S ukončením posledního roku 20. století si opět
připomínáme, že podstatnou součástí přírody je les se svým prastarým rytmem
života, který přesahuje lidský věk. Les, který svými ekologickými, estetickými,
zdravotními, ale i produkčními funkcemi je nesporně národním bohatstvím.
Předkládaná zpráva dokumentuje, jakým způsobem se
u nás naplňují představy panevropského procesu o ochraně lesů v Evropě a
zdůrazňuje, že obhospodařování lesů v České republice je v souladu s principy
lesnické strategie EU. Rovněž lze konstatovat, že připravovaná lesnická
legislativa bude po vstupu do EU plně kompatibilní s komunitárním právem.
Význam lesního hospodářství jako dodavatele
suroviny z obnovitelného přírodního zdroje stále vzrůstá, jeho podíl na tvorbě
HDP je stabilní. Těžba dřeva je prováděna s ohledem na celkový přírůst, který
celkovou těžbu významě přesahuje. Vyrovnaná produkce dřevní hmoty je jedním ze
základních kritérií trvale udržitelného hospodaření v lesích. V roce 2000 byla i
nadále uplatňována vysoká poptávka po dřevní hmotě a vlastníci celků ve všech
vlastnických kategorií dosáhli v průměru zisku. To mimo jiné umožnilo
stabilizovat podíl investic v odvětví. Dařilo se postupně zavádět do lesních
porostů vyšší podíl listnatých dřevin, podporovat přirozenou obnovu i rozsah
výchovných zásahů. Snížil se objem kalamitních těžeb i rozsah výskytu hmyzích
škůdců v lesních porostech. Zpráva však znamená také negativní skutečnost,
kterou je nelepšící se zdravotní stav lesů a výskyt nových imisních škod
kalamitního charakteru v Krušných a Orlických horách.
Jsem rád, že mohu všem zájemcům předložit již
sedmou "Zprávu o stavu lesa a lesního hospodářství", která se stala žádaným
zdrojem.
Ing. Jan Fencl ministr zemědělství
Úvod
S odcházejícím rokem 2000 a přechodem do nového
tisíciletí si připomeneme, jaký byl vývoj lesů a hospodaření v lesích
v průběhu právě uplynulého tisíciletí.
Ještě v 10. století lze mluvit o přírodním lese, vyvíjejícím se pod vlivem
přírodních a klimatických podmínek v oblastech pohraničních hor a
Českomoravské vysočiny až k ústí Sázavy. Druhotnou sukcesí vznikly lesy
v opuštěných oblastech souvislého osídlení, v části jižních Čech, na
Plzeňsku a západní Moravě.
Ve 12. století zasahoval pohraniční hvozd k Litoměřicím, Mělníku a Bezdězu.
Na okraji pomezního hvozdu stály hrady Hostinné, Jaroměř a Hradec Králové. Také
Orlické hory byly hustě zalesněnou krajinou. V povodí Labe se táhly lužní lesy
od Hradce Králové po Litoměřice a zasahovaly do povodí Cidliny, Jizery, Vltavy a
Ohře. Hustě zalesněná byla rovněž Českomoravská vysočina a horské oblasti
středních Čech, které přecházely v pomezní lesy na Šumavě. Povodí Dyje od
Bítova na východ postrádalo pomezní hvozd, ale povodí Moravy v okolí
Strážnice, Hodonína a Břeclavi bylo značně močálovité a lesnaté. Na východní
Moravě bylo též souvisle zalesněné území a rozsáhlé i těžko přístupné lesy
byly také na moravskoslezském pomezí.
Od 12. do 14. století probíhala zemědělská kolonizace, spočívající
v rozšiřování zemědělského osídlení na úkor lesa. Příčinami byly jednak
nárůst domácího obyvatelstva a tím i zvýšená potřeba zemědělské půdy a
jednak, v pozdější fázi ekonomické důvody zvýšení příjmů panovníka,
šlechty a církevních institucí získáním poddanských dávek z nově
založených osad. V tomto období byli při nedostatku místního obyvatelstva
často usidlováni osadníci z ciziny. Tato skutečnost znamenala další
zmenšování plochy lesů a rozšiřování kulturní stepi. Klučení lesů a jejich
přeměna na zemědělskou půdu či pastviny trvala až do konce 14. století.
