V souvislosti s přípravami na vstup ČR do EU
nabývá v ČR
na významu i lesnickopolitická orientace EU. V reakci na globální
lesnické snahy, prezentované nejnověji Fórem
Spojených národů pro lesy (UNFF), vypracovala Evropská
komise Lesnickou strategii EU. Tato strategie, vycházející
mj. z usnesení ministerských konferencí MCPFE, je založena
na uznání nutnosti zachovávat diverzitu evropských lesů,
jejich multifunkční roli a potřeby trvale udržitelného vývoje
(ve sféře ekologické, hospodářské a sociální).
K uskutečňování principu trvale udržitelného hospodaření
v lesích mají sloužit národní a regionální lesnické programy.
V ČR byla příprava Národního lesnického programu zahájena
ve spolupráci MZe a MŽP. Na tvorbě programu, který bude
vládě ČR předložen koncem roku 2002, se podílí řada organizací,
které mají vztah k lesu a životnímu prostředí. Program
bude jedním z nástrojů k realizaci záměrů formulovaných
v Koncepci lesnické politiky na období před vstupem ČR do
EU a v lesnicky orientovaných kapitolách Státní politiky životního
prostředí.
V rámci přípavy na vstup do EU byl předložen návrh
zákona o obchodování s reprodukčním materiálem lesních
dřevin, návrh věcného řešení zákona o myslivosti a byla projednávána
otázka legislativního řešení problematiky klasifikace
surového dříví. Byla zabezpečena aktivní účast při
tvorbě jednotné databáze v rámci Eurostatu, zástupci lesnického
odvětví se opakovaně zúčastnili technických konzultací
s Evropskou komisí.
V roce 2001 proběhlo v ČR několik mezinárodních aktivit
spojených mj. s 80. výročím vzniku organizovaného lesnického
výzkumu. V březnu se konalo na LF ČZU v Praze
40. zasedání rozšířené rady IUFRO. V červnu bylo v Třeboni
uspořádáno pracovní jednání výboru PRO SILVA. Na podzim
zorganizoval útvar ochrany lesa VÚLHM v Průhonicích zasedání
pracovní skupiny IUFRO zabývající se ochranou lesů
před podkorním hmyzem.
In connection with the preparation of the Czech
Republic for
accession to the EU, its forest-related orientation is gaining
importance. To address global forestry efforts presented recently
by the UN Forum on Forests, the European Commission developed
EU Forestry Strategy. This strategy proceeded from, among others,
the resolutions of the MCPFE, and is based on recognition of the
necessity to maintain biodiversity of European forests, their
multifunctional role and the need of sustainable forest
management (in ecological, commercial and social sphere).
National and regional forest programmes are aimed at
implementing the principles of sustainable forest management. In
the Czech Republic national forest programme is developing under
the auspices of the Ministry of Agriculture and the Ministry of the
Environment. A whole range of stakeholders from the forestry and
environment sectors are involved in this programme that will be
submitted to the Government of the Czech Republic at the end of
2002. The programme will be one of instruments for
implementation of issues specified in the document “Concept of
Forest Policy for the Period Prior to Accession of the Czech
Republic to the EU” and the forestry-oriented chapters of State
Environmental Policy.
Within the bounds of the preparation for accession to the EU,
a bill on the trading in forest reproductive material, together with
a bill of the Game Management Act were submitted and legislative
procedure concerning classification of wood in the rough was
discussed. We actively participated in the development of
EUROSTAT unified database, the representatives of the forestry
sector repeatedly negotiated with the European Commission on
relevant technical issues.
In 2001 several international meetings were held, which were –
among others - focused on the 80th anniversary of forestry
research in the Czech Republic. In March 2001 40th IUFRO
Enlarged Board session took place at the Faculty of Forestry of the
Agricultural University Prague. A working session of PRO SILVA
Committee was held in Třeboň in June 2001. In autumn 2001 the
Forestry and Game Management Research Institute organized
a session of the IUFRO Working Group on forest protection against
bark insects.
