Povětrnostní podmínky v roce 2000 nebyly pro vývoj
zdravotního stavu lesa příliš příznivé. Teplotně byl rok vysoce nadprůměrný,
přičemž v jednotlivých obdobích docházelo k výraznému kolísání (velmi
teplé jaro, chladnější léto, mimořádně teplý podzim). Podobně tomu bylo i
srážkově; vlhká a mírná zima přešla v suché a teplé jaro, následované
deštivějším a chladnějším létem a naopak suchým a mimořádně teplým podzimem.
Nadnormální teploty poněkud urychlily rozvoj škůdců a na druhé straně mírně
snížily vitalitu lesních porostů. K významnějšímu přemnožení škůdců
však nedošlo vzhledem k jejich nízkým výchozím početním stavům. Poškození
lesů abiotickými vlivy zůstalo na relativně nízké úrovni podobně jako v roce
1999.
Graf 2.2.5.1 Nahodilé těžby podle druhů
v mil.m3
Salvage felling by agents
in mill. m3
Celková výše nahodilých těžeb způsobených
abiotickými činiteli (vítr, sníh, námraza, exhalace, sucho a ostatní příčiny)
činila 1 986 tis. m3, což je 85 % roku 1999. Nejvyšší podíl nahodilých
těžeb připadl jako obvykle na vítr (1 451 tis. m3, 79 % roku 1999).
V mnohem menší míře se na nahodilých těžbách podílely ztráty způsobené
suchem (196 tis. m3, 104 %), dále pak sněhové polomy (157 tis. m3,
138 %), poškození porostů kombinovanými nebo blíže neidentifikovatelnými vlivy (73
tis. m3, 85 %), exhalacemi (56 tis. m3, 78 %) a nejmenší objem
představovalo poškození způsobené námrazou (53 tis. m3, 115 %), podobně
jako v předcházejícím roce. Polomy způsobené větrem, sněhem a námrazou byly
podobně jako poškození suchem, exhalacemi a ostatními nezjištěnými příčinami
nejnižší za poslední desetiletí.
Regionálně bylo největší poškození porostů větrem, sněhem a námrazou
lokalizováno v Čechách do oblasti Šumavy, Českého lesa a západní části
Krušných hor; na Moravě a ve Slezsku do oblasti Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd.
Nejvíce postiženy byly okresy Prachatice (204 tis. m3), Bruntál (132 tis. m3),
Český Krumlov (88 tis. m3), Frýdek-Místek (75 tis. m3) a
Šumperk (67 tis. m3).
Poškozením exhalacemi, suchem a ostatními nezjištěnými příčinami byly
v Čechách nejvíce zasaženy okresy Chomutov (15 tis. m3) a Česká
Lípa (11 tis. m3); na Moravě a ve Slezsku pak Opava (53 tis. m3),
Olomouc (13 tis. m3) a. Vyškov (11 tis. m3).
Mrazem bylo poškozeno celkem 304 ha porostů (170 % proti roku 1999). Nejvíce byly
poškozeny porosty v okresech Bruntál (30 ha), Most (29 ha), Jablonec nad Nisou (29
ha) a Karlovy Vary (23 ha). Na území těchto čtyř okresů byla soustředěna více
než třetina všech evidovaných škod.
Tabulka 2.2.5.1 Nahodilé těžby v tis.m3 Salvage fellings in 1.000m3
Rok
polomywindbreaks
ostatní
nahodilé těžbyother
tis.
m3
vítr
sníh
námraza
exhalace
sucho
ostatní
% z celkove těžby
Year
wind
snow
rime
pollution
draught
other
% of total
fellings
1990
8389
154
29
358
284
70
57.5
1995
1520
168
54
278
1481
137
29.4
1998
1681
81
72
191
207
109
16.7
1999
1845
113
45
72
188
86
16.6
2000
1451
156
53
56
196
73
13.8
Pramen VÚLHM
Mapa 2.2.5.1 Poškození porostů větrem,
sněhem a námrazou Damage caused by wind, snow, and rime.
Pramen: VÚLHM
Mapa 2.2.5.2 Poškození
porostů exhalacemi, suchem a ostatními vlivy Damage caused by air pollution, drought, and other
factors.
Organizace požární ochrany je v ČR stanovena zákonem
č. 133/1958 Sb., o požární ochraně a vyhláškou MV č. 21/1996 Sb., kterou se
provádějí některá ustanovení zákona o požární ochraně, v platných zněních.
MZe zabezpečuje ze svého rozpočtu na základě ustanovení § 46 odst. 1 lesního
zákona leteckou hasičskou službu (LHS), jako službu všem vlastníkům lesů v ČR v
působnosti MZe (s výjimkou lesů v působnosti MO a MŽP).
Systém LHS je organizován v úzké spolupráci a součinnosti s MV - GŘ HZS ČR.
Hlavním úkolem LHS je provádění hlídkové činnosti v době zvýšeného nebezpečí
vzniku lesních požárů s cílem jejich včasného zjištění, lokalizace a uhašení.
Na vyhlášení hlídkové činnosti spolupracují pověření zaměstnanci LČR.
Z hlediska prevence a ochrany lesů před požáry je LHS velmi účinným systémem,
který minimalizuje škody způsobené lesními požáry.
Tabulka 2.2.5.2. Lesní požáry a požární
ochrana
Forest fires and fire control
1998
1999
2000
Škoda způsobená lesními
požáry(mil.Kč)
Losses caused by forest fires (mill. CZK)
24,5
10,8
19,9
Uchráněné hodnoty lesů ( mil.
