II. Cíle a nástroje lesnické politiky
II.1 Charakteristika lesnické politiky
Lesní hospodářství prochází zásadními změnami. Končí užívací a vlastnická práva
státu zhruba na 45 % výměry lesů, které se vracejí původním majitelům. Je
ukončen proces transformace podniků státních lesů. Současný zdravotní stav lesů
je silně ovlivněn antropogenními vlivy a je dále ohrožen předpokládanými
globálními klimatickými změnami.
Tato situace vyžadovala stanovení zásad státní lesnické politiky. Jejich
formulováním a vytvářením podmínek pro jejich realizaci vyjadřuje stát svůj
zájem na tom, aby koncepční otázky v LH byly řešeny podle konkrétního programu.
Zásady státní lesnické politiky byly schváleny usnesením vlády č. 249 dne 11.
května 1994.
Na základě analýzy stavu lesa a situace v lesním hospodářství byly stanoveny
cíle, kterých se má dosáhnout v různých časových horizontech.
Stanovení cílů vycházelo rovněž z mezinárodních závazků, které Česká republika,
jako signatář štrasburských a helsinských rezolucí, přijala a na jejichž
zpracování se podílela.
Lesnická politika, jako oficiální výraz zájmu státu, sleduje trvalé zachování
lesa pro budoucí generace, lesa který poskytuje nejen trvalou produkci dříví,
ale plní i veřejně prospěšné funkce.
Za strategické cíle se považují zejména :
- Obnovení a udržení stabilních lesních ekosystémů.
- Uplatnění principu trvale udržitelného hospodářství ve všech lesích
prostřednictvím
odborného obhospodařování a využívání lesů takovým způsobem a v takovém rozsahu,
že
jejich stabilita, biodiverzita, produkční a regenerační schopnost a schopnost
plnit ostatní
funkce zůstanou trvalé.
- Zachování lesa jako trvale obnovitelného přírodního zdroje pro příští
generace.
- Dosažení trvalé vyváženosti všech funkcí lesů.
-Zvýšení druhové diverzity lesních dřevin a přiblížení k přirozené skladbě lesů
s přiměřeným uplatněním produkčně vhodných druhů.
- Dosažení výrazného snížení imisního zatížení lesních porostů.
- Zachování a ozdravění lesních porostů v imisně poškozovaných oblastech.
- Udržení a rozvíjení genofondu lesních dřevin.
Lesnická politika se dále zaměřuje na podrobné rozpracování prostředků, jejichž
pomocí se koncepce lesnické politiky bude realizovat. Za prostředky pro
nejbližší období je považováno:
- dokončení obnovy vlastnických práv k lesům, stabilizování vlastnických vztahů
a zvyšování úrovně hospodaření v lesích drobných vlastníků a v součinnosti se
sdruženími
soukromých vlastníků lesů zvyšování odbornosti personálu poradenstvím a osvětou;
- nová právní úprava pro oblast lesního hospodářství;
- sjednocení systému státní správy lesů a zvýšení její účinnosti;
- ekonomická podpora k zabezpečení veřejného zájmu v lesích;
- sbližování pojetí lesnické politiky ČR v evropském i světovém kontextu;
- vytváření podmínek pro vznik ucelených lesních majetků, pro omezování dalšího
drobení držby, pro dobrovolné sdružování drobných vlastníků lesa a tím zvýšení
úrovně
a racionalizace hospodaření;
- udržení vysoké úrovně hospodářské úpravy lesů jako nástroje k zabezpečení
trvale
udržitelného hospodaření, zjišťování stavu lesů a informační databáze;
- uplatňování šetrných technologií zejména v těžbě, dopravě dříví a ochraně
lesa;
- výrazné omezení škod působených na lese spárkatou zvěří dosažením únosných
stavů
a jejich trvalým udržováním, zároveň však vytváření podmínek pro zachování
genofondu
zvěře, včetně péče o jejich biotopy;
- dosažení optimální a stabilizované organizační struktury státních lesů;
- zmapování funkčního potenciálu lesů a cílevědomá péče o něj;
- v souladu s tvorbou ekologicky vyvážené krajiny prosazování vhodného
lesnického
využití málo produktivních zemědělských pozemků;
- plnění dohodnutých kriterií mezinárodních rezolucí (např. Helsinky 1993);
- zvyšování informovanosti občanů o roli lesa a lesního hospodářství.
