Škody působené zvěří na lesních porostech
okusem, loupáním
a ohryzem patří svým rozsahem stále k největším
škodlivým vlivům, na nichž má především podíl zvěř jelení,
mufloní, v místech výskytu i zvěř sika a daňčí. Rovněž škody
černou zvěří nejsou zanedbatelné. Tato skutečnost přímo
souvisí s početností zvěře a výší odstřelu.
V
roce 1999 byl ujednocen výpočet škod způsobovaných
zvěří na lesních porostech vyhláškou MZe č. 55/1999 Sb.,
o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na
lesích.
2.2.5.5 Monitoring zdravotního stavu lesů
Monitoring of forest health condition
Monitoring zdravotního stavu lesů je soustředěn
zejména
na pozemní šetření na monitorovacích plochách a na dálkový
průzkum z družicových snímků. Z důvodů různé metodiky
nemusí dojít vždy k úplné shodě mezi výsledky zjišťovanými
oběma uvedenými způsoby.
Stav lesa se v ČR hodnotí pozemním šetřením již
od roku
1986 na monitorovacích plochách I. úrovně mezinárodního kooperativního
programu Evropské hospodářské komise při OSN,
zkráceně označovaného jako ICP Forests, který se zabývá sledováním
a vyhodnocováním vlivu znečištění ovzduší na lesy.
V současné době se pravidelné šetření ICP
Forests v České
republice provádí na monitorovacích plochách základní sítě
16x16 km a vybraných plochách ze sítě 8x8 km v celkovém
počtu 300 ploch, které jsou rozmístěny rovnoměrně podle lesnatosti
po celém území České republiky. Plochy jsou umístěny
v lesních porostech tak, aby dobře charakterizovaly dané stanovištní
a porostní podmínky. V nadmořských výškách od
150 m do 1 300 m se hodnotí každým rokem více než 14 tisíc
stromů, reprezentujících 28 druhů lesních dřevin v různých
věkových třídách. Na každé monitorovací ploše jsou zjišťovány
základní stanovištní a porostní charakteristiky. V pravidelných
intervalech (1 – 5 let) se provádí tato odborná šetření: hodnocení
stavu koruny (defoliace, barevné změny aj.), zjišťování
sociálního postavení, měření dendrometrických parametrů
a fytocenologické snímkování. V nepravidelných
intervalech se jako doplňující šetření provádí listové, půdní
a letokruhové analýzy.
Zdravotní stav stromů je charakterizován především stupněm
defoliace, která je definována jako relativní ztráta asimilačního
aparátu v koruně stromu v porovnání se zdravým
stromem, rostoucím ve stejných porostních a stanovištních
podmínkách. Je to ztráta, která je způsobena především vlivem
nepříznivých změn prostředí lesních ekosystémů, jako
důsledku dlouhodobého a nadměrného znečištění ovzduší
různými škodlivinami (SO2, NOx, F, Cl, O3, těžké kovy, prachové
částice aj.).
U většiny věkových kategorií hlavních druhů
sledovaných
dřevin (jehličnanů i listnáčů) došlo v porovnání s minulým
rokem k mírnému zvýšení defoliace, které se projevilo přesunem
části procentického zastoupení stromů především ze
třídy defoliace 1 do třídy 2. K nejvýraznějšímu takovému
posunu došlo u modřínu opadavého (Larix decidua) starší
věkové kategorie a dále u buku lesního (Fagus sylvatica)
obou věkových kategorií. K celkovému zvýšení defoliace
došlo i přesto, že rovnoměrnost v průběhu teplot a srážek
v roce 2001 ve srovnání s minulým rokem byla výrazně příznivější.
Během letního období byly lesní porosty (listnaté
i jehličnaté) místy mechanicky poničeny krupobitím a bořivým
větrem, jehož síla dosahovala v některých případech
charakteru tornáda.