Kč )
Forest values saved (mil. CZK)
482,2
236,3
332,4
Počet požárů
Number of fires
2563
1403
1499
Rozloha lesních požárů ( ha )
Area of forest fires (ha)
1132
336
375
Pramen : MV - GŘ HZS ČR
V celkovém počtu požárů jsou zahrnuty všechny
požáry včetně každého zahoření v lesním prostředí.
Z hlediska nasazení požárních jednotek (ve II. III. a zvláštním stupni
vyhlášeného poplachu) bylo v tomto období 36 větších požárů na 68 ha lesní
půdy.
Celkový objem evidovaného smrkového dříví napadeného
kůrovci (lýkožrout smrkový – Ips typographus, lýkožrout menší – Ips
amitinus, lýkožrout severský – Ips duplicatus, lýkožrout lesklý – Pityogenes
chalcographus a lýkohub matný – Polygraphus poligraphus) činil včetně
lapáků 297 tis. m3, což představuje nárůst o 13 % proti roku 1999 (263
tis. m3). Z toho samotných lapáků bylo celkem 127 tis. m3,
což je srovnatelný údaj s rokem 1999 (119 tis. m3). Z celkového
objemu 297 tis. m3 napadeného dříví bylo odkorněno 140 tis. m3,
chemicky asanováno 60 tis. m3 a zbytek dříví byl včas vyvezen z lesa
a zpracován na dřevoskladech. Nejvyšší podíl napadeného dříví připadal jako
každoročně na lýkožrouta smrkového a částečně také lýkožrouta lesklého a
lýkožrouta menšího (dohromady cca 96 %), lýkožroutem severským a lýkohubem matným
bylo podle evidence napadeno pouze necelých 12 tis. m3.
Dle těchto údajů je možno konstatovat, že v roce 2000 se na většině území
vyskytoval lýkožrout smrkový a ostatní kůrovci na smrku v základním stavu
(0,21 m3/ha smrkových porostů). Vážnější situace přetrvává
v Čechách v oblasti Šumavy, kde bylo na území okresů Klatovy, Prachatice a
Český Krumlov celkem evidováno 93 tis. m3 (cca 30 % veškerého
kůrovcového dříví evidovaného v ČR). Většina tohoto množství je však vázána
na teritorium NP Šumava. V oblasti Moravy a Slezska je nejvážnější situace
v Jeseníkách, kde bylo na území okresů Jeseník, Šumperk a Bruntál celkem
evidováno 71 tis. m3 kůrovcového dříví.
Graf 2.2.5.2 Evidované kůrovcové dříví ve smrkových porostech
v tis.m3 Recorded volume of wood infested by bark beetles in Norway spruce stands
in 1,000m3
Pramen VÚLHM
Mapa 2.2.5.3 Evidované
kůrovcové dříví ve smrkových porostech Recorded volume of wood infested by bark beetles in Norway spruce stands
Pramen VÚLHM
Podkorní hmyz na ostatních dřevinách již nezpůsobil
významnější ztráty. Borového dříví napadeného podkorním hmyzem bylo evidováno
celkem pouze přes 3 tis. m3, a zhruba stejné množství připadlo na zbylé
dřeviny.
Listožravý hmyz
Celkově byl vykázán škodlivý výskyt listožravého
hmyzu na přibližné rozloze 4 300 ha jehličnatých porostů, což představuje 83 %
proti roku 1999. Obranné zásahy zamezující vzniku nebezpečných žírů nebyly ve
větším rozsahu provedeny (v roce 1999 bylo ošetřeno 3 750 ha).
K výraznějšímu poškození asimilační plochy v napadených porostech nedošlo.
Škodlivý výskyt ploskohřbetek na smrku byl evidován na celkové rozloze cca 700 ha,
což představuje mírný pokles (82 %) proti stavu v roce 1999. Plocha smrkových
porostů napadených pilatkami (převážně pilatkou smrkovou - Pristiphora abietina)
se proti roku 1999 mírně snížila (77 %), evidováno bylo kolem 3 390 ha. Převážná
většina napadených ploch se nacházela ve východních Čechách (okresy Pardubice,
Ústí nad Orlicí, Trutnov, Náchod) a v oblasti severní Moravy a Slezska (okresy
Frýdek-Místek, Ostrava a Nový Jičín).
Stejně jako v minulých letech nebylo podle očekávání ve smrkových porostech
zaznamenáno přemnožení bekyně mnišky (Lymantria monacha) a smrkové formy
obaleče modřínového (Zeiraphera griseana). Škůdci ostatních jehličnatých
dřevin rovněž nebyli ve významnější míře zjištěni.
Graf 2.2.5.3 Rozsah
škodlivého výskytu pilatek na smrku v tis. ha Area of damaging occurence of gregarious spruce sawflies in 1,000 ha
Pramen VÚLHM
Mapa 2.2.5.4 Škodlivý
výskyt pilatek na smrku
Damaging occurence of gregarious spruce sawflies
Pramen VÚLHM
V listnatých porostech bylo zaznamenáno
přemnožení listožravého hmyzu na celkové ploše kolem 1 500 ha, což představuje
výrazný pokles (28 % proti roku 1999).
Převážná většina napadené plochy byla reprezentována přemnožením obalečů a
píďalek na dubech (hlavně obaleče dubového - Tortrix viridana), podobně jako
i v jiných letech. Celkově bylo komplexem obalečů a píďalek napadeno 1 460 ha.
