2.4.4
Vodohospodářské funkce lesů
Water Management Function of Forests
Podíl lesů na utváření vodního koloběhu mezi srážkami a odtoky
vody z povodí je stále důkladněji zkoumán již více než 150 let, ale jde o tak
složitý proces, že dosud nebyl obecně vyhodnocen a modelován. Lesní porosty
zaujímají více než 1/3 rozlohy ČR, 2/3 rozlohy horských oblastí s
nejvydatnějšími srážkami, prameništi bystřinných toků a s vodárenskými zdroji.
Důvodem pro měření klimatických a hydrologických prvků v lesním prostředí je
snaha o vyhodnocování jejich vztahů a změn v dlouhých časových řadách, které
umožní reálněji koncipovat přeměny vodních účinků lesů ve vodohospodářskou
funkci.
V hydrologickém roce 1954 byla v Beskydech založena dvě
experimentální lesnatá povodí, v nichž pokračuje dlouhodobé měření. Výsledky
analýz nepotvrzují vždy jen jednoznačně tradované principy, ale významně zvyšují
úroveň poznání v lesnické hydrologii. Dávají možnost správně odpovídat na
otázky týkající se vznášené k takovým problémům jakými jsou roční úhrny
odtoků z lesnatých povodí, zejména však po silných regionálních deštích nebo
bouřkových přívalech tvořících vysoké průtokové vlny a škodlivé povodně.
Ve dnech 5. až 8. 7. 1997 spadlo v povodí Malá Ráztoka 498 mm vody,
nejvíce 6. července 205 mm. V povodí Červík byl naměřen úhrn 340 mm, nejvíce
až 8. července 139,6 mm.
Na dalším experimentálním povodí založeném v roce 1988 na
přítoku do horské říčky Bělé v Jeseníkách spadlo od 5. do 8. 7. celkem
460,2 mm srážek. Úhrny za toto období tvořily 30,2 až 45,7 % průměrných ročních
srážkových hodnot, což je ojedinělé i ve stoleté časové řadě.
Katastrofálnímu dešti odpovídaly odtoky z povodí i způsobené
povodňové škody. Průtoky kulminovaly v povodí Malá Ráztoka 7. července s 2
984 l/s km2, v povodí Červík v noci z 8. na 9. července s 1 448 l/s km2 a v
povodí Červík již v noci z 6. na 7. července s více než 1 900 l/s km2. Po tomto
dešti zůstalo v podzemní vodě zadrženo v povodí Malá Ráztoka 49,3 a v povodí
Červík 44,0 mm vody. Průtoky se po 8 dnech vrátily na původní hodnoty a vlny
odezněly.
Lesní prostředí je dynamickým systémem, jehož prvky působí jen
v přírodních mezích. Vsakovací schopnost lesní půdy, zadržování vody v půdě i
zpomalování odtoků mají časově omezené možnosti. Zásoby půdní vody až do
hlubších úrovní nezávisí na jediném, byť silném dešti. Vodní režim v lesním
prostředí má přírodní ráz, který může být nevhodně narušován, sotva však
pohotově napravován. V beskydských malých povodích může být průměrně
zadržováno 50 mm srážek.
Hydrologická měření výskytů, objemů a kulminací škodlivých
povodňových vln dosud jednoznačně nepotvrzují představy o růstu povodňových škod
v souvislosti s obecně a tedy i vodohospodářsky narušenými a porosty. Týká se
to i malých povodí a porostů v oblastech výrazně poškozených znečisťovaným
ovzduším. Lze předpokládat, že změny stavu prostředí ovlivňují měřitelně
vodní účinky lesů na úrovni jednotlivých položek vodní bilance, sotva však jejich
výsledek - odtoky z povodí, které jsou formovány přírodní rozkolísaností
klimatických prvků. To však nesmí být důvodem nebo omluvou pomíjet protipovodňová
a protierozní opatření v prameništích malých toků, v horských, lesnatých a
srážkově bohatých oblastech.
Lesnicko-hydrologický výzkum však může zjištěnými daty
prokázat, že společensky předpokládané a příznivé protipovodňové působení
lesů má přírodní mez. Vytvoří-li se kriticky intenzivní déšť, navíc
zasahující velkou plochu, potom jsou důsledky dílem přírody.
Graf 2.4.4.1 Průtoky horských povodí, červenec 1997 Discharges in the mountain catchments, July 1997
Pramen: VÚLHM.
Povodeň v červenci 1997 způsobila druhou nejvyšší kulminaci, ale
největší objem odtoku od roku 1954. Retence vody v lesním prostředí je přirozeně
limitována. Zvýšení kulminačních průtoků porostními obnovami, poškozením lesů
a jinými vnějšími vlivy nebylo prokázáno.