Další snížení emisí hlavních znečišťujících látek (tuhé látky,
SO2, CO, VOC) bylo ve srovnání s minulými roky již méně
výrazné. Emise oxidů dusíku (NOx) zůstávají od roku 1995
přibližně na stejné úrovni. Hodnota expozičního indexu pro
ozon AOT40 pro lesy v roce 2000 překročila kritickou hodnotu
10 ppmh na převážné většině (99,8 %) území České
republiky. Ve srovnání s rokem 1999 došlo k nárůstu těchto
hodnot především v oblastech na jižní Moravě. Tato skutečnost
se mohla negativně projevit ve zvýšení defoliace lesních
porostů v této oblasti v roce 2001 ve srovnání s rokem
2000.
Mapa 2.2.5.5—M1 Monitorovací plochy ICP Forests v ČR
ICP Forests monitoring plots in the Czech Republic
Graf 2.2.5.5—G12 Defoliace základních druhů dřevin
Defoliation of main tree species
2.2.5.6 Dálkový průzkum Země
Remote sensing
Monitoring zdravotního stavu lesů z
družicových snímků
Jednou z metod, která se v České republice standardně
používá ke sledování zdravotního stavu lesních porostů, je
vyhodnocování informací o stavu lesa z družicových snímků.
K tomuto účelu se využívají zejména digitální obrazová data
ze skenerů Landsat TM a ETM+. Plná scéna snímku zachycuje
území o rozloze přibližně 173 x 183 km v sedmi spektrálních
pásmech v oblasti viditelného a infračerveného
záření. Snímek má obrazové rozlišení 30 m. Pohyb družic na
dráze je synchronní a perioda snímkování téhož území ze
stejné dráhy je v současné době 8 dní.
V obrazových datech snímků, zejména v infračervené
oblasti záření, jsou obsaženy informace, které umožňují
obecně hodnotit stav vegetace. Při aplikaci na lesní porosty se
prokázalo, že data obsahují smíšenou informaci o množství
asimilačního aparátu v korunách porostu (faktor korespondující
se stupněm poškození – defoliací porostu) a o
jeho celkovém
fyziologickém stavu, zejména o obsahu vody (faktor
korespondující s mortalitou porostu). Údaje o zdravotním
stavu lesů vyhodnocené z družicových snímků zobrazují komplexní
zdravotní stav porostů. Neumožňují však blíže identifikovat
jednotlivé činitele, které jej zapříčinily (např. imise, klimatické
změny, biotické škůdce, stanovištní podmínky,
pěstební zásahy).
Výhodou hodnocení zdravotního stavu lesů z družicových
snímků je jednotnost a synchronnost klasifikace na území
velkého rozsahu, neovlivněná subjektivními faktory lidského
hodnotitele, a zachycení komplexního výsledného obrazu
zdravotního stavu lesů. Metoda umožňuje reálně provádět
roční monitoring na přibližně 70 – 80 % plochy ČR s rozlišením
30 m v území. Omezujícími faktory jsou oblačnost, mlhy
a silný smog. V místech snímku s výskytem těchto jevů se
vyhodnocení neprovádí. Vlastní klasifikace
zdravotního stavu
lesů pracuje se střední kvadratickou chybou přibližně 10 %
za podmínek dostatečného korunového zápoje (70 – 80 %)
a homogenity druhové skladby porostu (max. 20 % příměsí).
Klasifikační stupnice je nastavena pro porosty starší než přibližně
25 let.
Zdravotní stav lesů je klasifikován ve stupnici stupeň
poškození a mortalita porostu a stupnici defoliace a mortalita
porostu. Klasifikátory jehličnatých lesů jsou nastaveny na
smrkové porosty a klasifikátor listnatých porostů je nastaven
obecně na celou třídu listnatých dřevin. Zdravotní stav lesů
ve stupnici poškození a mortality porostů v roce 2001 je
zobrazen v mapě č. 2.2.5.6—M2.
Kromě hodnocení aktuálního zdravotního stavu je důležité
sledování jeho vývoje. Z ročních map ve stupnici poškození
a mortality porostů se zpracovávají mapy aktuálního vývoje
zdravotního stavu jehličnatých lesů za období posledních pěti
let a dlouhodobého vývoje za období posledních deseti let.