II.2 Legislativa v lesním hospodářství
Právní úprava lesního hospodářství na našem území prošla dlouholetým vývojem v
závislosti na historickém vývoji sociálně ekonomických podmínek a staletém úsilí
o zabezpečení řádného hospodaření v lese a o jeho ochranu. Základy jednotné a
ucelené právní úpravy lesního hospodářství byly dány v polovině minulého
století, kdy bylo na území tehdejšího Rakouska - Uherska kodifikováno lesní
právo císařským patentem č. 250 ř.z., ze dne 3. prosince 1852. Do té doby byly
právní vztahy k lesům upraveny jen roztříštěně dílčími předpisy, z nichž
nejstarší pocházejí již ze 14. století.
Rakouský lesní zákon z roku 1852 s platností pro území Čech a Moravy převzala po
roce 1918 i Československá republika. Právní úprava lesního hospodářství byla
postupně doplněna zákonem č. 82/1918 Sb., o prozatímní ochraně lesů, zákonem č.
37/1928 Sb.,
O zatímní ochraně lesů a prováděcím nařízením č. 97/1930 Sb., které mimo jiné
stanovily
I povinnost sestavovat lesní hospodářské plány pro všechny lesy s výměrou nad 50
ha.
Dílčí právní předpisy o lesním hospodářství byly vydány i po roce 1945, např.
zákon č. 86/1949 Sb., o přísežných hajných k ochraně lesů, nebo zákon č. 66/1951
Sb., o odborné správě lesů. Novou komplexní úpravu lesního hospodářství na celém
území tehdejší Československé republiky však přinesl teprve zákon č. 166/1960
Sb., o lesích a lesním hospodářství (lesní zákon), který vytvořil předpoklady
pro postupnou socializaci lesů a platil až do konce roku 1977. Dne 1. ledna 1978
nabyla účinnosti nová právní úprava lesního hospodářství, která s výjimkou
ustanovení §§ 12 až 19 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích, platí dodnes.
S ohledem na zásadní společensko - ekonomické změny, ke kterým došlo u nás po
roce 1989, je však třeba tuto stávající právní úpravu, tedy jak zákon č. 61/1977
Sb., o lesích (v platném znění), tak zákon č. 96/1977 Sb., o hospodaření v
lesích a státní správě lesního hospodářství, považovat za překonanou a
vyžadující komplexní novelizaci. Proto byla již od roku 1990 připravována nová
právní úprava, a to v součinnosti ministerstev zemědělství a životního
prostředí. Návrh nového zákona o lesích byl schválen usnesením vlády ČR číslo
719 ze dne 19.12.1994.
II.3 Státní správa lesního hospodářství
Státní správa v lesním hospodářství je rozdělena prakticky mezi tři ústřední
orgány.
Ministerstvo životního prostředí je dle zákona č. 2/1989 Sb. ústředním orgánem
státní správy pro lesní hospodářství (s výjimkou věcí náležejících do působnosti
Ministerstva zemědělství ČR).
Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy pro hospodářské
řízení lesů, pro výkon správy hospodaření v lesích ve vlastnictví České
republiky (s výjimkou území národních parků, v nichž je kompetence MŽP stanovena
zákonem Č. 114/1991 Sb.).
Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy pro správu vojenských
újezdů
a lesů.
Prvním stupněm státní správy (s výjimkou vojenských lesů a území hlavního města
Prahy) jsou okresní úřady.
Současný stav dělby kompetencí ve státní správě se neosvědčil. Navíc prakticky
pominuly důvody, které k dělbě v předchozích letech vedly (uskutečnila se
transformace bývalých státních podniků lesního hospodářství).
Proto v návrhu nového zákona o lesích, který byl schválen v závěru roku vládou,
se předpokládá převedení funkce ústředního orgánu státní správy na Ministerstvo
zemědělství (s výjimkou kompetencí MŽP k územím národních parků, které jsou
stanoveny zákonem č.l 14/1991 Sb.). Tento návrh je v souladu se Zásadami statní
lesnické politiky.
II.4 Vztahy odvětví lesního hospodářství ke státnímu rozpočtu
II.4.1 Dotační politika
Z dlouhodobého přehledu finanční účasti státu na hospodaření v lesním
hospodářství uvedeného v tabulce II/4.1 vyplývá, že došlo k významným změnám
účasti státu na hospodaření v lesích, a to nejen v její výši, ale i v oblastech,
kam je tato finanční účast směrována
V souvislosti s probíhajícími restitucemi se také podstatně mění struktura
předložených žádostí a struktura příjemců finančních prostředků ve vazbě na druh
vlastnictví lesního majetku. Zatím co v roce 1992 bylo vyřízeno cca 200 žádostí,
v roce 1993 stoupl počet vyřízených žádostí na cca 2 000 žádostí. V roce 1994
bylo již však předloženo soukromými vlastníky lesa více jak 6 300 žádostí. Tato
skutečnost se také projevila ve skutečném čerpání a ve vztahu vyplacených dotací
na hektar.