Výskyt poškození byl soustředěn do oblasti jižní a střední Moravy (okresy
Uherské Hradiště, Brno-venkov, Vyškov, Zlín), v Čechách pak do Polabí (okres
Nymburk a Hradec Králové).
Graf 2.2.5.4 Rozsah
škodlivého výskytu obalečů a píďalek v dubových porostech v tis. ha
Area of damaging occurence of oak leaf roller moths and hopers in oak stands in
1,000 ha
Pramen VÚLHM
Mapa 2.2.5.5 Škodlivý výskyt
obalečů a píďalek na dubech
Damaging occurence of oak leaf roller moths and loopers in oak stands
Pramen VÚLHM
Z méně významných druhů listožravého hmyzu je
možno zmínit přemnožení klíněnky jírovcové (Cameraria ohridella), které
pokračovalo na většině území republiky. Pozornost v řadě oblastí vzbudilo
také přemnožení předivky zhoubné (Yponomeuta evonymella) na střemchách
kolem vodotečí.
Ostatní hmyz
Poškození jehličnatých výsadeb klikorohem borovým (Hylobius
abietis) bylo evidováno na celkové rozloze 2 150 ha, což je téměř stejný rozsah
jako v roce 1999 (98 %). Nejvíce postižené okresy se nalézaly v západních,
jižních a východních Čechách (Klatovy, Prachatice, Český Krumlov,
Jindřichův Hradec, Pardubice). Za účelem zamezení žírů klikoroha bylo ošetřeno 6
760 ha výsadeb, což představuje zhruba třetinu plochy jehličnatých výsadeb
v daném roce. Z dlouhodobého pohledu zůstává v posledních letech
rozsah poškození klikorohem na relativně přijatelné nízké úrovni.
Graf 2.2.5.5 Poškození
jehličnatých výsadeb klikorohem borovým v tis. ha Damage to coniferous plantation by larch pine weevil in 1,000 ha
Pramen VÚLHM
Hlodavci
V roce 2000 došlo k dalšímu poklesu
poškození lesních porostů hlodavci. Výskyt poškození byl evidován na ploše
necelých 1 300 ha, což je 63 % plochy zasažené v roce 1999 (společně
s rokem 1993 jde o nejnižší výskyt v posledním desetiletí). Za hlavní
škodlivé druhy je možno stejně jako v minulých letech označit norníka rudého
(Clethrionomys glareolus) a hraboše (Microtus agrestis, Microtus arvalis).
Poškození bylo soustředěno především do výsadeb a kultur, z regionálního
hlediska byla nejvíce postižena tradiční oblast Krušnohoří (na území okresů
Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem bylo vykázáno 45 % celostátního rozsahu
poškození).
Graf 2.2.5.6 Poškození
výsadeb hlodavci v tis. ha
Area of plantings damaged by rodents in 1.000ha
Pramen: VÚLHM
Houbové choroby
Suché a velmi teplé jaro do značné míry zapříčinilo
v roce 2000 poměrně časté nezdary výsadeb. Sazenice oslabené přísuškem
daleko snadněji podléhaly napadení houbami. Hlavními původci onemocnění sazenic
byly zástupci rodu Fusarium, méně často byla prokázána přítomnost hub rodů
Cylindrocarpon a Verticillium.
Z hub napadajících asimilační orgány lesních dřevin způsobili nejvíce ztrát
původci sypavek jehličnanů. Sypavka borovic působená houbami Lophodermium pinastri a
Lophodermium seditiosum se výrazněji prezentovala především v oblastech
s tradičně silnějším výskytem, a to v borech severních až
severovýchodních Čech, pomístně i jinde. Výskyt karanténních sypavek působených
houbami Mycosphaerella pini a Mycosphaerella dearnessii, vázaných především na
borovici černou, byl prokázán na několika místech jižní a střední Moravy. Sypavka
působená houbou Meloderma desmazieresii na borovici vejmutovce nedoznala oproti roku
1999 výraznějších změn (výskyt byl soustředěn především do oblasti
Českosaského Švýcarska na území okresu Děčín). Mezi houbami napadajícími
asimilační orgány listnatých dřevin dominovalo zcela jednoznačně padlí dubové
(Microsphaera alphitoides), a to na dubech prakticky všech věkových tříd.
Z dalších skupin patogenních hub je třeba zmínit škodlivý výskyt rzí. Rzi
rodu Coleosporium se vyskytovaly v borových kulturách i výsadbách roztroušeně
prakticky po celé republice, nejčastěji na borovici lesní. Výskyt dalších
významnějších rzí na našich jehličnanech (rez sosnokrut - Melampsora pinitorqua na
borovici lesní, rez vejmutovková - Cronartium ribicola na vejmutovce, rez vrbková -
Pucciniastrum epilobii na jedli) bylo možno označit za stabilizovaný, zhruba
odpovídající situaci v roce 1999.
Významnými, avšak velmi často nedoceňovanými houbovými škůdci, byly také
v roce 2000 dřevokazné houby. Z primárních parazitů působil na celém
území republiky rozhodně nejvýznamnější poškození porostů jehličnanů
kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosum). V posledních letech,
charakterizovaných opakovanými přísušky, stále stoupá i význam václavek
z rodu Armillaria. Nejvýznamnější ztráty způsobila ve smrkových porostech
václavka Armillaria ostoyae, především pak na severní Moravě a ve Slezsku (okresy
Opava, Karviná, Frýdek-Místek). Z ranových parazitů působil nejzávažnější
poškození pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum), a to především
v horských a podhorských smrčinách, primárně poškozených ohryzem a loupáním
spárkatou zvěří, sněhem, námrazou nebo bořivými větry, ale i těžbou a
přibližováním dřeva.