Mapy vývoje zobrazují rychlost změn poškození a mortality
jehličnatých porostů a kvantifikují ho do pásem vývoje zdravotního
stavu A až E. Mapa č. 2.2.5.6—M3 zobrazuje aktuální
vývoj od roku 1997 do roku 2001 a mapa č. 2.2.5.6—M4
dlouhodobý vývoj zdravotního stavu jehličnatých lesů od
roku 1992 do roku 2001.
Z map dlouhodobého a aktuálního vývoje se zpracovává
mapa trendu zhoršování zdravotního stavu jehličnatých
porostů, která hodnotí vztah mezi aktuálním a dlouhodobým
vývojem poškození a mortality jehličnatých porostů. Mapa
zobrazuje rozdíl mezi aktuálním a dlouhodobým vývojem
v těch místech, kde dochází v aktuálním vývoji ke zhoršování
zdravotního stavu, tj. výskytu aktuálního pásma D, C, B, A.
Mapa zobrazuje o kolik pásem předbíhá zhoršování zdravotního
stavu v aktuálním vývoji vývoj dlouhodobý.
Na mapu aktuálního vývoje navazuje dále zpracování
mapy ohrožení jehličnatých porostů. V této mapě jsou zvýrazněny
plochy jehličnatých porostů, které se v roce vyhodnocení
nachází ve stupni poškození a mortality II a vyšším,
přičemž rychlost zhoršování zdravotního stavu podle mapy
aktuálního vývoje je v pásmu C, B, A. Mapa č. 2.2.5.6—M5
zobrazuje ohrožení jehličnatých lesů v roce 2001 podle
vývoje jejich zdravotního stavu v letech 1997 až 2001.
MZe v současné době disponuje archivem 59 družicových
snímků z let 1984 až 2001. Z těchto snímků bylo zpracováno
17 ročních map zdravotního stavu lesů v obou klasifikačních
stupnicích. Od roku 1994 jsou rovněž zpracovávány roční
mapy vývoje zdravotního stavu, ohrožení, a trendu zhoršování
zdravotního stavu jehličnatých porostů. Podrobnější
informace o hodnocení zdravotního stavu lesů České republiky
z družicových snímků včetně mapových náhledů lze získat
na www.uhul.cz/landsat.
Mapy zdravotního stavu lesů z družicových snímků se
vyhodnocují rovněž statisticky. Sleduje se stav a vývoj
stupňů poškození a mortality lesních porostů pro území
České republiky a jednotlivé přírodní lesní oblasti. Vývoj zdravotního
stavu lesů na území České republiky, monitorovaný
z družicových snímků od roku 1984 až po současnost,
zobrazují grafy č. 2.2.5.6—G13 až 2.2.5.6—G18.
K posouzení vlivu klimatu na zdravotní stav
lesů jsou pro
území ČR v síti bodů 5x5 km zpracovávány datové vrstvy
měsíčních srážek a průměrných teplot za vegetační období.
V okolí padesáti meteorologických stanic byly analyzovány
průběhy stupňů poškození a mortality jehličnatých porostů,
průměrných teplot a měsíčních srážek. U celé řady stanic
byla nalezena vysoká korelace mezi teplotně srážkovým faktorem
(dále jen TSF: podíl průměrné teploty a celkového
úhrnu srážek za vegetační období) a zdravotním stavem lesních
porostů vyhodnoceným z družicových snímků. Lze předpokládat,
že v místech s vysokou korelací je zdravotní stav
porostů určován zejména klimatickými vlivy, zatímco v místech
s nízkou korelací se kromě klimatických vlivů uplatňují
další faktory. Na mapě č. 2.2.5.6—M6 jsou zobrazeny změny
vývoje TSF v období posledních osmi let. Rok 1994 byl závěrečným
rokem několikaletého nepříznivého teplého
a suchého období. Roky 1995 a 1996 patřily k příznivým
chladnějším a srážkově vydatnějším letům. Od roku 1997
dochází opět k nepříznivému vývoji klimatu. Hodnoty TSF se
zvyšují a kulminují v roce 1999, který byl nepříznivější než
rok 1994. V roce 2000 nastává mírné zlepšení a rok 2001
patří svými hodnotami TSF k nejpříznivějším letům v sledovaném
období 1984 až 2001.
