9.5 Celulózopapírenský průmysl

Pulp and Paper Industry

Celulózopapírenský průmysl zahrnuje dva obory, které se podílejí na celkových tržbách za prodej vlastních výrobků a služeb následovně: • Výroba vlákniny, papíru, kartonu a lepenky - 51 %. • Výroba zboží z papíru, kartonu a lepenky - 49 %. Proti údajům za předchozí rok se zvýšil podíl výroby zboží z papíru, kartonu a lepenky o 5 % na úkor výroby vlákniny, papíru, kartonu a lepenky. Průmysl papíru a celulózy zpracoval cca 25 % surového dříví z tuzemské těžby dřeva. Na výrobu 703 tis. tun buni-činy spotřeboval 3,7 mil. m3 jehličnaté vlákniny a jehličnatých štěpek a třísek. Vzhledem k aktuálním potřebám zpracovatelů se v průběhu roku realizoval dovoz jehličnaté vlákniny ve výši 0,4 mil. m3 (ze SRN, Slovenska a Polska). Objem výroby buničiny se zvýšil proti roku 2001 o 2,4 %, přestože ceny buničin se držely během roku na velmi nízkých úrovních a působily tak exportérům značné ekonomické problémy. V oblasti výroby papírů, kartonů a lepenek se předchozí růst rovněž zpomalil a nárůst dosáhl proti roku 2001 pouze 1,1 % (10 tis. tun) především z důvodu výpadků výroby u největších papírenských výrobců po povodních. Celulózopapírenský průmysl je nadále silně orientován na vývoz, který se zvýšil na 331 tis. tun buničiny (48 % výroby) a 585 tis. tun papíru, kartonu a lepenky (66 % výroby). V celkové spotřebě papírů, kartonů a lepenek byla překročena hranice l mil. tun (o 54 tis. tun) a celková spotřeba papíru na obyvatele se zvýšila o dalších více než 6 kg na hodnotu 102,6 kg za rok. Ceny papírů kopírovaly poklesy cen buničin a držely se rovněž na nízké úrovni. Proto další růst produkce je možný jen cestou pokračujících intenzifikací výrobních linek a rekonstrukcemi papírenských strojů, nebof žádná nová velká investiční akce výstavby papírenských strojů není plánována.

 

9.6 Energetické zpracování dřeva

Use of Wood for Energy Production

Usnesením vlády č. 50 ze dne 12. ledna 2000 byla schválena státní energetická politika. Tento zásadní materiál stanovil základní koncepci rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Obnovitelné zdroje nemohou být v horizontu této energetické politiky zásadním zdrojem energie, ale jejich využití bude významným regionálním a lokálním přínosem. Jde zejména o uplatnění biomasy (sláma, seno, lesní odpad) a o rozvoj fytoenergetiky tam, kde jsou únosné dopravní náklady. Také je možno využít dnes neobdělávané plochy pro rychle rostoucí energetické plodiny. Cílem je zvýšení podí-

lu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů z dnešních cca 1,5 % na cca 3 až 6 % k roku 2010 a cca 4 až 8 % k roku 2020. Podle výpočtu České energetické agentury, odvozeného z vyhodnocení již realizovaných projektů, by si zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na hodnotu 6 % (včetně podpory úspor energie,) do roku 2010 vyžádalo cca 242 mld. Kč investic a cca 42,5 mld. Kč podpor. Akcelerace tohoto vývoje je podmíněna podstatně vyššími finančními prostředky než dosud poskytovanými. Koordinaci těchto prostředků a kompatibilitu postupů s obdobnými postupy zemí EU uplatňo-

 

vánými při poskytování podpor do této oblasti zajišťuje Česká energetická agentura společně se Státním fondem životního prostředí. Dne 28. listopadu 2002 vydal Energetický regulační úřad cenové rozhodnutí č. 1/2003, kterým stanovil ceny elektřiny a souvisejících služeb. Minimální výkupní ceny elektrické energie, vyrobené spalováním biomasy ve zdrojích s instalovaným výkonem větším než l MWe, byly stanoveny ve výši 1,50 Kč/kWh bez DPH. Tato minimální garantovaná cena je velmi zajímavá a navíc územně příslušný provozovatel distribuční soustavy je při splnění podmínek stanovených cenovým rozhodnutím povinen uplatněné množství této elektrické energie vykoupit. Podle statistického zjišťování MPO je k výrobě energie nebo tepla v průmyslových zdrojích využíváno cca 300 tis. tun dřevní hmoty ročně (palivové dřevo, dřevní odpad, kůra, štěpky, piliny). Převážná část této dřevní hmoty jsou odpady dřevozpracujícího a papírenského průmyslu, nikoliv přímé dodávky lesního hospodářství.