Dále je nutno zmínit silný výskyt houby Ascocalyx abietina na smrcích ve vrcholových
partiích našich severních pohraničních hor. Především v Orlických horách,
ale i na některých lokalitách v Králickém Sněžníku, Hrubém Jeseníku či
východních Krkonoších bylo možno situaci označit za kalamitní. Houba napadá
letorosty jehličnanů, které jsou oslabené nepříznivým působením jiných vlivů.
Odumírání dřevin (především dubů, resp. dalších listnáčů)
s tracheomykózními příznaky nebylo ani v roce 2000 příliš rozšířeno.
Prosychání starších porostů buku (za spolupůsobení hub z rodu Nectria) se
vyskytovalo především na území karpatské oblasti na východní Moravě.
Závěrem je třeba zmínit narůstající míru napadení borových porostů jmelím
Viscum album, které lze v posledních letech pozorovat na stále více lokalitách,
např. v severních a středních Čechách či na jižní a jihozápadní Moravě.
Podobně (i když ne tak výrazně) lze hodnotit stupeň napadení dubů ochmetem
Loranthus europaeus v Polabí či na jižní a jihovýchodní Moravě.
Škody působené zvěří na lesních porostech okusem,
loupáním a ohryzem patří svým rozsahem stále k největším škodlivým vlivům, na
nichž má především podíl zvěř jelení, mufloní, v místech výskytu i zvěř sika
a daňčí. Rovněž zanedbatelné nejsou ani škody působené zvěří černou. Tato
skutečnost přímo souvisí s početností zvěře, neustálým zvyšováním jejích
stavů a mírným odstřelem. Jarní kmenové stavy jelení zvěře se v roce 2000 oproti
roku 1999 opět zvýšily, u zvěře jelení o 8,61%, u zvěře daňčí o 1,71%, u
zvěře mufloní o 0,74%, u zvěře sika dokonce o 17,66% a u zvěře černé o 4,73%.
Přehled o vývoji celkové výše škod v lesích za posledních pět let byl
následující:
1996 –53,8 mil. Kč, 1997 – 61,1 mil. Kč, 1998 – 8,2 mil. Kč, 1999 – 25,8 mil.
Kč, 2000 – 36,4 mil. Kč.
Z přehledu je patrné, že škody v roce 2000 vzrostly oproti
předcházejícímu roku o 27,7 %. Nejvyšší škody byly vykázány v kraji
Karlovarském (4,8 mil. Kč), Plzeňském (3,8 mil. Kč), Ústeckém (3,8 mil. Kč),
Vysočině (3,6 mil. Kč) a kraji Olomouckém (3,4 mil. Kč).
Řešení problému stoupajících škod zvěří je trvale neuspokojivé. Je to zejména
proto, že se nepodařilo vyřešit soulad mezi potřebami lesa a myslivostí. Koncepční
názory jsou velice protichůdné a podklady pro objektivní rozhodování nejsou zcela
věrohodné. Tento problém může řešit jen nový vyvážený zákon o myslivosti.
S vědomím rostoucích početních stavů spárkaté zvěře i škodám
způsobovaných touto zvěří nechalo MZe v roce 2000 zpracovat rozsah poškození
lesních porostů zvěří na celém území ČR. Řešení tohoto projektu navazovalo na
stejné šetření prováděné v roce 1995. Z porovnání šetření vyplývá,
že došlo k výraznému nárůstu poškození u lesních kultur, především okusem
vrcholu, ale i bočních výhonů. Loupání zůstalo prakticky na stejné úrovni. Mezi
oblasti s nejvyšším poškozením patří zejména východní část
Českomoravské vysočiny a západní Čechy. Podrobnější výsledky pro jednotlivé
kategorie porostů jsou zveřejněny na internetových stránkách státní správy
myslivosti.
V roce 1999 byl ujednocen výpočet škod způsobovaných zvěří na lesních porostech a
pro další roky platí vyhláška Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb., o způsobu
výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Nová vyhláška má odstranit
stávající nedostatky a zároveň upřesnit některé postupy při zjišťování škod.
Podle této nové vyhlášky by se výše škod působených okusem měla přibližně
zdvojnásobit, výše škod způsobených loupáním by měla vykazovat hodnoty asi
trojnásobně vyšší.
Monitoring zdravotního stavu lesů je soustředěn
zejména na pozemní šetření na monitoračních plochách a na dálkový průzkum
z družicových snímků.
Pozemní monitoring je zaměřen na defoliaci jednotlivých stromů podle druhů dřevin
na sledovaných plochách.
Družicové snímky zachycují mimo defoliaci i mortalitu jehličnatých a listnatých
porostů na celé ploše snímků v obrazovém rozlišení čtverců 30x30 m.
Z důvodů různé metodiky nemusí dojít vždy k úplné shodě mezi oběma
způsoby.
Stav lesa se v ČR hodnotí pozemním šetřením již od roku 1986 na monitoračních
plochách I.úrovně mezinárodního kooperativního programu Evropské hospodářské
komise zkráceně označovaného jako ICP Forests, který se zabývá sledováním a
vyhodnocováním vlivu znečištění ovzduší na lesy. V současné době se pravidelné
šetření v ČR provádí na 100 monitoračních plochách nadnárodní sítě 16x16 km a
na vybraných 200 plochách národní sítě 8x8 km schématicky rozmístěných po celém
území ČR rovnoměrně podle lesnatosti. Plochy jsou umístěny v lesních porostech
tak, aby dobře charakterizovaly dané stanovištní a porostní podmínky. V
nadmořských výškách od 150 m do 1300 m se hodnotí více než 14 tisíc stromů,
reprezentujících 28 druhů lesních dřevin v různých věkových třídách.
