2.4 Vztah lesního hospodářství a životního prostředí
Forestry and the Environment
2.4.1 Faktory prostředí ovlivňující lesní hospodářství
Environmental factors affecting forestry
2.4.1.1 Klimatické podmínky
Climate conditions
Teploty byly celkově slabě nadnormální,
průměrná roční
odchylka přesáhla normál o 0,5 °C, a to jak v rámci republiky,
tak v Čechách i na Moravě se Slezskem (dále jen
Moravě). Ve vegetačním období byly výrazněji teplejší
měsíce květen a srpen, chladnější pak duben, červen a září;
mimořádně nadnormální odchylka byla zaznamenána v říjnu
(+3,9 °C). Rozdíly mezi Čechami a Moravou byly v jednotlivých
měsících především vegetačního období minimální.
Srážkově byl rok nadnormální, roční srážkový
úhrn činil
v průměru 118 % normálu, s malým rozdílem v Čechách (119 %)
a na Moravě (112 %). Za posledních deset let spadlo v roce
2001 nejvíce srážek.
Příznivý průběh počasí dokumentuje i Langův dešťový faktor,
který je více méně vyrovnaný v Čechách i na Moravě
a z pohledu uplynulých deseti let výrazně nejlepší.
2.4.1.2. Znečištění ovzduší
Air pollution
Oxid siřičitý
Oxid siřičitý představoval v sedmdesátých a osmdesátých
letech hlavní složku znečištění ovzduší, která působila oslabování
a v nejzatíženějších oblastech i odumírání lesních
porostů.
V posledních letech jsou koncentrace oxidu siřičitého
měřené na pozaďových stanicích nízké. To platí i pro rok
2001, kdy se průměrné roční koncentrace na většině území
pohybovaly do 10 µg.m-3 (hranice pro poškození lesních
porostů je průměrná roční koncentrace 20 µg.m-3). Přitom
nejvyšší naměřené koncentrace v denních
průměrech nepřesahovaly
50 µg.m-3 a vyskytovaly se jako obvykle v zimních
měsících – zejména v lednu, listopadu a prosinci 2001.
Během vegetačního období byly hodnoty oxidu siřičitého na
většině pozaďových stanic na hranici měřitelnosti manuálními
metodami. Nízká zátěž touto škodlivinou se projevila také na
relativně nižších obsazích síry v asimilačních orgánech
smrku odebíraných v oblasti Krušných hor, Jizerských hor
a na plochách II. úrovně ICP Forests.
Ozón a NOx
Ozón je škodlivinou, u které se v budoucnu předpokládá
nárůst negativního účinku na lesní porosty. Na rozdíl od
oxidu siřičitého není lidskou činností přímo produkován,
vzniká sekundárními fotochemickými procesy v atmosféře.
Jako prekursory se těchto reakcí účastní oxidy
dusíku,
jejichž emise sice od osmdesátých let poklesly, ale od poloviny
devadesátých let dochází ke stagnaci až mírnému zvyšování
emisí. Zvyšující měrou se na emisích oxidů dusíku
podílejí mobilní zdroje, které v současné době tvoří již více
než 50 % jejich produkce. Koncentrace ozónu se v roce
2001 na pozaďových stanicích pohybovaly v obdobných
hodnotách jako v předchozích letech. Nejvyšší měsíční průměry
(80 – 100 µg.m-3) byly naměřeny v měsících červenci
a srpnu. V srpnu byly také na většině stanic naměřeny nejvyšší
půlhodinové průměry, které se blížily až 200 µg.m-3.
Průměrné měsíční koncentrace v listopadu a prosinci 2001
lze hodnotit jako nadnormální – na většině stanic převyšují
o 10 až 30 % průměrnou hodnotu z posledních pěti let.
Poprvé bylo provedeno vizuální hodnocení vlivu ozónu na
vegetaci na monitorovacích plochách II. úrovně programu
ICP Forests. Vliv ozónu byl jednoznačně zjištěn pouze na plochách
v horských oblastech Jeseníků a Krkonoš.
