3.4.6
Celospolečensky významné funkce lesů
Forest functions important for the society
Prosazují se zásady udržitelného
hospodaření v lesích, chápané jako využívání a správa lesní půdy a lesů
tak, aby byla zachována biologická rozmanitost, produkční a regenerační schopnost,
schopnost plnit nyní i v budoucnu ekologické, ekonomické a sociální funkce,
aniž by docházelo k poškozování ostatních ekosystémů.
Tato strategie předpokládá využití lesů
nejen jako trvalého zdroje dřeva a dalších hmotných statků, ale i jako zdroje
dalších společensky užitečných, mimoprodukčních funkcí. Lesy s důležitými
mimoprodukčními funkcemi environmentálního charakteru, kterých je u nás 58 %
celkové výměry lesa, mohou být ve všech kategoriích lesa. Mezi nejdůležitější
patří lesy s funkcemi vodohospodářskými, zdravotně hygienickými
a s funkcí ochrany přírody.
Vodohospodářsky důležité lesy zabírají
plochu 726 tis. ha (27,6 % celkové plochy lesů) a patří mezi ně lesy pásem
hygienické ochrany vodních zdrojů povrchových a podzemních vod a lesy
pramenných oblastí v horských chráněných oblastech přirozené akumulace
povrchových vod (420 tis. ha). Více jak třetina těchto lesů (265 tis. ha) má i
mimořádný význam půdoochranný.
Lesy se zdravotně hygienickými funkcemi
jsou hlavně lesy s různými typy rekreace. Rekreační působení lesa (597 tis.
ha, tj. 22,7 % celkové plochy lesů) spočívající např. v účincích
estetických, bioklimatických a hygienických, je nezbytné podporovat údržbou a
úpravou lesního prostředí i specifických zařízení.
Do lesů s funkcí ochrany přírody
patří lesy v národních parcích, chráněných krajinných oblastech a
v maloplošných chráněných územích. Jedná se o rozlohu cca 700 tis. ha (26,7 %
celkové plochy lesů), které však také jsou trvalou součástí krajiny a proto i
nakládání s těmito lesy musí přihlížet k víceúčelovým hlediskům.
Nelze připustit absolutní jednoúčelovost této části zalesněných oblastí. Kromě
nesporně výlučné funkce ochrany přírody musí být souběžně naplňována např.
funkce vodohospodářská či půdoochranná.
Víceúčelový systém využívání lesů
předpokládá diferencovanou kombinaci aktivit výrobních a služeb.
Lesy národních parků jsou také
součástí středoevropské kulturní krajiny a z hlediska jejich krajinotvorných
funkcí není lhostejné co se s nimi děje. Proto i nakládání s těmito lesy
by mělo přihlížet k víceúčelovým hlediskům souběhu nesporně výlučné
funkce ochrany přírody např. s funkcemi vodohospodářskými a půdoochrannými.
Velkoplošné zásadní změny lesních poměrů mění také ráz krajiny, což odporuje
i statutu národních parků.