Stav koruny byl v roce 2000 hodnocen na 291 monitoračních plochách sítě 16x16 km a
částečně i sítě 8x8 km s celkovým počtem 14 432 stromů. Největší zastoupení z
celkového počtu hodnocených stromů měly druhy smrk(Picea abies)a
borovice (Pinus sylvestris). Na všech plochách byly zjišťovány hodnoty
defoliace, diskolorace, změny sociálního postavení a poškození dalšími
škodlivými činiteli (vítr, námraza, hmyz, houby aj.). Doposud bylo hodnocení
defoliace prováděno v ČR v souladu s dlouhodobou tradicí pouze u starších porostů.
S ohledem na provedené změny v druhové a věkové skladbě na monitoračních plochách
(optimalizace skladby v roce 1998) je nutné výsledky hodnocení v roce 2000 rozdělit
podle věku porostu do dvou skupin: porosty do 59 let a porosty 60-leté a starší.
U jehličnanů (porosty 60-leté a starší ) došlo ke stagnaci až mírnému zhoršení
stavu v porovnání s minulým rokem. Třída defoliace 2 stoupla z hodnoty 62.6 % v roce
1999 na 64.1 % v roce 2000 při současném poklesu třídy 0 a 1. Tento posun se projevil
z větší části rovnoměrně u všech sledovaných jehličnatých druhů kromě
modřínu, u kterého došlo k poklesu zastoupení třídy 2 z 20.9 % v roce
1999 na 17.4 % v roce 2000. U stejné věkové kategorie listnáčů je porovnání
defoliace s minulým rokem obdobné. Třída defoliace 2 stoupla z hodnoty 18.6 % v roce
1999 na 24.7 % v roce 2000 při současném poklesu třídy 0 a 1. Z nejvíce
zastoupených listnáčů došlo k nejvýraznějšímu posunu defoliace směrem
k vyšším hodnotám u dubu (Quercusspp.). U mladších porostů (do
59 let) došlo ve srovnání se staršími porosty k podobnému posunu
v zastoupení třídy defoliace 2 u obou skupin dřevin – jehličnanů i
listnáčů.
V roce 2000 pokračovalo stejně jako v uplynulých letech snižování celkových emisí
oxidu síry a tuhých látek. Emise dalších znečišťujících látek (NOx,
CxHy) zůstávají od roku 1995 přibližně na stejné úrovni.
Hodnota expozičního indexu pro ozon AOT40 pro lesy v roce 1999 překročila kritickou
hodnotu 10 ppmh na převážné většině (98,6 %) území ČR, přesto byla tato hodnota
celkově na výrazně nižší úrovni než v roce 1998. Přitom počasí bylo pro
tvorbu ozonu relativně příznivé, teplé a slunečné.
Průběh vegetačního období byl především nepříznivě ovlivněn velmi teplým a
suchým počasím v první polovině jarního období. Tato výrazná nerovnoměrnost
v průběhu počasí byla nepochybně jedním z rozhodujících nepříznivých
faktorů, majících vliv na částečné zvýšení defoliace lesních dřevin. Lesní
porosty (listnáče, borovice) v Polabí byly navíc silně mechanicky poničeny
krupobitím a bořivým větrem ke konci letního období, což se také projevilo na
zvýšené defoliaci porostů hodnocených v této oblasti.
Mapa 2.2.5.6 Hodnocené
monitorační plochy Assessed monitoring plots
Grafy 2.2.5.7 Vývoj defoliace
jehličnatých a listnatých dřevin na plochách ICP Forests Defoliation of conifers and broadleaves species at the ICP plots
Monitoring zdravotního stavu lesů z družicových
snímků
Jednou z metod, která se v České republice
standardně používá ke sledování zdravotního stavu lesních porostů, je
vyhodnocování informací o stavu lesa z družicových snímků. K tomuto
účelu se využívají zejména digitální obrazová data zemského povrchu ze skenerů
Landsat TM a ETM+. Plná scéna snímku zachycuje území o rozloze přibližně 173x183
km v sedmi spektrálních pásmech v oblasti viditelného a infračerveného
záření. Snímek má obrazové rozlišení 30 m. Pohyb družic na dráze je synchronní
a perioda snímkování téhož území ze stejné dráhy je v současné době 8
dní.
V obrazových datech snímků, zejména v infračervené oblasti záření, jsou
obsaženy informace, které umožňují obecně hodnotit stav vegetace. Při aplikaci na
lesní porosty se prokázalo, že data obsahují smíšenou informaci o množství
asimilačního aparátu v korunách porostu (faktor korespondující se stupněm
poškození – defoliací porostu) a o jeho celkovém fyziologickém stavu, zejména o
obsahu vody (faktor korespondující s mortalitou porostu).
Údaje o zdravotním stavu lesů vyhodnocené z družicových snímků zobrazují
komplexní zdravotní stav porostů. Neumožňují však blíže identifikovat jednotlivé
činitele, které jej zapříčinily (např. imise, klimatické změny, biotické
škůdce, stanovištní podmínky, pěstební zásahy).