Stejně jako v případě přímé imisní zátěže
pokračuje od
počátku devadesátých let trend snižování kyselých spadů.
Mírné odchylky jsou zapříčiněny rozdílnými srážkovými úhrny
v jednotlivých letech. Snižuje se kyselost srážek i koncentrace
síranů. Depozice dusíku je od poloviny devadesátých let
stabilní, na některých plochách je zřejmý nepatrný nárůst ve
srovnání s předchozím rokem, zejména na volné ploše.
V porostech listnatých dřevin je depozice sledovaných
látek nižší ve srovnání s jehličnatými (smrkovými) porosty
díky nižší suché depozici.
Výsledky sledování chemismu vody v povrchových zdrojích
a v lesních povodích ukazují mírné snižování kyselosti
vody v těchto tocích. Koncentrace nitrátů jsou stále nízké
a kvalita vody z hlediska obsahu nitrátů vyhovuje limitu
stanovenému
hygienickou normou (povolený limit pro kojeneckou
vodu je 15 mg.l-1). Také koncentrace ostatních látek
obsažených ve vodě se mírně snižuje nebo zůstávají trvale na
nízké úrovni stejně jako v předchozích letech.
Výsledky získané během několika posledních let ukazují,
že od počátku devadesátých let byl zaznamenán pokles
depozice dusíku. V posledních letech však stoupá, což souvisí
hlavně se zvyšováním podílu mobilních zdrojů emisí
dusíku (doprava). Stabilita lesních ekosystémů je narušena
působením polutantů v minulosti, jejich vitalita je oslabena
a další i relativně nízký vstup znečišťujících látek může stabilitu
lesa ještě více narušit nebo ohrozit. To se projevuje například
v západním Krušnohoří žloutnutím smrkových porostů.
2.4.2 Chráněná území a lesy
Protected areas and forests
2.4.2.1 Stav ochrany rostlin a živočichů
Protection of the flora and fauna
V současné době se lesní porosty rozkládají v
ČR na ploše
2,6 mil. ha, což odpovídá 33 % území. Mnoho druhů organizmů
je vázáno svým výskytem na různé typy lesních společenstev,
některé z nich jsou podle vyhlášky MŽP č. 395/1992
Sb. zařazeny mezi kriticky ohrožené, silně ohrožené nebo
ohrožené. Stupeň ohrožení druhů vázaných na lesy je však
zpravidla menší než u druhů vázaných na jiné biotopy.
V rámci cévnatých rostlin byl v roce 2000 vytvořen aktualizovaný
Černý a Červený seznam cévnatých rostlin České
republiky, který obsahuje i některé druhy vázané na lesní ekosystémy.
Mezi kriticky ohrožené druhy červeného seznamu
je
například zařazen kandík psí zub (Erythronium dens-canis),
mezi silně ohrožené kruštík polabský (Epipactis albensis),
mezi ohrožené tis červený (Taxus baccata) a mezi vzácnější
taxony vyžadující další pozornost dub pýřitý (šipák) (Quercus
pubescens).
V rámci záchranného programu tetřeva hlušce proběhlo
vypouštění uměle odchovaných mláďat v oblastech Šumavského
národního parku, Krkonošského národního parku, Českého
lesa a Brd.
Byla ukončena první etapa záchranného programu
rysa
ostrovida. Velikost populace tohoto druhu se v současné
době na území ČR nezvyšuje, je možné dokonce konstatovat
snížení početnosti. V následujícím roce proběhne analýza
výsledků záchranného programu a příprava na druhou etapu
záchranného programu, která bude řešena v rámci
Celoevropského akčního plánu na ochranu velkých šelem.
Pokračovala realizace záchranného programu perlorodky
říční, která obývá oligotrofní toky, svými potravními nároky je
však závislá na přirozené skladbě lesů v povodí.