Zbytky po těžební činnosti, které jsou potencionálním zdrojem lesní štěpky k energetickým účelům, jsou odhadovány na 4,5 mil. m3, tj. 1,2 mil. tun dřevní hmoty. Energie obsažená v uvedeném množstvím představuje asi 10 PJ. Současná roční spotřeba primární energie v České republice je odhadována na 1700 PJ. Energetický potenciál těžebních zbytků představuje 0,6 % primární roční spotřeby republiky. Ekvivalentem této energie je např. 670 tis. tun hnědého uhlí. Obnovitelné zdroje energie nemohou být při současné úrovni poznání zásadním zdrojem energie. Výroba a doprava biomasy na místo spotřeby vyžaduje vynaložení nezanedbatelného množství energií. Při přípravě investičních záměrů souvisejících s využíváním biomasy je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost ekonomickému rozboru. Většina těchto investičních záměrů se bez státních podpor neobejde.

 

9.7 Výroba a uplatnění lesnické techniky

Production and Use of Forest Machinery

Školkařská technika má sezónní využívání a poměrně dlouhou životnost, proto obnova těchto strojů má charakter kusové výroby bez návaznosti na výzkum a vývoj. Technika

pro obnovu lesa je na srovnatelné úrovni. Požadavek na další stroje, zajištující likvidaci těžebního odpadu, začne narůstat po zákazu pálení klestu.

 

Těžební, přibližovací a dopravní technika má celoroční využívání se zvýšenou náročností na bezpečnost. Nástavby na univerzální traktory jsou provozem stále žádány. Lanovky zůstávají na stejné výrobní kapacitě. Zde se výrazně projevuje modernizace, která snižuje počet pracovníků při obsluze, její zvýšenou bezpečnost a šetrnost k porostům i k půdě. Automobilové hydraulické jeřáby domácí výroby projevují pravidelný nárůst a jsou konkurenceschopné vůči

zahraniční výrobě. Při kompletaci odvozních souprav v posledních dvou letech narůstá výroba typů pro odvoz krátkých výřezů, což navazuje na zvýšené využívání harvestoro-vých technologií. Vývoj poskytl lesnímu hospodářství nový hydraulicky ovládaný návěs, který na OM může upravovat svou délku a postavení klanic v závislosti na délce dopravovaných výřezů. Návěs je vyráběn s dvou i třínápravovou alternativou.

 

9.7.1 Uplatnění moderních těžebních technologií

Use of modern harvesting technologies

Moderní harvestorové technologie se stále více začínají uplatňovat i v ČR. Se zvyšující se cenou pracovní síly se tato velmi drahá technologie stává ekonomicky zajímavou. Předností této technologie je dále zvýšení bezpečnosti práce v těžební činnosti a šetrnost k porostu, podrostu i půdě. V současné době je podle šetření v provozu 58 harvestorů, polovina z nich (29 strojů) je však již za hranicí životnosti. Harvestory vyrobené v roce 2000 nebo později jsou zastoupeny z jedné třetiny (19 strojů). Podle velikosti jsou všechny tři velikostní skupiny zastoupeny shodně jednou třetinou. Malé harvestory (výkon do 70 kW a celková hmotnost do 8 t) jsou určeny především do výchovných zásahů v mladých porostech. Střední harvestory (výkon od 70 kW do 140 kW a celková hmotnost od 8 t do 13 t) jsou určeny do starších probírkových porostů a mýtních těžeb se stromy do průměru 50 cm. Velké harvestory (nad 140 kW výkonu a s celkovou hmotností nad 13 t) jsou určeny převážně do mýtních těžeb. Podíl harvestorových těžeb na celkových těžbách dosáhl 6,8 %.

