3.5.1 Myslivost v ČR (mimo území NP)
Hunting and game keeping outside national parks
Myslivost je považována za nedílnou
součást souboru hospodářských činností člověka prováděných v přírodě.
Problematika myslivosti je v současné době upravena zákonem č. 23/1962 Sb.,
o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, který byl v zásadních
otázkách spojení vlastnického práva k pozemkům a myslivosti novelizován
v roce 1992. Právo myslivosti je nyní spojeno s vlastnictvím těchto pozemků
a jejich vlastníci mají plnou odpovědnost za ochranu zvěře a za případné
negativní dopady působení zvěře na jejich hospodářskou činnost.
V České republice je uznáno celkem 5
486 honiteb. Z toho je 5 351 honiteb volných, 91 obor a 44 samostatných
bažantnic. Průměrná výměra honitby je 1 200 ha. Z celkové výměry honiteb
zaujímá zemědělská půda 58 %, lesní půda 37 %, vodní plocha 1 % a ostatní
pozemky 4 %.
Z celkového počtu honiteb je 88 %
honiteb pronajato, ve 12 % je honitba obhospodařována v režii vlastníků honebních
pozemků.
MZe, jako ústřední orgán státní správy
myslivosti, organizačně zabezpečuje, financuje a spolufinancuje i řadu projektů na
ochranu genofondu ohrožených a vzácných druhů zvěře:
program a dotační titul na obnovení, případně posílení
populace zajíce polního v oblastech postižených záplavami,
program záchrany a postupného zvyšování početních
stavů koroptve polní,
navrácení populace tetřeva hlušce do oblasti Vsetínské
vrchy - Javorníky,
ochrana litorálních ekosystémů a populací vzácných
druhů vodní zvěře pernaté před negativním působením toxického střeliva,
spolupráce na mezinárodním projektu monitoringu a analýz
sezónních životních projevů populací tetřívka obecného (ve spolupráci
s ČZU Praha).
MZe se ve spolupráci s dalšími
tuzemskými subjekty (ÚHÚL Brandýs n.L., IFER Jílové u Prahy) aktivně podílí na
záchraně genofondu volně žijících živočichů v rámci FAO (objekt – genová
základna v Maroku).
Celkovou situaci vývoje populací
jednotlivých skupin zvěře v České republice lze charakterizovat takto:
pokračuje trend úbytku populací drobné zvěře (zejména
zajíc, bažant, koroptev a divoká kachna,
pokračuje trend snižování populací jednotlivých druhů
zvěře spárkaté (v horizontu let 1990-1998).
Snižování početních stavů spárkaté
zvěře je jedním z mnoha předpokladů pro dosažení optimálních podmínek při
obnově lesa. Nespokojenost panuje především s intenzitou poklesu početních
stavů a dosahovaným objemem odlovu, což je způsobeno tím, že vlastníci honiteb
nevyužívají vůči špatně hospodařícím nájemcům veškeré možnosti poskytované
mysliveckou legislativou (např. zánik smlouvy o nájmu honitby). Z pohledu státní
správy myslivosti přispěla ke snížení počtů spárkaté zvěře aktivní kontrolní
činnost okresních úřadů, kde došlo fyzickou kontrolou předkládaných částí
ulovené zvěře (spodní čelisti) k radikálnímu omezení zkreslování
skutečného objemu odlovu.
Výhrady jsou vznášeny vůči objektivitě
vykazovaných údajů v oblasti sčítaných JKS u jelení zvěře. Zde je velký
prostor pro vlastníky honiteb, kteří by v budoucnu měli mít ve smlouvách o
pronájmu honitby zakotvenou povinnost uživatele honitby, konzultovat s vlastníkem
honitby výši sčítaných JKS. Tímto opatřením bude možno dosáhnout objektivizace
sčítaných JKS, které jsou hlavní podmínkou pro další proces optimalizace
početních stavů spárkaté zvěře.
U všech druhů spárkaté zvěře dochází
ve většině volných honiteb k poklesu úrovně početních stavů prakticky ve
všech ukazatelích. Nižší dynamika poklesu početních stavů je však způsobena
vyšším nárůstem oborních chovů jelenů, daňčí a mufloní zvěře v období
1992 - 1998. Tímto plynulým nárůstem početních stavů i odlovu v oborních
chovech jsou v sumárních údajích ovlivňovány skutečné výsledky odlovu i
skutečná úroveň početních stavů spárkaté zvěře z volných honiteb (např.
daněk skvrnitý – v roce 1989 bylo v oborách normovaných 4 000 ks na 15 000
ha honební plochy, v roce 1997 bylo v oborách normováno 6 000 ks na 23 000 ha
honební plochy).
Při analýze vývoje škod působených na
lesích z pohledu státní správy myslivosti (tzn. škody nahlášené vlastníky
lesa a řešené rozhodčími komisemi příslušných okresních úřadů) je možno
konstatovat, že pokračoval trend dalšího snižování počtu (případně nulového
výskytu) řešených případů i objemu požadovaných náhrad.
Tabulka 3.5.1 Odlov a sčítané JKS hlavních druhů
spárkaté zvěře
Shooting and catching of major species of hoofed game
Graf 3.5.1 Odlov a sčítané JKS jelení zvěře
Red deer shooting and catching
Pramen: MZe
Pozn.: JKS – Sčítané jarní kmenové stavy.
JKS – spring stocks of game
Graf 3.5.2 Odlov a sčítané JKS daňčí zvěře
Fallow deer shooting and catching
Pramen: Mze
Pozn.: JKS – Sčítané jarní kmenové stavy.
JKS – spring stocks of game
Graf 3.5.3 Odlov a sčítané JKS mufloní zvěře
Mouflon shooting and catching
Pramen: MZe
Pozn.: JKS – Sčítané jarní kmenové stavy.
JKS – spring stocks of game
Graf 3.5.4 Odlov a sčítané JKS srnčí zvěře
Roe deer shooting and catching
Pramen: MZe
Pozn.: JKS – Sčítané jarní kmenové stavy.
JKS – spring stocks of game
3.5.2 Myslivost na území
národních parků
Game management inside national parks
Myslivecká činnost na území NP (na
honební ploše 110 550 ha je 22 honiteb, z toho 16 ve vlastní režii) je
směrována k naplnění základního cíle, tj. dosažení přírodní rovnováhy
mezi zvěří a prostředím.
V souladu se zájmy a potřebami ochrany
přírody je preferována péče o zvláště chráněné živočichy - zvěř, např.
rysa ostrovida na Šumavě, tetřeva hlušce a tetřívka obecného na Šumavě a
v Krkonoších; v Národním parku Podyjí je zvýšeným odlovem sledováno
vyloučení nepůvodních druhů muflona a daňka skvrnitého, který již prakticky
vymizel. I přes stoupající odlov (především v zájmu zlepšení genofondu a
snížení škod) se zatím nedaří dostatečně redukovat zvýšené stavy zvěře
jelení a černé.
Tabulka 3.5.2 Odlov (včetně úhynu) vybrané spárkaté
zvěře v NP
Shooting, catching ( incl. mortality) of selected species of
hoofed game in national parks