2.4.2.2 Chráněná území
Protected areas
Území přírodovědecky či esteticky velmi
významná nebo
jedinečná lze podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, vyhlásit za zvláště chráněná území (ZCHÚ).
Celková výměra lesů v ZCHÚ je odhadována na 700 tis. ha.
V CHKO a NP je nyní přibližně 630 tis. ha, což představuje
zhruba 24 % výměry všech lesů ČR. Les se ve významném
podílu nachází i na ostatních zvlášť chráněných územích
mimo území CHKO a NP a to zhruba na 35 tis. ha, což představuje
1,3 % výměry všech lesů v ČR. Kromě těchto ZCHÚ
zákon stanoví i obecnou ochranu přírody – přírodní parky
a územní systémy ekologické stability, jejichž významnou
složkou je les.
Lesy v NP jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního
určení, pokud nejsou lesy ochrannými. Při zásazích proti
škůdcům a v případech mimořádných okolností a nepředvídatelných
škod zde lze postupovat se souhlasem orgánu
ochrany přírody. Právo hospodaření s lesy náleží na území
NP správě NP.
Stejný režim, s výjimkou práva hospodaření, platí i pro lesy
v národních přírodních rezervacích.
Podle přírodní hodnoty jsou území NP a CHKO (velkoplošná
ZCHÚ) zařazena do odstupňovaných zón ochrany přírody
s rozdílnými způsoby hospodaření a péče.
Ochrana menších území s mimořádnými přírodními hodnotami
je zajištěna prostřednictvím tzv. maloplošné územní
ochrany kategoriemi NPR, NPP, PR a PP. Cílem
této ochrany
je zachování celé škály typů lesa v ČR. Chrání se proto jak
reprezentativní ukázky jednotlivých lesních ekosystémů, tak
ukázky unikátních porostů, jaké se nikde jinde nevyskytují.
2.4.2.3 Lesy v národních parcích
Forests in national parks
Krkonošský národní park
V KRNAP a jeho ochranném pásmu byla realizována obnova
na celkové výměře 188 ha, z toho umělá na ploše 155 ha a přirozená
33 ha (celková výměra porostní půdy 34 193 ha).
Navíc byly na ploše 159 ha provedeny podsadby a dosadby
listnatých dřevin do mladých smrkových kultur.
Celková těžba dřeva činila 91 057 m3, z toho těžba obnovní
37 145 m3, výchovná 29 004 m3, nahodilá 23 429 m3 (1 766 m3
kůrovcová včetně dřevní hmoty asanované a ponechané
v porostech).
Probírky byly provedeny na celkové ploše 5 651 ha (z toho
do 40 let věku porostu 432 ha), prořezávky na ploše 542 ha.
Výchovné zásahy byly zaměřeny na dosažení požadované
druhové skladby.
Přes prokazatelný podstatný pokles imisní zátěže síry
v posledním desetiletí jsou podle výsledků výzkumných prací
ukončených v roce 2001 na podstatné části Krkonoš překročeny
kombinované kritické zátěže síry a dusíku pro lesní ekosystémy.
V lokalitách s vysokým překročením kritických
zátěží je nutné preferovat dřeviny, které jsou ke zvýšenému
vstupu dusíku odolnější a současně nezvyšují atmosférickou
depozici síry a dusíku, tzn. listnáče, a to často podstatně nad
jejich teoretický podíl v potenciální přirozené dřevinné
skladbě.
Zavádění listnatých dřevin do lesních ekosystémů je ztíženo
škodami působenými zvěří. Individuální ochrana výsadeb
proti zvěři byla provedena na ploše 909 ha. Celková délka
vybudovaného oplocení dosáhla téměř 14 km. Normované
jarní kmenové stavy jelení zvěře na české straně Krkonoš
jsou stanoveny na 370 ks. Podle jarního sčítání bylo dosaženo
počtu 448 ks pravděpodobně vlivem vyšší migrace z polské
části Krkonoš. S ohledem na tuto skutečnost bylo v tomto roce
odloveno namísto plánovaných 320 celkem 374 ks jelení zvěře.