Kromě rozšiřování zemědělského osídlení a odnímání půdy lesu měla na stav
lesů vliv i rostoucí stavební činnost – budování hradů, klášterů a měst, při
kterých byla vysoká spotřeba stavebního dříví, rozvoj řemesel, hornictví a
s ním spojeného hutnictví, kdy jako topiva bylo užíváno výhradně dřeva a
dřevěného uhlí. Předpokládá se, že někdejší borové lesy mezi Poděbrady a
Sadskou byly vykáceny pro potřebu kutnohorských dolů. Rovněž důlní a hutnickou
činností byly postiženy lesy hlavně v okolí Stříbra, Havlíčkova Brodu,
Jihlavy, Horního Benešova ve Slezsku, Zlatých Hor, Nejdku, Jeseníku, Frýdlantu nad
Ostravicí, na Jilemnicku i jinde. Mimo dolů a hutí se zvyšovala potřeba dřeva pro
úpravu cest, zakládání rybníků, vinohradů a skláren, kde bylo také potřebné
velké množství dřevěného uhlí.
Kromě omezování plochy lesů docházelo také ke změně jejich charakteru, dřevinné
skladby a někdy i tvaru.
V tomto období se v lesích hospodařilo tzv. sečí toulavou, tj. výběrem
kvalitního dřeva těžbou jednotlivých stromů, při větší potřebě, zejména pro
doly, hutě, hamry, sklárny, pak
těžbou souvislých částí lesa tam, kde bylo vhodné dřevo. Péče o zalesnění
vytěžených ploch prakticky neexistovala, většinou byla ponechána přírodě, u
některých dřevin docházelo k zmlazení pařezovými či kořenovými výmladky.
Současně se zvýšenou potřebou dřeva a postupující devastací lesů začínají
prvé snahy o jejich ochranu. Vedou k tomu důvody vojenské, kdy dochází
k ochraně pomezního hvozdu, ale i důvody hospodářské, začíná vyměřování
lesů, zřizování lesního personálu, lovčích, lesních, hajných a jiných.
V průběhu 15. století, zejména pak v období husitských válek (1420 až
1434) došlo k celkovému ochromení hospodářského života , hlavně
v Čechách. Řada vsí byla vypálena, zanikla a zarostla znovu i s polnostmi
lesem.
Od konce 15. století a v průběhu 16. století dochází k hospodářskému
rozvoji a jsou doklady o přeměně lesů na pole a louky. V hospodaření
velkostatku nastává přechod od systému poddanské renty jako hlavního zdroje
příjmů k systému režijního hospodaření, tržby za dřevo se stávají
nezanedbatelnou částí celkových příjmů. Hospodaření v lesích je nyní
věnována větší pozornost, stoupá význam lesního personálu i jeho zodpovědnost.
Pro hospodaření v lesích jsou na jednotlivých panstvích vydávány lesní
instrukce a řády.
Hospodářský rozvoj přinesl zvýšenou spotřebu dřeva, zejména znovu se
rozvíjející hornictví a hutnictví. Vzhledem ke zvýšené potřebě dřeva a
nevalnému lesnímu hospodářství časem pro ně ubývalo vhodné dřevo. Proto byla
prováděna šetření o stavu lesů a možnosti získávat z nich dřevo pro důlní
a hutní podniky. Současně však dochází ve větší míře k mapování a
měření lesů. Vysoké spotřebě dřeva již nestačilo bývalé toulavé lesní
hospodaření a lesy se začaly těžit holosečným způsobem, který vyžadoval větší
péči o obnovu lesa. Ta byla řešena hlavně ponecháváním výstavků, ale používala
se i síje, hlavně žaludů a borového semene.
Kromě toho se uplatňovalo, zejména v lužních lesích i výmladkové
hospodářství. Skladba dřevin byla již záměrně ovlivňována pěstováním
určitých, zvláště potřebných druhů , ale byly sledovány i jiné zájmy než
produkce dřeva. V této době se setkáváme s ochranou javorů, klenů a lip
v zájmu včelařství, buků a dubů v zájmu pastvy dobytka. V zájmu
zdárné obnovy lesa je nařizováno vyklizení klestu z pasek, výjimečně i
vysekání stařiny a zakazována je i pastva dobytka v mladých porostech.
V rámci ochrany proti zvěři a pastvě jsou lesní kultury již oplocovány.
Navzdory počínající pěstební péči byly lesy koncem 16. století silně
zdevastovány.
Do hospodářského vývoje českých zemí tvrdě zasáhla třicetiletá válka (1618 až
1648), kdy byla zničena a vypálena města i vesnice a zároveň nastal velký úbytek
obyvatelstva. Zpustošení země, úbytek obyvatelstva a mnohdy trvalé opuštění sídel
vedlo ke zpětnému šíření lesa na opuštěnou zemědělskou půdu. Po skončení
války se postupně obnovuje hospodářství a rozšiřuje osídlení. Současně se opět
odlesňují některé plochy lesem zarostlé zemědělské půdy. S obnovou
hospodářství souviselo opětné zvýšení potřeby dřeva, a to pro doly, hutě a
sklárny, kterým v některých oblastech padly za oběť velké plochy lesa.
V lesních instrukcích se věnuje maximální pozornost ochraně lesa a obnově
porostů, péči o ponechání dostatečného počtu výstavků a zalesňování síjí.