Skutečně čerpaná výše dotací dle vlastnictví na l ha lesa je za rok 1994
následující (dotační tituly 5 - podpora poradenství v lesním hospodářství
6 - podpora řešení důsledků vnějších vlivů na hospodaření v lesích.
7 - podpora vybraných lesnických činností uživatelům lesa do 250 ha)
- soukromé 307 Kč / ha, -obecní 237 Kč/ha, -státní 153 Kč/ha.
Tabulka II / 4.3 Dotace státu na hospodaření v lesním hospodářství v letech
1980 - 1994
State Subsidies to Forestry in 1980-1994
II.4.2 Daně a odvody
Do roku 1992 včetně, respektive do ukončení privatizace jednotlivých podniků
státních lesů, byl prováděn odvod ze zisku na základě finančního plánu. Toto
výjimečné řešení znamenalo zvýhodnění odvětví lesního hospodářství oproti
ostatním odvětvím národního hospodářství a vyjadřovalo zájem společnosti na
nejvýznamnějším fenoménu životního prostředí - na lesích.
Zavedením nové daňové soustavy od 1. 1. 1993 bylo odvětví lesního hospodářství z
hlediska daní postaveno na stejnou úroveň jako ostatní odvětví národního
hospodářství. V jednotlivých daních jsou přímo řešena daňová opatření vztahující
se k určitým činnostem prováděným pro lesní hospodářství bez ohledu na subjekt,
který tuto činnost provádí.
Daň silniční (Zákon č. 339/1992 Sb.)
Předmětem této daně nejsou lesní traktory a jejich přívěsy.
Daně z příjmů (Zákon č. 586/1992 Sb.)
Daň z příjmů fyzických osob
Příjem z lesního hospodářství dosažený těžbou dřeva lze rozdělit rovnoměrně na
deset poměrných částí, tj. na deset zdaňovacích období. Tento výpočet daně
částečně zohledňuje délku období nutnou k dosažení příjmů z lesního
hospodářství.
Daň z příjmů právnických osob
Objekty hrazení a úpravy bystřin a lesnicko-technické meliorace jsou vyloučeny z
odpisování.
V přímé vazbě na obě části této daně je zákon č. 593/1993 Sb., o rezervách pro
zajištění základu daně z příjmu, ve znění pozdějších předpisů.
Rezervu na pěstební činnost, která je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění
a udržení příjmů, mohou vytvářet ti poplatníci daně z příjmů, kteří jsou povinni
podle zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního
hospodářství, provádět obnovu, ochranu a výchovu lesních porostů.
Daň z přidané hodnoty
(Zákon č. 588/1992 Sb., ve znění zákona č. 196/1993 Sb. a
zákona
č. 321/1993 Sb.)
Uplatňuje se v plné šíři platnosti zákona, neobsahuje žádnou slevu, nebo úlevu
ve vztahu k lesnímu hospodářství.
Daň z nemovitostí (Zákon č. 338/1992 Sb.)
Daň z pozemků
Předmětem této daně nejsou pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy
zvláštního určení (zákon č. 61/1977 Sb., o lesích),
Osvobozeny od daně:
- na dobu 25 let jsou lesní pozemky počínaje rokem následujícím po roce, kdy
byly po
rekultivaci technickým opatřením nebo biologickým zúrodňováním vráceny lesní
výrobě,
- na dobu pěti let do výměry l0 ha pozemky hospodářských lesů vydané vlastníkům
na
základě zákona č.229/1991 Sb., a to i v případech, kdy za tyto pozemky byly v
rámci
pozemkových úprav přiděleny pozemky náhradní, pokud na nich vlastníci nebo osoby
blízké
sami hospodaří a nedošlo k převodu nebo přechodu vlastnického práva na jiné
osoby než
osoby blízké.