Pro umělou obnovu v národním parku je základní
podmínkou
vhodný genetický původ sadebního materiálu. V roce
2001 bylo dokončeno terénní vyznačení výběrových (popř.
pro šlechtitelské účely vhodných) stromů i méně obvyklých
druhů dřevin (olše šedá, bříza karpatská a pýřitá, třešeň
ptačí, jeřáb ptačí olysalý, jilm horský, lípa malolistá a velkolistá)
a byly nově vyhlášeny genové základny vysokohorského
a horského ekotypu smrku ztepilého, buku lesního nižších
a vyšších horských poloh a genová základna jedle
bělokoré podle metodiky doporučené EU. Kromě generativního
materiálu je připravováno i využití řízkovanců zejména
pro posílení autochtonních populací “in situ”. V roce 2001
probíhaly práce na kompletaci matečnic a klonového archivu
ohrožených dílčích populací autochtonního smrku.
Podstatný vliv na lesní management lze očekávat od připravovaného
začlenění segmentů území do návrhu národního
seznamu soustavy NATURA 2000. V rámci přípravy
tohoto návrhu bylo v Krkonoších v roce 2001 vyhodnoceno
cca 12 tis. ha lesních porostů.
Národní park Šumava
Lesy v NP Šumava zaujímají rozlohu 54 464 ha. Mezi chráněná
území mimořádného významu patří šumavská rašeliniště.
Jsou proto zahrnuta mezi Ramsarské lokality. Tvoří je
unikátní ostrovní ekosystémy, zejména náhorní a údolní
vrchoviště, jehličnaté lesy a pobřežní mokřady horního toku
Vltavy. V červnu 2001 navštívila tyto lokality Ramsarská
poradní mise a pozitivně hodnotila stav navštívených mokřadů.
Na území NP Šumava bylo zalesněno 250 ha. Celkový
objem umělé obnovy lesa se tak výrazně snížil v důsledku
výrazného poklesu nahodilých těžeb. Z celkové obnovy lesa
činila přirozená obnova 3,43 %. Relativně nízký podíl přirozené
obnovy je dán metodikou evidence a souvisí se vznikem
holin po asanačních zásazích ve vysokých polohách
Šumavy. Značný podíl přirozené obnovy v porostech
s usměrňujícími zásahy výběrného charakteru, kde nevznikají
holiny, není evidencí zachycen.
Ve druhé zóně oproti stejnému období loňského roku
poklesl rozsah napadení stromů kůrovcem. Kůrovcová těžba
v II. zónách poklesla oproti předchozímu roku na polovinu
(byla 23 597 m3). Ve srovnání s rokem 1996, kdy kůrovcová
kalamita dosahovala svého vrcholu, poklesla kůrovcová
těžba na 13 % a na většině lesních správ je kůrovec již
v základním stavu. Zvýšený stav kůrovce je ještě v okolí bezzásahových
území na hranici s NP Bavorský les, odkud se
dosud kůrovec šíří. I tam však poklesly kůrovcové těžby ve
srovnání s kritickým rokem 1996 na 15 %. Druhým velkým
zdrojem šíření kůrovce je I. zóna Trojmezná na LS Stožec.
Souhrnně možno konstatovat, že 86 % veškerých kůrovcových
těžeb ve II. zónách se realizovalo pouze na 4 lesních
správách (Modrava, Srní, Kvilda a Stožec). Ostatních 7 správ
asanovalo objem kůrovcového dříví rovnající se základnímu
stavu. Trvale sestupné trendy objemu kůrovcového dříví jsou
výsledkem aktivního přístupu k ochraně lesa proti kůrovcům.
Ve srovnání s lety 1996 – 1997 se podařilo správě NP při
asanaci kůrovcového dříví výrazně snížit používání insekticidů.