Holosečné hospodaření se dále rozšiřuje. Pro zajištění zdárné obnovy lesa byly
mladé porosty oplocovány jako ochrana proti pastvě dobytka i poškozování zvěří.
Zvýšená potřeba dřeva a s tím spojená snaha docílit co největších a pokud
možno trvalých příjmů z lesa měla za důsledek na jedné straně devastaci
lesa, která následně vyvolala tendenci upravit hospodaření v lesích ze strany
státních orgánů tak, aby lesy zůstaly jako surovinová základna zachovány a byla
zajištěna jejich trvalá výnosnost, což vedlo k vydání lesních řádů
císařovnou Marií Terezií (1754 až 1755).
Na druhé straně majitelé lesů měli sami zájem na zajištění trvalého a
vyrovnaného výnosu z lesa a začali se zajímat o způsob, jak toho docílit. A tak
v polovině 18. století začíná v zájmu majitelů hospodářská úprava
lesů, jejímž cílem je zajistit vysoký a vyrovnaný výnos lesa z těžby a
prodeje dřeva.
Snaha dosáhnout co největšího finančního užitku z lesa vedla
k pěstování nejlépe zpracovatelných a prodejných dřevin, zejména smrku a
borovice i na naprosto nevhodných stanovištích. Zároveň bylo používáno semene bez
ohledu na vhodnost provenience. Lesy byly
zakládány jako monokultury, většinou smrkové, a to výsadbou do pravidelných řad.
Listnáče byly často z lesa záměrně odstraňovány jako plevelné dřeviny.
Takovéto lesy, zejména smrkové, podléhaly snadněji kalamitám a byly také více
ohroženy při přemnožení hmyzích škůdců, kůrovce a mnišky. Lesy byly zpočátku
obnovovány převážně síjí, později byly sazenice pěstovány ve školkách a
vysazovány na paseky.
Od poloviny 19. století se mezi lesníky ozývaly hlasy, varující před vysazováním
smrkových monokultur, avšak od jejich zakládání nebylo upuštěno. Současně se
snížením potřeby palivového dříví jeho nahrazením jinými palivy došlo ke
změně tvaru lesa, podstatnému snížení výměry výmladkového a sdruženého lesa ve
prospěch lesa vysokokmenného. Koncem tohoto století a počátkem 20. století výrazně
poklesla výměra listnatých, ale částečně i jehličnatých lesů ve prospěch
smíšených kmenovin. V této době také vrcholí odčerpání maximálního
množství biomasy z lesních ekosystémů – od klestu pro domácí topeniště
přes nejslabší materiál na plotovky, veškeré užitkové dřevo, částečně jsou
klučeny i pařezy a využívá se i hrabanka jako stelivo pro dobytek. Postupně se od
tohoto způsobu upouští, většina klestu a materiálu z prvních zásahů
zůstává v lese. Z lesa se prakticky odváží jen užitkové dříví. Tím
dochází k lepší bilanci živin ( posledních 20 let ).
Civilizační změny, zejména v druhé polovině 20. století, vyvolaly další
požadavky na lesy, které nesouvisejí s jejich dřevoprodukční funkcí. Dochází
ke zvýšení výměry lesů, v nichž je hospodaření podřízeno jiným funkcím.
Zvyšuje se zejména vodohospodářský a rekreační význam lesa, se kterým souvisel i
tlak na umisťování rekreačních objektů na lesní půdě.
Lesy jsou z velké části poškozovány imisemi a jejich výměra snižována
v důsledku výstavby sídlišť, průmyslových podniků a komunikací. (dálnice).
Současně však dochází k zalesňování nelesních půd, které nejsou
zemědělsky či jinak využívány, takže se výměra lesů zvyšuje.
V 50. až 70. letech se v zájmu rozvoje národního hospodářství negativně
projevilo centrální plánování dodávek jednotlivých sortimentů, bez ohledu na
skutečné těžební možnosti. Pozitivním prvkem byla snaha o ovlivnění hospodaření
i v hospodářských lesích ve smyslu přiblížení jeho dřevinné skladby
přírodnímu lesu. To umožnil rozvoj lesnické typologie, vědy, která je schopná
určit pro jednotlivé lesní lokality přirozené složení lesních porostů a může
být základem pro stanovení dřevinné skladby v obnovním cíli tak, aby byl
naplněn požadavek na vytváření porostů odpovídajících lesnímu stanovišti a
plnících dřevoprodukční i jiné funkce lesa.
Stav lesa a lesního hospodářství v posledních letech 20. století je podchycen
v ročních zprávách, ve kterých je obsahová náplň jednotlivých kapitol
orientována na procesy lesního hospodářství, které ve sledovaném období proběhly.
Pro srovnání jsou v následující kapitole uvedeny i některé informace ze
vzdálenější historie.