Výhodou hodnocení zdravotního stavu lesů z družicových snímků je jednotnost a
synchronnost klasifikace na území velkého rozsahu, neovlivněná subjektivními faktory
lidského hodnotitele, a zachycení komplexního výsledného obrazu zdravotního stavu
lesů. Metoda umožňuje reálně provádět roční monitoring na přibližně 70-80%
plochy ČR s rozlišením 30 m v území za přijatelných finančních
nákladů.
Omezujícími faktory jsou oblačnost, mlhy a silný smog. V místech snímku
s výskytem těchto jevů se klasifikace neprovádí. Vlastní klasifikace
zdravotního stavu lesů pracuje se střední kvadratickou chybou přibližně 10 % za
podmínek dostatečného korunového zápoje (70-80 %) a homogenity druhové skladby
porostu (max. 20 % příměsí). Klasifikační stupnice je nastavena pro porosty starší
než (přibližně) 25 let.
Zdravotní stav lesů je klasifikován ve stupnici stupeň poškození a mortalita
porostu a stupnici defoliace a mortalita porostu. Klasifikátory jehličnatých
lesů jsou nastaveny na smrkové porosty a klasifikátor listnatých porostů je nastaven
obecně na celou třídu listnatých dřevin. (V mapové příloze je zobrazena
roční mapa A00a zdravotního stavu lesů ve stupnici poškození a mortality
porostů z roku 2000).
Kromě hodnocení aktuálního zdravotního stavu je důležité sledování jeho vývoje.
Z ročních map ve stupnici poškození a mortality porostů se zpracovává mapa
dlouhodobého vývoje zdravotního stavu jehličnatých lesů za období posledních
deseti let a mapa aktuálního vývoje za období posledních pěti let. Mapy vývoje
zobrazují rychlost změn poškození a mortality jehličnatých porostů a kvantifikují
ho do pásem vývoje zdravotního stavu A až E. (V mapové příloze je zobrazena
mapa C0096a aktuálního vývoje od roku 1996 do roku 2000 a mapa C0091a
dlouhodobého vývoje od roku 1991 do roku 2000).
Z map dlouhodobého a aktuálního vývoje se zpracovává mapa trendu zhoršování
zdravotního stavu jehličnatých porostů, která hodnotí vztah mezi aktuálním a
dlouhodobým vývojem poškození a mortality jehličnatých porostů. Mapa zobrazuje
rozdíl mezi aktuálním a dlouhodobým vývojem v těch místech, kde dochází
v aktuálním vývoji ke zhoršování zdravotního stavu, tj. výskytu aktuálního
pásma D, C, B, A. Mapa zobrazuje o kolik pásem předbíhá zhoršování zdravotního
stavu v aktuálním vývoji vývoj dlouhodobý.
Na mapu aktuálního vývoje navazuje dále zpracování mapy ohrožení jehličnatých
porostů. V této mapě jsou zvýrazněny plochy jehličnatých porostů, které se
k roku vyhodnocení nachází ve stupni poškození a mortality II a vyšším,
přičemž rychlost zhoršování zdravotního stavu podle mapy aktuálního vývoje je
v pásmu C, B, A. (V mapové příloze je zobrazena mapa D0096a ohrožení
jehličnatých lesů v roce 2000 podle vývoje jejich zdravotního stavu
v letech 1996 až 2000).
Odbor tvorby lesa Ministerstva zemědělství v současné době disponuje archivem
52 družicových snímků z let 1984 až 2000. Z těchto snímků bylo
zpracováno 16 ročních map zdravotního stavu lesů v obou klasifikačních
stupnicích. Od roku 1994 jsou rovněž zpracovávány roční mapy vývoje zdravotního
stavu, ohrožení, a trendu zhoršování zdravotního stavu jehličnatých porostů.
Podrobnější informace o hodnocení zdravotního stavu lesů České republiky
z družicových snímků včetně mapových náhledů lze získat na www.uhul.landsat .
Mapy zdravotního stavu lesů z družicových snímků jsou rovněž vyhodnocovány
statisticky. Sleduje se stav a vývoj stupňů poškození a mortality lesních porostů
pro všechny přírodní lesní oblasti a pro území celé České republiky. (Vývoj
zdravotního stavu lesů na území České republiky, monitorovaný
z družicových snímků od roku 1984 až po současnost (rok 2000), je znázorněn v
grafech 2.2.5.8až 2.2.5.13).
K posouzení vlivu klimatu na zdravotní stav lesů byly pro území ČR zpracovány
datové vrstvy měsíčních srážek a průměrných teplot za vegetační období od
roku 1984 až 1999 v síti bodů 5 x 5 km. V okolí padesáti meteorologických
stanic byly analyzovány průběhy stupňů poškození a mortality jehličnatých
porostů, průměrných teplot a měsíčních srážek. U celé řady stanic byla
nalezena vysoká korelace mezi podílem průměrné teploty a celkovým úhrnem srážek
(převrácený Langův dešťový faktor) za vegetační období a zdravotním stavem
lesních porostů vyhodnoceným z družicových snímků. Tento podíl, násobený
měřítkovou konstantou 5, byl zatím pracovně nazván teplotně srážkovým faktorem
(dále jen TSF). Lze se domnívat, že v místech s vysokou korelací je zdravotní stav
porostů určován zejména klimatickými vlivy, zatímco v místech s nízkou
korelací se kromě klimatických vlivů uplatňují i další faktory. TSF byl vypočten
pro všechny body sítě v celém období 1984 až 1999. Do této zprávy byly
vybrány ukázky osmi map TSF, které charakterizují změny vývoje klimatu
v uvedeném období.