Úlevu na dani:
může správce daně poskytnout na žádost poplatníka z pozemků, jejichž hospodářské
využití je omezeno z důvodu nadměrného zatížení koncentrací imisí a průmyslových
exhalátů, poddolování, extrémních půdně ekologických podmínek, ochrany přírody a
krajiny, dále z důvodu umístění ve vyhlášených pásmech ochrany zdrojů pitné
vody, v chráněných oblastech přirozené akumulace vod, ve vyhlášených pásmech
ochrany lázeňských míst a přírodních léčivých zdrojů, v územích, na něž se
vztahuje režim mezinárodních dohod, v památkových rezervacích a zónách a
ochranných památkových pásmech.
Daň ze staveb
Uplatňuje se v plné šíři platnosti zákona, neobsahuje žádnou slevu, nebo úlevu
ve vztahu k lesnímu hospodářství.
II.5 Vztah lesního hospodářství a životního prostředí
II.5.1 Funkce lesů
S existencí lesa jsou spjaty užitky a přínosy pro člověka, které jsou označovány
jako funkce lesa.Tyto funkce se obvykle dělí na funkce produkční (produkce
dřeva, ozdobného klestu, semen a plodů) a funkce mimoprodukční, dříve zvané
ostatní funkce lesa (půdoochranná, vodohospodářská, klimatická, krajinotvorná,
rekreační a mnoho dalších),
Přínosy mimoprodukčních funkcí jsou velmi obtížně finančně vyjádřitelné. Obvykle
se používá nepřímé vyjádření v nákladech technických opatření, jimiž by bylo
možno konkrétní funkci při neexistenci lesa zajistit (např. ochrana půdy), nebo
částek, které jsou ochotni vynaložit obyvatelé, aby mohli určitou funkci {např.
rekreační) využít. Obdobně je ovšem přínosem plnění produkční funkce i úspora v
nákladech při domácí produkci oproti dovozu dříví.
Biofyzikálním, biologickým a biochemickým působením lesního porostu na
atmosféru, vodu i půdu vzniká soubor účinků (integrální ekologický efekt) na
prostředí; ty vytvářejí specifické lesní prostředí, nejsou však omezeny jen na
plochu lesa. Působí v měřítku lokálním, regionálním i větším.
Ekologické účinky lesa, podmíněné jeho prostou existencí v krajině, se označují
jako samovolné mimoprodukční funkce lesů. Obvykle jsou plněny souběžně s
produkcí dříví, tj. jsou sdruženy s funkcí produkční.
Při narušení produkční funkce je většinou narušeno i plnění těchto samovolných
funkcí s ní sdružených. Tak např. po odumírání lesních porostů na vrcholcích
pohoří v severní části ČR došlo ke zvýšení drsnosti podnebí, vzniku mrazových
kotlin, změně radiační bilance (albeda), zvětšení velikosti a četnosti extrémů
ve vodní bilanci a v režimu sněhové pokrývky.
Zvětšení povrchového odtoku vody a urychlené tání sněhu přispělo k tvorbě
povodňových vln a půdní erozi.
Pro sdružené hydrické působení lesů má klíčový význam stav lesní půdy. Ten je
ovlivňován nejen skladbou lesa, působením imisí, ale i použitými technologiemi
při těžbě a dopravě dříví.
Nepominutelnou funkcí lesů je funkce krajinotvorná a estetická.
Sdružené funkce plní lépe les stanovištně odpovídající, produkčně výkonný,
nenarušeny nevhodnými způsoby hospodaření.Vlivem působení civilizačních faktorů
na lesy, uspokojují dnes sdružené funkce lesů veřejné potřeby pouze na 42%
plochy lesů ČR (studie VÚLHM).
Obecně platí, že žádná z funkcí lesa nemá přednost před funkcemi jinými, některé
však mohou nabývat většího významu lokálně (např. ochrana kvality pitné vody
kolem jejích zdrojů před funkcí rekreační). Při volbě vhodného způsobu
hospodaření je tudíž nezbytné vždy nejprve zjistit potřeby, vyhodnotit možnosti
a stanovit naléhavost plnění jednotlivých funkcí lesů na místní i vyšších
úrovních.
Tam, kde požadavky veřejného zájmu překročí možnosti samovolného plnění funkcí
lesů, vzniká potřeba zabezpečení mimoprodukčních funkcí řízených, jako služby
lesního hospodářství pro krajinné prostředí.
Podle provedených rajonizačních prací (VÚLHM) se to týká především lesů s
funkcemi vodohospodářskými, rekreačními a funkcemi ochrany přírody.
Určitým výsledkem takovéhoto hodnotícího procesu je současná kategorizace lesů.
Výhledově (na dokonalejší úrovni) by toto hodnocení mělo být součástí oblastních
plánů rozvoje lesů, navrhovaných v připravovaném zákonu o lesích.