V mapě č. 2.2.5.6—M7 je zobrazena korelace mezi stupněm
poškození porostu a TSF v síti bodů 5x5 km pro celé
sledované období 1984 – 2001 a pro posledních pět let
vývoje 1997 – 2001. Plochy se zelenou a žlutou barvou bodů
vymezují oblasti s vysokou, respektive značnou korelací, kde
je zdravotní stav lesů ovlivňován v převážné míře klimatickými
změnami. Naproti tomu plochy s modrými a azurovými
body vymezují oblasti, kde převažují jiné faktory než klimatické,
případně kde je stav porostů stabilní bez podstatného
vlivu klimatických či jiných faktorů.
Zdravotní stav lesů jako průměr za celou republiku měl
podle hodnocení z družicových snímků v letech 1984 až
1994 nepříznivý vývoj. K obratu a zlepšení došlo v letech
1995 a 1996 díky příznivým hodnotám teplotně srážkového
faktoru. Vývoj z let 1997 až 1999 znovu vykazuje trend zhoršování
zdravotního stavu. Od roku 1999 nastává mírné zlepšování
zdravotního stavu lesních porostů. Mapy aktuálního
vývoje ukazují, že změny zdravotního stavu mají regionální
a lokální charakter a jsou značně diferencované. Dochází jednak
ke zhoršení, tak ke zlepšení zdravotního stavu lesů v různých
oblastech. Obecně lze konstatovat, že v letech 1997 až
1999 došlo ke zhoršení zdravotního stavu lesů v oblastech
s nižšími nadmořskými výškami zejména v Čechách
a v letech 1999 – 2001 k jejich mírnému zlepšení. Na
Moravě je tento trend časově posunut asi o jeden až dva
roky. Kromě toho se vyskytují lokální zhoršení ve vyšších
nadmořských výškách, způsobené zřejmě jinými faktory než
změnami klimatických podmínek.
Mapa 2.2.5.6—M2 Stupeň poškození a mortality lesních porostů v roce 2001
Damage and mortality forest stands degree in 2001
Mapa 2.2.5.6—M3 Vývoj zdravotního stavu jehličnatých lesů v letech 1997–2001
Coniferous forest stands health condition development in 1997–2001
Mapa 2.2.5.6—M4 Vývoj zdravotního stavu jehličnatých lesů v letech 1992–2001
Coniferous forest stands health condition development in 1992–2001
Mapa 2.2.5.6—M5 Ohrožené jehličnaté lesy v roce 2001
Coniferous forest stands threat in 2001
Mapa 2.2.5.6—M6 Zobrazení teplotně srážkového faktoru (TSF) v síti 5 km
Temperature-rainfall factor (TSF) in 5 km grid
Mapa 2.2.5.6—M7 Korelace mezi zdravotním stavem jehličnatých porostů a
teplotně srážkovým faktorem
Correlation of forest health condition of coniferous stands and temperature
rainfall factor
2.2.5.7 Stav lesních porostů po nových imisních škodách v Krušných a
Orlických horách
Forest stand condition in the Krušné hory Mountains and the Orlické hory
Mountains after new
damages caused by air pollution
Stav lesních porostů v Krušných horách
I přes dobrý průběh zimy 2000/2001 a průběh vegetačního
období se v roce 2001 zdravotní stav lesních porostů
v Krušných horách vyvíjel odlišně v severovýchodní
a západní části.