Jednotlivé způsoby asanace byly nahrazeny téměř
výhradně mechanickým odkorňováním. Asanace
kůrovcového
dříví za použití insekticidů tvořila pouze 3,3 % celkové
kůrovcové těžby. Nahodilá těžba, kde její primární příčinou
bylo působení abiotických činitelů, činila 22 645 m3, což je
výrazně méně než dlouhodobý průměr.
V I. zóně ochrany přírody NP Šumava proběhla asanace
napadeného dříví kůrovci na srovnatelné ploše, jako v roce
2000. S výjimkou I. zóny č. 124 Trojmezná, kde byla asanace
kůrovcem napadených stromů znemožněna v roce
1999 blokádou a kde jsou kůrovcové stromy asanovány
pouze v ochranném pásu při státní hranici s Rakouskem
a Bavorskem, byly v ostatních rizikových I. zónách kůrovcem
napadené stromy asanovány důsledně. Na ploše 1 411,69 ha
I. zóny bylo asanováno 1 360 m3 kůrovcem napadených
stromů, tj. 0,96 m3.ha-1. V asanačním pásu při státní hranici
na Trojmezí bylo asanováno 287 m3, tedy celkem v I. zónách
1 647 m3, což je ve srovnání s prvním rokem asanačních
zásahů v I. zónách (1999) pouze 16 %. Asanace byla provedena
mechanickým odkorňováním a veškerá dřevní hmota
byla ponechána na místě těžby k zetlení. Asanace kůrovcem
napadených stromů i polomů a vývratů byla zvládnuta včas
a s minimálními dopady na postižené lesní ekosystémy.
Správa NP kladla patřičný důraz na použití šetrných technologií
v přibližování dřevní hmoty, což se příznivě projevilo
na snížení škod na půdním krytu a lesních porostech.
Národní park Podyjí
Na území národního parku Podyjí bylo zalesněno 33,64 ha,
z toho 9,95 ha opakovaného zalesnění. Přirozená obnova
byla realizována na ploše 6,66 ha, tj. 28 % z plochy prvního
zalesnění. Prožezávky byly provedeny na ploše 70,30 ha
a probírky na ploše 351,71 ha. Celková těžba dosáhla 7 776 m3,
podíl jehličnatých těžeb dosáhl 84 %.
Kategorizace lesů a rozčlenění do zón ochrany přírody
v NP zůstává beze změny.
V NP Podyjí nejsou v současné době žádná MZCHÚ.
Základní cíle péče o les, podobně jako rozloha obhospodařovaných
lesních pozemků zůstávají beze změny.
V současné době se připravuje vyhlášení šesti zvláště
chráněných území – přírodních památek. Všechny navrhované
lokality se nachází v ochranném pásmu NP Podyjí.
Národní park České Švýcarsko
V rámci péče o les bylo zalesněno 18,90 ha. K zalesňování
bylo používáno sadebního materiálu vypěstovaného ze
semen sebraných z geneticky vhodných porostů na území
NP. Sazenice smrku potřebné k zalesnění byly v plném rozsahu
vyzvednuty ve vhodných porostech z náletu.
Těžební zásahy jak výchovné, tak obnovní směřují k jedinému
cíli a tím je postupná přeměna na porosty přibližující se
přirozené druhové a prostorové skladbě. Vlastní provádění
těžebních zásahů se soustřeďuje do ucelených oblastí v jednotlivých
lesnických úsecích, kde se provedou veškeré
výchovné zásahy a obnovní těžby naléhavé. Obnovní těžby
se provádí jednotlivým a skupinovým výběrem a u dospělých
porostů vejmutovky, kde je následnou dřevinou borovice
lesní, formou maloplošných holých sečí.
Těžba byla zaměřena převážně na vejmutovku a
modřín
a přeměnu smrkových monokultur. Prořezávky byly prováděny
přednostně v porostech, kde lze ještě upravit nežádoucí
druhovou skladbu bez následného zalesnění. Prořezávka
byla provedena na ploše 96,51 ha.