II.5.2 Kategorizace lesů ČR
Podle hospodářského určení byly do roku 1920 rozlišovány lesy hospodářské, kde
byla cílem hospodaření především produkce dřeva, a lesy ochranné a chráněné, v
nichž byl způsob hospodaření usměrňován tak, aby chránily lesní půdu nebo cenné
přírodní i umělé výtvory a společenstva.
Statistické údaje tehdejšího ministerstva orby mají v jednotlivých letech
nelogické rozdíly, které již není možno uvést na pravou míru.
Inventarizace lesů (IL)1950 rozlišovala lesy hospodářské a chráněné. IL 1970
rozlišovala lesy hospodářské a lesy „zvláštního významu nebo určení“ (účelové) a
jejich subkategorie (a až 1 ) podle § 30 zákona č. 166/1960 Sb.
Postupná změna chápání funkcí lesů nastává už od padesátých let a zvláště pak na
konci let sedmdesátých vyhláškou MLVH ČSR č. 13/1978 Sb. ze dne 19.1.1978. Od
tohoto roku se vymezují kategorie lesů hospodářských, ochranných a lesů
zvláštního určení, v nichž je hospodaření ovlivněno dalšími společenskými
požadavky. Tyto kategorie se pak podrobněji člení na subkategorie podle
specifikovaných cílů hospodaření daných jejich funkcemi. Kategorií je vyjádřena
- až na jednu výjimku (viz dále) - převažující funkce lesů.
V současnosti jsou údaje o funkcích lesů v kategorizaci zkresleny tím, že
lesy postihované exhalacemi tak, že vyžadují odlišný způsob hospodaření (tj. v
pásmech ohrožení imisemi A, B a C), byly přednostně zařazeny do zvláštní
subkategorie 3e bez ohledu na jejich původní převažující funkci. Tato
subkategorie tudíž jako jediná je vyjádřením antropicky podmíněných růstových
poměrů a podmínek hospodaření a nikoliv funkce lesa. Proto bude pravděpodobně
podle připravovaného nového zákona o lesích zrušena, aby nezanikala souhrnná
informace o struktuře funkčního poslání lesů.
Jednotlivé části lesa mohou současně plnit několik funkcí. V takovém případě
dochází k překryvu kategorií lesa. Přehled těchto překryvů lépe vyjadřuje
polyfunkčnost lesů. Protože dochází pochopitelně i k několikanásobnému překryvu
subkategorií na téže ploše, je souhrnné vyjádření obvyklými grafickými
prostředky komplikované.
Převažující funkce lesů, podle nichž byly zařazeny do jednotlivých kategorií,
jsou zřejmé z popisu kategorií v zákonné normě (viz násl. strana). Za
převažující je při tom považována funkce, jejíž respektování nebo podpora
vyžaduje změnu způsobu hospodaření ve srovnání s plněním funkce produkční za
samovolného plnění funkcí mimoprodukčních.
Kategorie a subkategorie lesů
podle vyhlášky Ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické
republiky č. 13/1978 Sb. ze dne 19.1.1978 o kategorizaci lesů, způsobech
hospodaření a lesním hospodářském plánování §1 a 2.
V tomto přehledu je použito číslováni kategorii a subkategorií oficiálně užívané
v lesních hospodářských plánech platných od roku 1 979.
Forest categories and subcategories according to the Decreet 13/1978 Sb. issued
by the Ministry of Forestry and Water Management of the Czech Socialist
Rcpublic.
Kategorie 1. Lesy hospodářské
Category 1. Commercial forests
Převažující funkcí těchto lesů je nepřetržitá a vyrovnaná produkce kvalitního
dříví za současného plnění
mimoprodukčních funkcí.
Kategorie 2. Lesy ochranné
Category 2. Protection forests
2a. Lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, jako jsou strže, hřebeny a
stráně se souvisle vystupující matečnou horninou, nezpevněné štěrkové nánosy a
hluboká rašeliniště.
Forests on extraordinary unfavourable sites like screes, ravines, ridges and
slopes wjth coherent outgoing maternal rock, unstable gravel alluvia and deep
peatbogs.
2b. Vysokohorské lesy pod horní hranicí stromové vegetace, které plní funkci
ochrany níže položených lesů, lesy na exponovaných horských hřebenech pod silným
klimatickým vlivem a lesy pro snižování nebezpečí vzniku lavin.