Ve východním Krušnohoří se dále zlepšoval zdravotní stav
smrkových porostů poškozených v zimě 1995/96. U smrkových
porostů do 50 let defoliace korun v severozápadní části
opět mírně klesla, pomístně o 4 až 19 % a defoliace korun
kolísala v rozmezí od 17 do 50 % (Klínovec). Naopak mírný
nárůst defoliace do 10 % byl patrný v západní části Krušných
hor (Studenec). Průměrná defoliace korun mladých smrkových
porostů v roce 2001 dosáhla hodnoty 31 %. Ze srovnání
defoliace korun s předcházejícími roky vyplývá, že
v současné době je zdravotní stav mladých smrkových
porostů podobný tomu, který byl před zimou 1995/96.
V roce 2001 se v severovýchodní části Krušných hor také
projevily pomístně – jednotlivě i ve skupinách stromů –
barevné symptomy (žloutnutí) podobné těm, které jsou
v západní části Krušných hor a jsou spojovány s výrazným
nedostatkem hořčíku ve výživě porostů. Šlo o mladé smrkové
porosty rostoucí v oblasti Flájí, Rudolic, Načetína,
Přísečnice, Kovářské apod.
Z listových analýz, které poskytují důležitou informaci
o stavu výživy a zátěži porostů, provedených v roce 2001, je
zřejmé, že stále více klesá zatížení smrkových porostů rostoucích
na náhorní rovině Krušných hor imisemi síry. Tento
fakt se potvrzuje stále nižší akumulací síry jak v prvním, tak
zvláště ve druhém ročníku jehličí.
.
V
roce 2001 se obsahy síry 1. ročníku jehličí pohybovaly
od 885 mg.kg-1 do 1 520 mg.kg-1 sušiny jehličí. Průměrný
obsah síry v 1. ročníku jehličí byl 1 173 mg.kg-1. Obsahy síry
mírně stoupaly od západní části Krušných hor k východní
části. Nejvyšší obsahy síry v 1. ročníku jehličí byly zjištěny
v oblasti Kovářské, Špičáku a Cínovce.
I další zátěžový prvek, kumulující se v jehličí – fluor, vykázal
v 1. ročníku další snížení obsahu. V 1. ročníku jehličí se
obsahy fluoru pohybovaly v rozmezí od 0,75 do 2,84 mg.kg-1
a průměrná hodnota poklesla na 1,75 mg.kg-1. Nevyšší zjištěná
hodnota obsahu fluoru byla stanovena v jehličí odebraném
v oblasti Cínovce.
Zjištěné průměrné obsahy prvků minerální výživy v 1. ročníku
jehličí dosahovaly dobré úrovně a pouze na některých
lokalitách se projevily nedostatky.
V roce 2001 mírně poklesl průměrný obsah dusíku v sušině
1. ročníku jehličí (1,40 %) ve srovnání s rokem 2000 (1,46 %).
K celkovému poklesu obsahu dusíku výrazně přispěly deficitní
hodnoty v rozmezí 1,04 % – 1,28 %, zjištěné v 1. ročníku jehličí
na smrkových plochách v oblasti Hory sv. Šebestiána,
Načetína, Špičáku a Klínovce. Pokles obsahu dusíku v jehličí
(hodnoty 1,22 – 1,35 %) byl patrný i na plochách umístěných
v západním Krušnohoří (Studenec a Přebuz).
Obsahy fosforu v jehličí kolísaly v rozmezí od 1 249 do
2 668 mg.kg-1, a v žádné sledované oblasti nebyl zjištěn jeho
nedostatek. Průměrný obsah fosforu 2 065 mg.kg-1, stanoveny
v roce 2001, mírně klesl ve srovnání s rokem předcházejícím
(2 141 mg.kg-1).
Obsahy draslíku v sušině 1. ročníku jehličí se v roce 2001
pohybovaly v rozmezí 4 714 – 8 517 mg.kg-1. Dosahovaly
dobré úrovně (průměr 6 085 mg.kg-1) a ve srovnání s rokem
2000 mírně poklesly (průměr 6 797 mg.kg-1).