3.1 Mezinárodní aktivity lesního hospodářství
International Activities of the Forestry Sector
Rovněž mezinárodní aktivity byly spjaty s
jubileem lesnického
výzkumu a v ČR se při této příležitosti konalo několik
mezinárodních akcí.
V březnu to bylo 40. zasedání rozšířené rady IUFRO, které
proběhlo na LF ČZU v Praze. Lesnické organizace byly
vyzvány, aby využily této příležitosti a představily se prostřednictvím
posterů či písemných informací tak, aby bylo
možné účastníkům jednání předložit víceméně souhrnnou
informaci o současném českém lesnictví. Se stejným cílem
byla volena i trasa odborné exkurze, při které byly navštíveny
různá pracoviště VÚLHM, školní lesní podniky, lesy spravované
LČR i majetek soukromý.
V červnu následovalo pracovní jednání výboru PRO SILVA
– evropského sdružení lesníků usilujících o tzv. přírodě blízké
obhospodařování lesa, které se konalo v Třeboni. Zástupci
15 zemí z celkového počtu 23 přidružených jednali o příkladných
(demonstračních) objektech uvedeného způsobu
nakládání s lesem, o jejich smyslu, správě, vědeckém prověřování
a rozšiřování dlouhodobých výsledků. Usoudili,
že
shlédnuté objekty – na LZ Boubín (Zátoň), LS Nové Hrady, na
majetku dr. Kinského ve Žďáru n. Sáz. a na ŠLP „Masarykův
les“ ve Křtinách – mohou být právem součástí evropské sítě
takovýchto demonstračních objektů.
Na podzim pak útvar ochrany lesa VÚLHM zorganizoval
v Průhonicích zasedání pracovní skupiny IUFRO zabývající se
ochranou lesů před podkorním hmyzem.
Lesní hospodářství bylo jako celek představeno mj.
i v německém odborném časopise Forst und Holz vydávaném
v Hannoveru, jehož páté číslo z března 2001 bylo pod
názvem „Wald und Forstwirtschaft in Tschechien“ celé věnováno
našemu lesnictví.
Pověření pracovníci se tak jako v minulých letech zúčastnili
mezinárodních jednání, souvisejících s přípravou lesního
hospodářství ČR na vstup do EU, s plněním závazků vyplývajících
z podepsaných smluv, dohod a rezolucí.
3.2 Lesnictví sousedních zemí
Forestry in Neighbouring Countries
3.2.1 Lesní hospodářství na Slovensku
Forestry in the Slovak Republic
Lesní hospodářství se podílí na tvorbě HDP 0,56
%, což
představuje oproti roku 1999 pokles o 0,1 %. Počet zaměstnanců
pracujících v lesním hospodářství činí přibližně 22 000
a meziročně tak došlo ke snížení o zhruba 500 zaměstnanců.
Z hlediska struktury vlastnictví se veřejné lesy (státní
a obecní) podílí na celkové výměře lesní půdy 52,3 % a soukromé
lesy (společenstevní, soukromé, církevní a ostatní)
47,7 %.
Výměra lesů je stabilní a činí 1 997,9 tis. ha.
Oproti roku
1999 je to o 6,4 tis. ha více, k čemuž přispěly zejména převody
zemědělských pozemků porostlých lesními dřevinami
do lesního půdního fondu. Z kategorií lesů jsou lesy hospodářské
zastoupeny 66 %, lesy ochranné 16 % a lesy zvláštního
určení 18 %. Kategorizaci a funkční typizaci lesů
výrazně ovlivňuje zákon č. 287/1999 Z.z. o ochraně přírody
a krajiny. Z celkové výměry lesního půdního fondu podléhá
zvláštnímu režimu ochrany více než 848 tis. ha, což znamená
zhruba 42,5 %.
Podíl podrostního a výběrného hospodářského způsobu se
zvýšil na 70,9 % předepsané těžební plochy, z toho činí podrostní
69,1 % a výběrný 1,8 %. Podíl holosečí spolu s převody
a přeměnami se od roku 1990 snížil z původních 81,3 % na
dnešních 29,1 %.