Alpine forests below tree line that protect forests located on downslopes ,
forests on exposed mountain ridges under strong climate effect, and forests
reducing a danger of avalanches inception.
2c. Lesy v pásmu kosodřeviny.
Forests in the zone of dwarf pine.
2d. Lesy potřebné k zajištění ochrany půdy.
Forests needed for soil protection securement.
Kategorie 3. Lesy zvláštního určení Category 3. Special purpose forests.
3a. Lesy v ochranných pásmech vodních zdrojů, pokud jde o pásma I. stupně.
Forests in protection zones fresh of water resources zones, if those are of the
1st.. degree (strictly controlled).
3b. Lesy v ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních
minerálních vod stolních, dále lesy lázeňské a lesy v okolí zařízení léčebně
preventivní péče.
Forests in natural curative resources and springs of natura mineral table water,
forests in spas, and forests in the surroundings of preventive curative care
facilities.
3c. Lesy v uznaných oborách a samostatných bažantnicích.
Forests within approved game preserves and separate pheasantries.
3d. Určené lesní porosty národních parků a chráněných krajinných oblastí a
ostatní území chráněná podle předpisů o státní ochraně přírody, vyžadující
odlišný způsob hospodaření.
Assigned forest stands in national parks and Protected Landscape Areas and other
areas protected under rules on the state protection of nature, that involve a
diverse management method.
3e. Lesy postihované exhalacemi tak, že vyžadují odlišný způsob hospodaření.
forests Affected by air pollution to a extent, that involve a dissimilar
management method.
3f. Lesy určené pro lesnický výzkum.
Forests dedicated to forestry research.
3g. Lesy, v nichž jiné důležité potřeby společnosti vyžadují odlišný způsob
hospodaření. (Jsou to zejména lesy sloužící pro obranu státu, příměstské a
rekreační lesy a lesy v genových základnách lesních
dřevin.)
Forests with other important socia! demands requiring different management
practices.
II.5.3 Les a ochrana přírody
Lesy tvoří podstatnou část většiny území chráněných podle zákona č. 114/1992
Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Před vydáním tohoto zákona bylo na území ČR podle údajů Českého ústavu ochrany
přírody (ČÚOP) l 342 maloplošných chráněných území (státní přírodní rezervace,
chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady, chráněné studijní plochy, chráněné
přírodní výtvory a chráněné přírodní památky) o rozloze 66 918 ha, tři národní
parky (111 120 ha) a 24 chráněných krajinných oblastí (l 042 365 ha). K ochraně
krajiného rázu slouží dále 101 přírodních parků (543 814 ha).
Zákon č.114 71992 Sb určuje nové kategorie maloplošných chráněných území. Stav k
1.1.1993 je uveden v následující tabulce.
II.5.4 Ekologická stabilita
Pro posouzení ekologické stability krajiny je rozhodující hodnocení relativní
ekologické stability jednotlivých typů ekosystémů, které ji tvoří. Lesní
ekosystémy patří k relativně nejstabilnějším.
Cílevědomé postupné budování systémů ekologické stability na lesní půdě (jako
integrální součásti územních systémů ekologické stability - ÚSES), k němuž
přistoupila česká hospodářská úprava lesů koncem osmdesátých let patří jak svým
vědeckým podkladem, tak svou systematičností a komplexností, umožněnou jednotnou
metodikou uplatňovanou na celém území státu, ke světovým unikátům.
ÚSES na lesním fondu se vytváří postupným doplňováním dochovaných ekologicky
stabilnějších prvků kostry ekologické stability o další nové stabilní prvky tak,
aby vznikla souvislá siť ekologicky stabilních geobiocenóz, které jsou funkčně a
prostorově účelně rozmístěny a relativně zabezpečují zachování variability
geobiocenóz daného přírodního územního celku.
Prvky ÚSES jsou
- biocentra, jejichž hlavním úkolem je ochrana a uchování určitého typu
společenstev,
- biokoridory, jejichž posláním je propojovat biocentra do vzájemně se
ovlivňujícího
systému, umožňujícího trvalou výměnu veškerého genofondu,
- interakční prvky, které zprostředkovávají příznivé působení biocenter na
okolní
méně stabilní ekosystémy a do prostorů a směrů s absencí biokoridorů.
Prvním krokem navrhování ÚSES na lesním fondu je tedy vyhodnocení a diferenciace
aktuálního stavu lesa z hlediska ekologické stability, druhým krokem je
vyhodnocení rozmanitosti přírodních podmínek (jednotek typologie lesů) a třetím
krokem pak vlastní návrh prostorového rozmístění stabilizačních prvků a doplnění
existující kostry na funkční systém.