Analýza korelačního koeficientu mezi TSF a stupněm poškození a mortality
jehličnatých porostů v různě dlouhých úsecích z rozmezí let 1984 až
1999 ukázala na změnu charakteristiky územního rozložení korelace přibližně kolem
roku 1993. Do této zprávy byly zařazeny mapy korelace mezi TSF a stupněm poškození a
mortality jehličnatých porostů z období 1984 –1993 a 1993-1999. Mapa
z období 1984 – 1993 je charakteristická nízkou až žádnou korelací
v severních a severozápadních částech republiky a (převážně) vysokou
korelací ve středních a jižních částech republiky. Mapa z období 1993
– 1999 ukazuje na výrazné zvýšení korelace v severních hraničních částech
republiky, ale také na značné snížení korelace v jihozápadních a jižních
hraničních částech republiky a celé Českomoravské vrchoviny. Uvedené mapy jsou
prvními pracovními výstupy z analýz vlivu klimatu a jiných faktorů na
zdravotní stav lesa, ve kterých se bude dále pokračovat.
Zdravotní stav lesů měl podle hodnocení z družicových snímků v letech
1984 až 1994 nepříznivý vývoj. K obratu došlo v letech 1995 a 1996 díky
příznivějším hodnotám teplotně srážkového faktoru. Vývoj z let 1997 až
1999 znovu ukazuje na trend zhoršování zdravotního stavu jako průměru za celou
republiku. Výsledky vyhodnocení z roku 2000 ukazují na stagnaci zdravotního stavu
jehličnatých porostů ve stupnici defoliace a mortality v období od roku 1998 a
nepatrné zlepšení ve stupnici poškození a mortality. Mapy aktuálního vývoje
ukazují, že změny zdravotního stavu mají regionální charakter a jsou značně
diferencované. Dochází jednak ke zhoršení, ale na druhé straně i ke zlepšení
zdravotního stavu lesů v různých oblastech.
Obecně lze konstatovat, že v posledních letech došlo ke zhoršení zdravotního
stavu lesů v oblastech s nižšími nadmořskými
výškami.
Graf
2.2.5.8Vývoj stupňů
poškození a mortality jehličnatých porostů Damage
and mortality degree, coniferous stands, based on Landsat
Pramen:STOKLASA Tech., Praha
Graf
2.2.5.9Vývoj průměrného
stupně poškození a mortality jehličnatých porostů Average
damage and mortality degree, coniferous stands, based on Landsat
Pramen:STOKLASA Tech., Praha
Graf
2.2.5.10Vývoj stupňů poškození
a mortality listnatých porostů Damage and mortality degree, broadleaved stands, based on Landsat
Pramen:STOKLASA Tech., Praha
Graf
2.2.5.11Vývoj
průměrného stupně poškození a mortality listnatých porostů
Average damage and mortality degree, broadleaved stands, based on Landsat
Pramen:STOKLASA Tech., Praha
Graf
2.2.5.12Vývoj defoliace a
mortality jehličnatých porostů Defoliation,
and mortality, coniferous stands, based on Landsat
Pramen:STOKLASA Tech., Praha
Graf
2.2.5.13Vývoj průměrné defoliace
a mortality jehličnatých porostů Average defoliation and mortality, coniferous stands, based on Landsat
Pramen:STOKLASA Tech., Praha
1986
1988
1990
1992
1994
1995
1997
1999
ZOBRAZENÍ
TEPLOTNĚ SRÁŽKOVÉHO
FAKTORU (TSF) V SÍTI
5 km Temperature rainfall factor (TSF) in 5km grid
TSF
= 5 * (průměrná teplota) /
(celkové množství srážek) za období duben až září TSF = 5 * (average
temperature) / (rainfall total) in April - September period
Průběh počasí zimy 1999/2000 a následně během roku
2000 byl pro smrkové porosty v náhorní oblasti severovýchodní části Krušných
hor příznivý a odrazil se v další regeneraci smrkových porostů všech
věkových stupňů a v jejich zlepšeném zdravotním stavu.
V roce 2000 došlo k dalšímu mírnému
zlepšení zdravotního stavu dlouhodobě sledovaných smrkových porostů, které se
projevilo snížením průměrné defoliace. To je nejvíce patrné v lokalitách, které
byly v minulém období výrazně poškozeny. K snížení defoliace výrazně
přispěl nárůst nových asimilačních orgánů za poslední období, ale také
prováděné výchovné zásahy. Průměrná defoliace korun poklesla z 41,9 % (rok 1999)
na 38,8% a dosáhla prakticky hodnot defoliace zjišťovaných před zimou 1995/1996.
Přesto lze najít lokality jako např. Klínovec, Rudolice, Přísečnice, Fláje, kde se
defoliace mírně zvýšila. To je většinou spojeno s výskytem stromů
(jednotlivci až skupinky), které vykazují obdobné barevné symptomy jaké jsou patrné
v západním Krušnohoří.
Výškový přírůst hodnocených smrkových porostů naměřený v roce 2000 má
v průměru stále vzestupný trend.
Po dvou letech výrazného poklesu obsahu síry v jehličí došlo v roce 2000
opět k celkovému navýšení na všech sledovaných plochách. Dosažená
průměrná hodnota v roce 2000 je na úrovni poloviny devadesátých let.