Skutečné zastoupení jehličnatých dřevin je oproti cílovému
zastoupení vyšší o 16 %, zatímco skutečné zastoupení listnáčů
je oproti zastoupení cílovému o 5 % nižší.
Porostní zásoby dřeva dosáhly přibližně 410 mil. m3 hroubí
bez kůry, což odpovídá průměrné zásobě na ha ve výši 215 m3
hroubí bez kůry. Znamená to, že porostní zásoby se od roku
1990 mírně zvyšují. Těžební možnosti, které v současné
době dosahují zhruba 5,3 mil. m3 hroubí bez kůry, byly v roce
2000 překročeny o 16 %. Tento fakt umocňuje
zjištění, že
v části lesů Slovenska se naopak zdroje dřeva využívají
nedostatečně. Nahodilé těžby se podílí na celkovém objemu
vytěženého dřeva zhruba 48,5 %.
Státní podpora lesnictví je poskytována prostřednictvím
Státního fondu zvelebování lesa SR, Státního podpůrného
fondu zemědělství a potravinářství a Státního fondu životního
prostředí.
Státní fond zvelebování lesa SR poskytl v roce 2000 prostředky
ve výši 444,6 mil. Sk, ze kterých bylo nestátnímu
sektoru poskytnuto 158 mil. Sk (36 %) a státním organizacím
v rámci nejnutnějšího obhospodařování nenavrácených lesů
286,6 mil. Sk (64 %).
Státní podpůrný fond zemědělství a potravinářství poskytl
lesnímu hospodářství zvýhodněný úvěr na nákup dopravní
a nakládací techniky ve výši 1,2 mil. Sk.
Státní fond životního prostředí do lesního hospodářství
poskytl příspěvek ve výši 600 tis. Sk Odštěpnému závodu
Topoľčianky na údržbu parku.
Ze státního rozpočtu byly poskytnuty prostřednictvím
Ministerstva zemědělství SR Lesům Slovenské republiky, s.p.
na rekonstrukci historických objektů ve vlastnictví státu
finanční prostředky v celkové výši 14,9 mil. Sk.
Dotace do lesního hospodářství od roku 1990 neustále klesají
a po zohlednění inflace dosáhly jen 9,1 % z roku 1990.
3.3 Lesnická legislativa a mezinárodní souvislosti
Forestry Legislation in the International Context
V posledním decenniu se na mezinárodních
lesnických
fórech diskutuje otázka právně závazného dokumentu
o lesích. Někdejší mezivládní panel a fórum zabývající se mj.
touto problematikou byly přetvořeny v novou součást OSN –
vzniklo Fórum Spojených národů pro lesy (UNFF). Na globální
lesnické snahy reagovala jak známo i Evropská komise, která
na výzvu Evropského parlamentu zpracovala Lesnickou strategii
EU. Strategie vychází mj. z usnesení ministerských
konferencí MCPFE, některé aktivity vycházející z tohoto tzv.
pan-evropského procesu byly převzaty jako závazné a staly
se součástí komunitárního práva.
Lesnická strategie Evropské unie je založena na uznání nutnosti
zachovávat diverzitu evropských lesů a jejich multifunkční
roli a potřeby trvale udržitelného, ekologického, hospodářského
a sociálního vývoje. Hlavním cílem lesnické
strategie EU je posílení trvale udržitelného rozvoje a hospodaření,
jak to stanoví „Lesní principy“, přijaté Konferencí OSN
o životním prostředí a rozvoji a jak to definují již zmíněné
rezoluce přijaté na Celoevropských konferencích ministrů na
ochranu lesů. K uskutečňování tohoto přístupu mají sloužit
národní a regionální lesnické programy nebo podobné nástroje
zaváděné členskými zeměmi v souladu s principem subsidiarity.
Smlouvy o EU totiž nepočítají s komplexní společnou lesní
politikou, nicméně jsou lesní hospodářství, ochrana a trvale
udržitelný rozvoj lesů zásadními otázkami
současných politik
jako jsou společná zemědělská politika a rozvoj venkova,
otázky životního prostředí, obchod, vnitřní trh, výzkum, průmysl,
rozvoj spolupráce a energetická politika. Je tedy podpořen
vícesektorový přístup k problematice lesů.