Přírodní rezervace v lesích, genová základna a porost uznaný ke sklizni osiva,
mohou být považovány za biocentra podle významu lokální, regionální nebo
nadregionální.
II.6 Harmonizace lesnické politiky s lesnickou politikou EU
II.6.1. Rio de Janeiro, 1992.
Česká republika parafovala základní dokumenty celosvětové konference OSN o
životním prostředí a rozvoji. Jedná se zejména o tyto dokumenty :
A. Zásady hospodaření v lesích, ve kterých jsou prozatím nezávazně formulovány
některé prvky uvažované budoucí světové dohody o lesích. Mezi tyto základní
prvky patří
zejména to, že:
- lesy jsou důležitou podmínkou ekonomického rozvoje a zachování všech forem
života,
- lesní zdroje by měly být spravovány trvale udržitelným způsobem,
- měla by být uznávána životně důležitá úloha všech typů lesů,
- přijatá hospodářská rozhodnutí by se měla opírat o komplexní analýzu
ekonomických
a mimoekonomických hodnot lesních produktů a užitků,
- vědecký výzkum, inventarizace lesů a hodnocení lesů by měly být účinně
posíleny,
- mělo by být posíleno začleňování ekologických nákladů a zisků do systému
tržních
mechanismů,
- politika ochrany lesů a jejich trvale udržitelného rozvoje by měla být
integrována
s hospodářskou, obchodní a případně jinou relevantní politikou.
B. Rámcová úmluva Spojených národů o změně klimatu, cílem které je stabilizovat
koncentrace skleníkových plynů v ovzduší.
C. Konvence o biologické diverzitě, obsahem které je především potřeba
formulovat
národní strategie, programy a plány pro ochranu biodiverzity.
Vedle toho je Česká republika také signatářskou zemí dvou celoevropských
ministerských konferencí o ochraně lesů v Evropě (Strasbourg, 1990 - kromě
rezoluce S 3, Helsinky, 1993).
V tomto mezinárodním kontextu je Česká republika aktivně začleněna do
formulování současných lesnických cílů a aktivit na evropském kontinentu.
II.6.2 Strasbourg, 1990.
Přehled aktivit v České republice, vyplývajících z plnění rezolucí i.
ministerské
konference o ochraně lesů v Evropě:
Rezoluce S1: Evropská síť trvalých zkusných ploch pro monitoring lesních
ekosystémů
Cílem je zajistit monitoring lesních ekosystémů v evropské síti trvalých
zkusných ploch ve dvou úrovních (základní systematický monitoring, intenzívní
monitoring).
Dosavadní aktivity:
- 438 trvalých zkusných ploch projektu ICP - Forest (International Cooperative
Programme on Assessment and Monitoring of Air Pollution Effects on Forests, pod
záštitou
Ekonomické komise OSN pro Evropu a Komise Evropského společenství),
- další trvalé plochy založené různými institucemi.
Rezoluce S 2: Zachování a reprodukce genových zdrojů lesních dřevin
Cílem je vytvořit účinný systém záchrany a reprodukce genových zdrojů lesních
dřevin (alespoň ve veřejných lesích). Dosavadní prostředky a aktivity:
- 3 národní parky,
- 24 chráněných krajinných oblastí (CHKO),
- 5 biosférických rezervací,
- 574 národních přírodních rezervací a přírodních rezervací,
- 101 přírodních parků,
- 275 genových základen,
- uznané lesní porosty,
- výběrové stromy,
- klonové archivy,
- semenné sady,
- experimentální a reprodukční výsadby.
Rezoluce S 3: Decentralizovaná evropská banka o lesních požárech Česká republika
není signatářem této rezoluce.
Rezoluce S 4: Přizpůsobení obhospodařování horských lesů změněným podmínkám
životního prostředí
Cílem je zachovat, případně obnovit citlivé ekosystémy horských lesů na základě
systémového výzkumu a volby vhodných opatření. Dosavadní aktivity:
- výzkum hospodaření v horských lesích silně poškozených imisemi (v pásmu
ohrožení A a B),
- výzkum hospodaření v horských lesích poškozených středně nebo slabě (v pásmu
ohrožení C a D),
- výzkumný projekt "Obnova lesních ekosystémů v Národním parku Krkonoše"
(v rámci programu holandské nadace FACE) a dále projekt "Beskydy".