Rozsah ochrany kultur činil 396,32 ha. Do tohoto výkonu
byla zahrnuta i činnost související s výsekem plevelných
a nežádoucích dřevin v založených kulturách.
Hmyzí škůdci jsou na území NP v základním stavu
a nehrozí kalamitní přemnožení. V malém rozsahu se v lokalitě
Rynartice objevil lýkožrout vrcholkový (Ips acuminatus).
2.4.3 Lesnickotechnické meliorace a hrazení bystřin
Forest reclamation and torrent control
Odstraňování povodňových škod z roku 1997 a 1998,
které postihly regiony Moravy a východní Čechy, je vzhledem
k jejich rozsahu dlouhodobé. Je ovlivněno omezenými možnostmi
financování ze státních prostředků a na severní
Moravě i četnými nesouhlasy orgánů ochrany přírody s obnovou
poškozených úprav nebo úseků bystřin katastrofickými
průtoky. V roce 2001 bylo dokončeno 29 akcí, z toho 23 akcí
na Moravě a 6 akcí ve východních Čechách. Z celkového rozsahu
povodňových škod ve výši 1,5 mld. Kč je provedeno
jejich odstraňování ve výši asi 0,9 mld. Kč a do roku 2006
včetně zbývá dokončit sanace ve výši asi 0,6 mld. Kč.
Z rozborů povodňových situací vyplývá, že
katastrofický
projev tohoto přírodního jevu nemůže lidská činnost efektivně
usměrňovat.
Podkladem pro vymezení hranice ohrožení a omezení rizik
povodní a následků povodňových škod je vyhotovení konkrétních
plánů ohrožení území bystřinami, využitelných pro
prevenci, pro projektování a provádění opatření hrazení bystřin,
pro jejich řazení podle naléhavosti, pro územní plánování
staveb a ostatních opatření při využití krajiny. MZe zahájilo
zpracování těchto plánů ohrožení území bystřinami, v roce
2001 byly dokončeny a předány k využití tři akce ve středních
Čechách.
V roce 2001 katastrofické srážky v některých povodích
bystřin způsobily výrazné lokální povodňové škody, především
na severní Moravě (68 poškozených lokalit), na jižní
Moravě (1 poškozená lokalita) a ve východních Čechách
(1 poškozená lokalita). Povodňová nebezpečí jsou v povodích
bystřin častá, předcházení povodňových škod a zmírňování
nebezpečí ohrožení obyvatel a hodnot je v bystřinných
povodích trvalou potřebou. Náklady na prevenci podstatně
omezují náklady na odstraňování vzniklých povodňových
škod.
2.4.4 Certifikace trvale udržitelného lesního hospodářství
Certification of sustainable forest management
Rozloha lesů certifikovaných podle systému PEFC
se
významně zvětšila a koncem roku 2001 dosáhla cca 40 mil. ha.
Tím se stal systém PEFC nejrozšířenějším certifikačním
systémem na evropském kontinentu.
Schválením českého systému certifikace byla splněna
důležitá podmínka pro uznání naší certifikace na mezinárodních
trzích i pro možné používání společného loga PEFC pro
surové dříví a výrobky ze dřeva pocházející z lesů certifikovaných
podle tohoto systému.
Certifikační proces zahájený v minulých letech, se v roce
2001 vyvíjel i na národní úrovni. Především došlo ke změně
u národního řídícího certifikačního orgánu,
který na žádost
Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů rozhodl
transformovat původní Radu pro certifikaci v nový subjekt
(zájmové sdružení právnických osob) nazvaný PEFC Česká
republika. Tento byl oficiálně založen v září 2001 a zahájil
jednání s Českým institutem pro akreditaci o konkrétním
postupu při akreditaci certifikačních orgánů, které budou provádět
certifikaci lesů i následného spotřebitelského řetězce
dřeva.