Hlavní principy „Lesnické strategie EU“ jsou:
– podporovat cíle politiky Společenství,
– přispívat k plnění mezinárodních závazků členských států
Unie,
– uplatňovat pružný přístup, založený zejména na principu
subsidiarity,
– probíhat v souladu s principy volného pohybu zboží a svobodné
soutěže a bez jakéhokoli deformování soutěže,
– zvyšovat konkurenceschopnost lesního sektoru EU, včetně
lesního a dřevozpracujícího průmyslu,
– přispívat k rozvoji venkovských oblastí a vytváření pracovních
míst,
– podporovat zařazení principu trvale udržitelného vývoje
a ochrany životního prostředí do politiky v oblastech souvisejících
s lesnictvím.
Současná opatření a jejich rozvoj
1. Nařízení týkající se strukturálních a doprovodných opatření
společné zemědělské politiky:
– Lesnická opatření v zemědělství.
– Program rozvoje a optimálního využívání lesní půdy ve
venkovských oblastech.
– Rozvoj lesního sektoru zlepšováním podmínek pro
zpracování a prodej lesních produktů.
2. Program Společenství na ochranu lesů proti znečišťování
ovzduší.
3. Úsilí členských států zabraňovat lesním požárům.
4. Evropský lesní informační a komunikační systému.
5. Obchodní činnost lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu
jako součást otevřené ekonomiky.
6. Dřevozpracující průmysl EU.
7. Podpora lesnického výzkumu.
8. Spolupráce při rozvoji lesnictví.
9. Mezinárodní spolupráce – plnění rozhodnutí přijatých na
konferencích ministrů.
10. Koordinace.
Specifické otázky týkající se lesnictví:
• Zachování lesní různorodosti – řešení problémů biodiverzity
lesů vyžaduje opatření ve třech oblastech: zachování,
trvale udržitelné využívání a spravedlivé rozdělení výnosů
plynoucích z využívání lesních genetických zdrojů. Přitom
se v rámci Společenství přispívá k zachování biodiverzity
i dalšími specifickými opatřeními na ochranu lesů (proti
znečištění ovzduší a lesním požárům).
• Dřevo jako zdroj energie – procento energie vyrobené
z obnovitelných zdrojů dosáhne v roce 2010 dvanácti procent
celkové energie (současná výše je na úrovni 6 %),
a očekává významné zvýšení ve využívání biomasy pro
energetické účely.
• Změna klimatu – přes nejasnosti scénáře
očekávané
změny je jisté, že lesy hrají důležitou roli v globálním
oběhu uhlíku.
• Certifikace v lesnictví.
Řešení lesnických záležitostí je tedy ponecháno na zodpovědnosti
členský států Společenství, které je zajišťují prostřednictvím
národní legislativy. Tu ve vyspělých zemích
představují lesní zákony, které obvykle vymezují definici lesa,
jeho význam, stanoví předpoklady jeho zachování a obnovy,
základní způsoby jeho obhospodařování, určuje základní
práva a povinnosti majitelů, hospodářů i návštěvníků lesů
a stanovuje sankce za porušování těchto ustanovení. Jsou
řešeny otázky omezení vlastníků lesů v souvislosti s funkcemi,
které lesy poskytují celé společnosti.
V souvislosti s legislativou je nutné připomenout setrvalou
potřebu racionalizace státní správy a její zkvalitňování
s cílem zvýšení její účinnosti.
V rámci přípravy na vstup do EU byl i v odvětví lesního
hospodářství plněn plán úkolů Národního programu přípravy
na členství ČR v EU. Byl předložen návrh zákona o obchodování
s reprodukčním materiálem lesních dřevin, návrh věcného
řešení zákona o myslivosti a byla projednávána otázka
klasifikace surového dříví. Průběžně je připravována účast
při tvorbě jednotné databáze v rámci Eurostatu a zástupci
odvětví se opakovaně zúčastnili technických konzultací
s Evropskou komisí.