V roce 2001 byly zjištěny srovnatelné obsahy vápníku
v jehličí jako v roce 2000 (průměr 4 416 mg.kg-1). Obsahy
vápníku kolísaly od 2 395 mg.kg-1 (Klínovec) do 6 898 mg.kg-1
(Špičák) a dosáhly průměrné hodnoty 4 452 mg.kg-1.
Ve srovnání s rokem 2000 (1 049 mg.kg-1)
průměrný
obsah hořčíku v jehličí stanovený v roce 2001 mírně klesl
(864 mg.kg-1). Pokles hodnot obsahu hořčíku byl zřetelný
v hřebenové oblasti Krušných hor od Načetína k Cínovci.
Obsahy hořčíku se pohybovaly od 574 do 1 253 mg.kg-1.
Nejnižší deficitní hodnoty obsahu hořčíku v 1. ročníku jehličí
byly zjištěny v jehličí odebraném na plochách Cínovec
(574 mg.kg-1), Fláje (698 mg.kg-1) a Klínovec (674 mg.kg-1).
Naopak nejvyšší hodnoty byly zjištěny v oblasti Hory sv.
Šebestiána a Nové Vsi (1 253 a 1 162 mg.kg-1). I přes meziroční
pokles obsahu hořčíku v jehličí lze konstatovat, že
stále pokračuje díky prováděné chemické a biologické melioraci
trend k zlepšení stavu výživy smrkových porostů hořčíkem.
V roce 2001 již nedošlo k dalšímu zhoršování zdravotního
stavu březových porostů v oblasti Krušných hor. Stav těchto
porostů se víceméně stabilizoval s tím, že v období 1997 –
2000 odumřela bříza na redukované ploše 2 550 ha. Vývoj
poškození březových porostů v průběhu devadesátých let byl
poprvé vyhodnocen pomocí lesnických snímků z družice
Landsat.
V oblasti Krušných hor bylo pomístně rovněž
zaznamenáno
žloutnutí jehlic smrku pichlavého (karenční jevy), které
má stoupající tendenci.
V západní části Krušných hor přetrvává problém žloutnutí
smrkových porostů, který je spojen s výrazným nedostatkem
hořčíku a vápníku v asimilačních orgánech. Obsahy hořčíku
v prvním ročníku jehličí se u poškozených porostů pohybují
od 300 do 500 mg.kg-1, u starších ročníků i v nižších hodnotách.
Přitom hranice deficience je 700 mg.kg-1. Poškození je
spjato s chudými půdami této oblasti, které byly pod dlouhodobým
imisním a depozičním tlakem. V roce 2001 byla
patrna mírná regenerace porostů, ve kterých byla aplikována
kapalná hořečnatá hnojiva. V saské části Krušných hor, která
je pravidelně vápněna, se tyto příznaky vyskytují v daleko
nižší intenzitě.
Stav lesních porostů v Orlických horách
V Orlických horách bylo v posledních letech dokumentováno
několik typů poškození porostů smrku ztepilého. Mezi
nejzávažnější patří žloutnutí smrkových porostů – zejména
v nižších polohách, které nebyly v minulosti vápněny. V takto
postižených porostech byly v letech 2000 a 2001 provedeny
aplikace dolomitického vápence a hořečnatých hnojiv.
Závažným problémem je také reznutí zejména spodních částí
korun smrku s následujícím opadem jehličí, které je dáváno
do souvislosti s výskytem houbového patogenu Ascocalix
abietina.
Koncem zimy 2001/2002 došlo v oblasti Orlických hor
k velkoplošnému zčervenání posledních ročníků jehličí v horních
částech korun smrkových porostů. Poškození začalo být
viditelné již v průběhu ledna 2002, zcela zřetelné pak bylo od
března. Červenání je patrné jak na nejmladších porostech,
tak, v menší míře, i na dospělých porostech smrku. U poškození
se vždy jedná o nejmladší ročník jehličí, a to zejména
v horní části koruny (cca od výšky 1,5 m). V některých
porostech je ovšem tento fakt překryt kombinací s některým
z dalších typů poškození. Za příčinu je považováno dlouhodobé
imisní zatížení zvýšenými depozicemi dusíku, které
oslabilo vyzrávání letorostů dřevin v podzimním období.