Rezoluce S 5: Rozšíření sítě Eurosilva - výzkum fyziologie dřevin
Cílem je rozvinout spolupráci výzkumných ústavů a výzkumných pracovníků v rámci
společného evropského výzkumného programu. Dosavadní aktivity:
- výzkum vlivu různých dávek dusíku na fotosyntézu a detoxifikační systém u
smrku
ztepilého v imisně silně zatížené oblasti Krušných hor.
Rezoluce S 6: Evropská síť pro výzkum lesních ekosystémů
Cílem je koordinace a zefektivnění výzkumných aktivit v mezinárodním měřítku v
oblasti výzkumu lesních ekosystémů. Dosavadní aktivity: - studium dopadu
znečištění ovzduší na lesní ekosystémy.
O naplňování rezolucí S l, S 2, S 4, S 5 a S 6 ze strany České republiky byla
předložena mezinárodnímu koordinačnímu centru dílčí zpráva za období 1990 - 1993
(publikována při příležitosti konání Mezinárodní konference o ochraně evropských
lesů, Helsinky 1993).
II.6.3 Helsinky, 1993
Hlavní cíle rezolucí 2. ministerské konference o ochraně lesů v Evropě v
podmínkách České republiky:
Rezoluce H 1': Obecné zásady trvale udržitelného hospodaření v lesích Evropy:
- zaměřit se na zachování a zlepšení biologické diverzity a produktivity lesních
ekosystémů;
- zvýšit úsilí o snížení nebo nezvyšování emisí škodlivých látek znečišťujících
ovzduší a způsobujících skleníkový efekt pod očekávanou úroveň tolerance lesních
ekosystémů;
- při hospodaření v lesích směřovat k zachování a pokud možno k posílení
stability,
vitality, regeneračních schopností, odolnosti a přizpůsobivosti lesních
ekosystémů vůči
stresům;
- při obnově porostů a při zakládání nových lesů dávat přednost původním
dřevinám
a místním proveniencím;
- podporovat recyklaci a využívání lesních produktů místo neobnovitelných
přírodních zdrojů.
Rezoluce H 2: Obecné zásady ochrany a trvale udržitelného zachování biodiverzity
evropských lesů:
- zachování a odpovídající zvyšování biologické diverzity je považováno za
základní
prvek trvale udržitelného lesního hospodářství - to by mělo být adekvátním
způsobem
zakotveno v lesnické politice a legislativě,
- zdůraznění ochrany původních lesů a lesů zvláštního určení.
H 3: Lesnická spolupráce se státy ve stadiu přechodu na jiný typ ekonomiky:
- spolupráci v praxi uskutečňovat se zvláštním zřetelem na podporu ochrany a
trvale udržitelného obhospodařování lesních zdrojů v těchto zemích.
Rezoluce H 4: Strategie procesu dlouhodobé adaptace evropských lesů na
klimatické změny:
- signatářské státy usilují o rozvoj mezinárodního i národního lesnického
výzkumu
a o spolupráci v metodách monitorování, týkajících se klimatických změn;
- uznává se skutečnost, že klimatické změny by mohly mít vliv na současný stav
lesů;
- současně se však také uznává, že opatření provedená v lesnictví mohou
zmírňovat
účinky změn klimatu pouze za podmínky snižování emisí;
-jednoznačně se podporuje využívání dřeva jako obnovitelného zdroje energie
místo alternativ využívajících neobnovitelné zdroje.
Signatářské země konference o ochraně lesů v Evropě (Helsinky 1993) na
pracovních schůzkách expertů z jednotlivých zemí v současné době vypracovávají
návrh měřitelných kritérií a ukazatelů, vhodných pro hodnocení postupu k
dosažení trvale udržitelného hospodaření v lesích.
Signatářské země budou pravidelně a dlouhodobě provádět měření a sledování
vybraných ukazatelů (při zajištění relevantnosti a úplnosti dat).
Experti ČR se dále zúčastnili semináře o trvale udržitelném rozvoji lesů
severského a mírného pásma konaném 27.9 -1.10. 1994 v Montrealu.
Z výše uvedeného vyplývá pro Českou republiku povinnost zajistit systém pro sběr
výše uvedených dat. Ve velké většině položek tento systém u nás již funguje. Je
však třeba dopracovat monitorování údajů na soukromé (nestátní) lesní půdě.
Česká republika zohlednila zásady všech rezolucí, jichž je signatářem
, v Zásadách státní lesnické politiky a v návrhu Zákona o lesích.
