční technologie. V 70. letech byla na pobřeží Severního ledového oceánu objevena ropa. Její těžba a prodej stojí dnes na prvním místě ekonomiky státu Aljaška. Vytlačily tak tradiční rybolov, dřevoprůmysl a těžbu zlata. Na druhé místo za olejářský průmysl se pomalu tlačí turismus.

I přesto je obrovské území Aljašky stále jedním z civilizací minimálně zasažených míst, kde divočina začíná na dvorku příměstských domků.