2.2.5.8 Ozdravná opatření – vápnění a hnojení
Curative measures – liming and fertilizing
V roce 1999 se v západním Krušnohoří v oblasti
Horní
Blatné a Kraslic projevilo rozsáhlé žloutnutí lesních porostů
spojené s deficitem bazických prvků – zejména hořčíku a vápníku
v jehličí a v lesních půdách. Obdobná poškození byla
pozorována i v některých částech Orlických hor. Na jaře 2000
již na řadě lokalit docházelo kromě barevných změn k usychání
a odumírání starších ročníků jehličí. Zhoršování zdravotního
stavu překročilo hranice, kdy mohou stromy přirozeně
regenerovat, a hrozí riziko prořeďování, na některých místech
až rozvratu porostů. Příčinou poškození je dlouhodobé působení
kyselých depozic (síry, dusíku apod.) na lesní půdu, která
se vlivem depozic okyseluje a současně ochuzuje vyplavováním
bazických prvků (Mg, Ca a K). Chemické analýzy
jehličí
prokázaly u poškozených porostů závažný nedostatek některých
prvků – hořčíku, vápníku a zinku v jehličí. Velmi nízká
zásoba těchto prvků byla prokázána také v lesních půdách.
Vláda ČR přijala dne 31. 5. 2000 usnesení č. 532, ve kterém
bere na vědomí, že působení škodlivin zanesených imisemi
do lesní půdy v nejvíce postižených oblastech vyžaduje
neodkladná opatření. Uložila ministru zajistit pro rok
2000 částku 79 milionů Kč na vápnění a hnojení kapalnými
hnojivy v lesích Krušných hor a Orlických hor v rozpočtové
kapitole MZe a projednat posílení rozpočtu pro tyto účely
v letech 2001 – 2004.
Na základě tohoto usnesení bylo v roce 2000
provedeno
vápnění lesních porostů na 10 007 ha a hnojení kapalnými
hnojivy na 693 ha. V souladu s vládním usnesením pokračovaly
tyto aktivity i v roce 2001.
Výběr ploch pro tyto zásahy prováděli vlastníci lesů podle
pokynů VÚLHM a MZe. Vhodnost ploch vybraných pro vápnění
z typologického hlediska potvrzovaly příslušné pobočky
ÚHÚL. Výběr vápněných ploch podléhal schválení MŽP, v případě
Orlických hor také správou CHKO. Při přípravě projektů
byl brán také ohled na vodohospodářské zájmy. Pro zásahy
byl použit vápnitý dolomit s minimálním obsahem MgO 17,4 %
a zrnitostní frakcí do 2 mm. Vápnění o celkové dávce 3 t.ha-1
bylo prováděno letecky s využitím plošníků M18 a AN2, vrtulníků
Mi8T a Hughes 369E a pozemně v měsících červenci až
říjnu 2001. V Orlických horách byly v roce 2001 vápněny
lesní porosty o celkové rozloze 1 027 ha, v Krušných horách
o celkové rozloze 7 530 ha.
Z finančních prostředků daných usn. vlády č. 532/2000
bylo odzkoušeno poloprovozní hnojení na 466 ha LS LČR
Kraslice v západním Krušnohoří. Bylo použito tří rozdílných
chemických formulací sypké formy hnojiva Silvamix
(výrobce EKOLAB Znojmo) se zvýšeným obsahem hořčíku
a obsahem stopových prvků. U všech tří forem hnojiva byla
použita dávka 300 kg.ha-1. Tento typ hnojiva, který je v lesnictví
hojně využíván ve formě tablet, zajišťuje pozvolné uvolňování
živin, což zamezuje jejich vyplavení z půdního profilu.
Aplikace proběhla letecky – plošníky.
.