Výraznější navýšení bylo zřetelné u smrkových porostů ve východní části
pohoří (od Rudolic po Cínovec). Navýšení se pohybovalo v rozsahu od 2 do 77% ve
srovnání s rokem 1999. Nejvyšší zjištěné obsahy síry v 1. ročníku
jehličí převyšovaly 1700 mg.kg-1 což lze považovat za zřetelné
zvýšení. Příčinou může být návrat ke spalování hnědého uhlí
v lokálních topeništích. Vzhledem k tomu, že v roce 2000 nedošlo
k výrazným meteorologickým změnám oproti normálu (proudění vzduchu), může
být druhou příčinou také dálkový transport ze sousedních německých
průmyslových oblastí. Třetí možnou příčinou je zvýšený příjem síranových
iontů kořeny (Ulrich et al. 1981).
Tabulka
2.2.5.3 Porovnání obsahů síry a fluoru v 1. ročníku jehličí v mg/kg Comparison of sulphure and florine contents in the 1st needle year-classe
in mg/kg
PrvekElemet
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
mg.kg-1
S
průměr average
1487
1453
1593
1715
1267
1261
1501
min.
930
970
1324
1153
841
905
902
max.
2190
1760
1970
2094
1992
1566
1795
F
průměraverage
6.47
3.36
3.54
3.28
2.29
1.69
1.93
min.
1.75
0.30
1.36
1.42
0.15
0.68
0.95
max.
15.8
6.85
5.89
5.07
4.04
2.81
4.27
Pramen: VÚLHM
Obsahy fluoru zjištěné v 1. ročníku jehličí
v roce 2000 dosáhly celkového průměru 1,94 mg.kg-1 ve srovnání
s 1,69 mg.kg-1 v roce 1999. Pohybovaly se v rozmezí od 0,950 do
4,27 mg.kg-1. Na některých lokalitách se tedy obsah fluoru již blíží k
hodnotě, která indikuje škodlivý obsah tohoto prvku (5 mg.kg-1 ).
Obsah živin v jehličí
Obsah dusíku ve smrkovém jehličí se v roce
2000 mírně snížil prakticky na všech sledovaných plochách. Pokles obsahu dusíku se
pohyboval v rozmezí 6-25%. Obsahy dusíku v jehličí se pohybovaly
v rozmezí od 1,139% do 1,652%. Celkový pokles obsahu dusíku v jehličí je
pravděpodobně způsoben výrazným nárůstem biomasy porostů za poslední rok.
Obsah hořčíku v jehličí v roce 2000 pohyboval v rozmezí od 616 do
1768 mg.kg-1 a zvláště na některých plochách ve východní části
sledovaného pohoří došlo ke zvýšení obsahů hořčíku v jehličí. Celkový
průměr obsahu hořčíku se zvýšil z 783 mg.kg-1 dosažených
v roce 1999 na 1049 mg.kg-1. Lze předpokládat, že se vápnění
prováděné ve východní části Krušných hor koncem 90 let i v roce 2000
pozitivně odrazilo v pokračujícím trendu zlepšení stavu výživy smrkových
porostů hořčíkem.
Náhradní porosty
I v roce 2000 zůstávalo v SV Krušnohoří
kalamitní poškození břízy z roku 1997. Rozsah poškození zůstal přibližně
v úrovni roku 1999, kdy dosáhla výměra březových porostů, jež byly
oslabeny a poškozeny 5 428 ha redukované plochy a z toho 46,8% tvořily březové
porosty silně poškozené (kategorie 3), 38,8% porosty kategorie 2 (středně
poškozené) a 14,4% oslabené březové porosty (kategorie poškození 1). Mezi
jednotlivými stupni poškození byly pozorovány pouze minimální posuny, bez
zřetelného ozdravění již poškozených porostů. Celkový zdravotní stav těchto
porostů zaznamenává nepřímé mírné zlepšení, které je ale způsobené
začínající prováděnou nezbytnou umělou obnovou lesa – rekonstrukcemi porostů
náhradních dřevin a omezeně dochází ke zlepšení i ve smíšených porostech
náhradních dřevin, kde funkce lesa (mimoprodukční - celospolečenské) postupně
přebírají i další náhradní dřeviny, které nebyly poškozeny. Na řešení obnovy
odumírajících a odumřelých porostů se v oblasti v roce 2000 podílela nemalou
měrou i EU prostřednictvím finanční podpory v rámci lesnicky zaměřených
projektů CBC Phare.
Ve vyšších polohách západní části Krušných hor
pokračovaly a plošně se rozšiřovaly barevné změny jehličí od žloutnutí až
k červenání jehlic a korun, s následnou defoliací až odumíráním
jednotlivých stromů a skupin stromů. Plocha takto postižených smrkových porostů
všech věkových kategorií je odhadována na celkem 13 800 ha. Žloutnoucí smrkové
porosty se nacházejí zvláště v oblasti LS Horní Blatná a LS Kraslice a
dosáhlo kalamitního charakteru.
Vzorky jehličí odebrané v postižených oblastech prokázaly na většině ploch
nízké obsahy hořčíku v jehličí anebo jeho výrazný nedostatek.
Odběry humusu a minerální půdy potvrdily velmi špatný stav výživy smrkových
porostů. Obsahy přístupného hořčíku v humusu se pohybovaly v rozmezí
60-120 mg.kg-1 a v minerální půdě dosahovaly obsahy hořčíku v mnoha
případech jenom několika miligramů. Velmi kyselá reakce byla zjištěna jak u vzorků
humusu, tak i u vzorků minerální půdy. Více než 50% vzorků minerální půdy
leželo pod hranicí pH v KCl 3,5.