Rozvíjená bilaterální spolupráce se sousedními státy
a členskými státy EU je orientována do oblasti ochrany lesů
jako důležité součásti životního prostředí s cílem naplnit
požadavky aquis týkající se zejména ochrany proti vlivům
znečištění ovzduší a ochrany přírody jako takové.
3.3.1 Mezinárodní právní nástroje a mechanismy
International legal instruments and mechanisms
Česká republika je účastnickou stranou
následujících multilaterálních
konvencí a protokolů:
Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů (UN ECE)
Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím
hranice států – Convention on Long-range Transboundary
Air Pollution (CLRTAP).
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím
hranice států (z roku 1979) o dlouhodobém financování
Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování
dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší
v Evropě – Protocol to the 1979 Convention on Long-range
Transboundary Air Pollution on Long-Term Financing of the
Cooperative Programme for Monitoring and Evaluation of
the Long-Range Transmission of Air Pollutants in Europe
(EMEP).
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím
hranice států (z roku 1979) o snížení emisí síry
nebo jejich toků přecházejících hranice států nejméně o 30 %
- Protocol to the 1979 Convention on Long-range
Transboundary Air Pollution on the Reduction of
Sulphur
Emissions or their Transboundary Fluxes by at least 30 %.
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím
hranice států o dalším snížení emisí sloučenin síry
– Protocol to the 1979 Convention on Long-range
Transboundary Air Pollution on Further Reduction of
Sulphur Emissions.
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím
hranice států (z roku 1979) o snižování emisí
oxidů dusíku nebo jejich přenosů přes hranice států –
Protocol to the 1979 Convention on Long-range
Transboundary Air Pollution concerning the Control of
Emissions of Nitrogen Oxides or their Transboundary Fluxes.
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím
hranice států o omezení emisí těkavých organických
látek nebo jejich toků přes hranice států – Protocol to
the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air
Pollution concerning the Control of Emissions of Volatile
Organic Compounds or their Transboundary Fluxes.
Česká republika je dále signatářem (dosud
nikoli účastnickou
stranou) následujících mezinárodních konvencí a protokolů:
Protokol o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícím hranice států (z roku 1979) –
Protocol to the 1979 Convention on Long-range
Transboundary Air Pollution of Heavy Metals.
Protokol o persistentních organických polutantech
k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím
hranice států (z roku 1979) – Protocol to the 1979
Convention on Long-range Transboundary Air Pollution of
Persistent Organic Pollutants.
Protokol o omezování acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního
ozónu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší
přecházejícím hranice států (z roku 1979) – Protocol to the
1979 Convention on Long-range Transboundary Air
Pollution to abate Acidification, Eutrophication and Ground-
Level Ozone.
UNEP
Úmluva o ochraně ozónové vrstvy – Vídeňská úmluva –
Convention for the Protection of the Ozone Layer/Vienna
Convention.
Úmluva o biologické rozmanitosti – Convention on
Biological Diversity (CBD).
Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně
žijících živočichů a rostlin – Convention on International
Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora
(CITES).
Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů
– Bonnská úmluva – Convention on the Conservation of
Migratory Species of Wild Animals (CMS).
Úmluva o ochraně netopýrů v Evropě – Agreement on the
Conservation of Bats in Europe.
Rada Evropy (Council of Europe)
Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin,
volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská
úmluva) – Convention on the Conservation of European
Wildlife and Natural Habitats.
UNESCO
Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především
jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) –
Convention on Wetlands of International Importance
Especially as Waterfowl Habitat, Protocol to Amend the
Convention on Wetlands of International Importance
Especially as Waterfowl Habitat.
Úmluva o ochraně světového kulturního a
přírodního dědictví
– Convention concerning the Protection of the World
Cultural and Natural Heritage.
Další konvence
Rámcová úmluva o změně klimatu – United Nations
Framework Convention on Climate Change (UN FCCC -
Kyoto Protocol).
Úmluva o boji proti desertifikaci – United Nations
Convention to Combat Desertification in those Countries
Experiencing Serious Drought and/or Desertification,
Particularly in Africa (UNCCD).
