2.4.1 Lesní
hospodářství - součást péče o životní prostředí
Forestry – Component of Care of the Environment
Lesní zákon charakterizuje les jako národní bohatství, tvořící
nenahraditelnou složku životního prostředí a podporuje v něm princip trvale
udržitelného hospodaření. Les již svojí prostou existencí přispívá
k zachování a obnově přírodní rovnováhy, k ochraně a udržení biodiverzity,
přírodních hodnot a umožňuje racionální využívání vytvářené obnovitelné
suroviny. Hospodaření v lese je dlouhodobě chápáno i jako péče o cenné přírodní
bohatství a rozmanitost naší přírody, které reprezentuje nenahraditelné
přírodní dědictví, jež musí být zachováno i budoucím generacím.
Lesy ČR jsou, stejně jako v celé střední Evropě, významně
poznamenány činností člověka. Přírodní porosty byly likvidovány a využívány
pro pastvu již od 13. století a postupně mizely i v těch nejodlehlejších
oblastech. Dnešní lesní ekosystémy jsou natolik pozměněné, že pro plnění všech
svých funkcí vyžadují stálou pozornost člověka. Samoregulační schopnost lesních
porostů je natolik oslabena, že ponechání přirozenému vývoji by znamenalo řady
katastrofických situací. S těmi by si příroda poradila pouze v příliš dlouhém
časovém období celých staletí, a to pravděpodobně jen za předpokladu, že
negativní vlivy vyvolávané činností člověka, jako například imise, by bylo
možné vyloučit okamžitě.
Lesní hospodářství má svoji historii. Od svého vzniku byla
základní činností ochrana lesa proti způsobovaným škodám (pastva, toulavé seče,
vypalování atd.), s cílem zachování plochy lesa a zvýšení podílu
užitkového dřeva. Důsledkem vysoké odborné úrovně lesníků v době před 100 až
200 lety jsou prozíravé zákony a nařízení, příznivý stav lesnatosti, ale i
systematická ochrana přírody (od roku 1838 - Žofínský prales).
Biologická hodnota lesa jako schopnost zachovat trvalost celého
lesního ekosystému je lesníkům vlastní. Požadavek na trvalost užitků je
základním zákonem řádného hospodaření. Důslednou realizací principu trvalosti
užitků v lesnické praxi přispěli lesníci významně k šetrnému a trvalému
využívání přírodních zdrojů, zároveň k tvorbě krajiny užitné a obytné.
Trvale udržitelné hospodaření v lesích je dnes definováno jako
správa a využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu,
aby byla zachována jejich biologická rozmanitost, produkční schopnost, regenerační
kapacita, vitalita a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti odpovídající
ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, regionální a národní
úrovni, aniž by docházelo k poškozování ostatních ekosystémů.
Lesní hospodářství vedle své produkční funkce zajišťuje i
cíleně upravované, tedy řízené mimoprodukční funkce vodohospodářské, zdravotně
hygienické a funkce ochrany přírody. Rozlohy lesů s těmito důležitými funkcemi se
i v delším časovém období významněji nemění.
Lesy vodohospodářsky důležité zabírají přes 27 % celkové
plochy lesů (726 tis. ha). Jsou sem zařazeny lesy pramenných oblastí
s vodohospodářskou funkcí retenční, lesy pásma hygienické ochrany vodních
zdrojů (PHO) vody povrchové s vodohospodářskou funkcí komplexní a lesy PHO
zdrojů vod podzemních s vodohospodářskou funkcí vodoochrannou. Více než
třetina ploch lesů vodohospodářských jsou současně lesy s mimořádným významem
půdoochranným.
Lesnická víceúčelová opatření ve prospěch vodohospodářských
funkcí dovolují většinou souběžnou produkci dřeva bez újmy na jejím množství a
jakosti. Podstatnou úpravu hospodářských opatření vyžaduje technologie těžby a
transportní síť. Prováděná preventivní opatření jsou z ekonomického hlediska
výrazně efektivnější ve srovnání s náhradními opatřeními až v úpravnách
vody.
Lesy se zdravotně hygienickou funkcí zaujímají přes 22 % z
celkové plochy lesů v ČR (cca 600 tis. ha). Jde většinou o lesy rekreační s
vyžadovanou údržbou prostředí, se speciálními úpravami, lesy parkové a
příměstské a lesy lázeňské.
Opatření jsou směrována do ochrany a vytváření vhodného
prostředí pro zdravý odpočinek. Nedílnou součástí jsou specifická zařízení,
která umožňují návštěvníkům lepší využívání funkčních vlastností
rekreačního lesa. Zdravotně hygienické funkce obvykle, s výjimkou lesů
nejintenzívněji využívaných, neznamenají významné omezení funkce produkční.
Ekologické náklady na zajištění zdravotně hygienických funkcí
jsou vnímány jako vklad ve veřejném zájmu obyvatelstva.