 

Dříví vytěžené harvestory je zpravidla vyváženo moderními vyvážecími traktory. Tato moderní technologie, která soustřeďuje výřezy zpravidla v délkách do 5 metrů, je též velmi šetrná k porostu i k půdě. Dříví již není přibližováno vlečením po půdním povrchu, jako u klasických technologií, ale je dopravováno na speciální nástavbě. V současné době je podle šetření v provozu 116 vyvážecích traktorů a 3 vyvážecí soupravy. Stáří této techniky je obdobné jako u harvestorů. Necelá jedna třetina evidovaných vyvážecích

traktorů je vyrobena v roce 2000 nebo později. Podle velikosti se dělí vyvážecí traktory na malé (do 10 t celkové hmotnosti) a velké (nad 10 t celkové hmotnosti). V tuzemsku pracují převážně malé vyvážecí traktory (102 strojů). Tato skutečnost potvrzuje, že tyto stroje jsou převážně využívány při výchovných těžbách s cílem co nejmenšího poškození stojícího porostu a půdního povrchu. Podíl vyvážení vyvážecími traktory na celkovém objemu soustřeďování dosáhl 7 %.

 

9.8 Vztah lesního hospodářství k ostatním odvětvím

Forestry and Multi-sectoral Relations

9.8.1 Zemědělství

Agriculture

V rámci rezortu zemědělství má lesní hospodářství k zemědělství úzký vztah. Zalesňováním a trvale udržitelným hospodařením v lesích se zmírňují klimatické extrémy, omezují se škodlivé účinky suchých větrů, zabraňuje se přívalům vodních srážek a tím i erozi zemědělské půdy. Je to nejvýznamnější složka tvorby krajiny a životního prostředí v České republice. Výměra zemědělského půdního fondu se v roce 2002 ve srovnání s předcházejícím rokem významně nezměnila. Zemědělská půda představuje 54,2 % celkové rozlohy ČR, což činí 4 273 tis. ha Jednou z možností snižování zemědělské nadprodukce ve vyspělých evropských zemích je vyřazení určitých zemědělských pozemků z produkce. Toto vyřazení může být krátkodobé, tj. uložení půdy do klidu nebo trvalé. Nejefektivnější způsob trvalého vyřazení zemědělských pozemků z produkce je jejich vrácení původnímu využití, tj. jejich zalesnění. Počáteční vklady do založení lesního porostu jsou vysoké a pohybují se od 50 tis. Kč za hektar zalesněného pozemku. V některých případech mohou překročit i 100 tis. Kč. Takto vysoké náklady zpravidla nemůže nést na svých bedrech pouze vlastník pozemku. Proto programy na podporu zalesňování zemědělských pozemků jsou součástí zemědělských podpor a dotací.

V plném rozsahu zůstává v platnosti program vyhlášený nařízením vlády č. 505/2000 Sb., ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb. Rozdělení zemědělských pozemků do dvou kategorií podle vhodnosti k zalesnění bylo poprvé použito v roce 2002 s cílem omezit zalesňování kvalitních zemědělských půd. Stát má zájem přednostně zalesňovat pozemky, které jsou svažité, podmáčené nebo těžko zemědělsky obdělávatelné. Podporováno je zakládání vitálních lesních porostů, které budou přínosem dalším generacím. Podmínkou pro poskytnutí dotace je použití stanovištně a geneticky vhodného a výsadby schopného sadebního materiálu. Na zakládané porosty, které nepodléhají režimu lesního zákona (např. plantáže vánočních stromků, vrbové prutníky, keře), se dotace neposkytují. Celkem byly za rok 2002 poskytnuty vlastníkům pozemků dotace ve výši 88,9 mil. Kč, včetně ochrany lesních kultur. Na vlastní zalesnění l 203 ha zemědělských pozemků byla poskytnuta finanční podpora ve výši 46,1 mil. Kč.

 

9.8.2 Turistika a rozvoj venkova

Tourism and rural development
 

Venkovská turistika a agroturistika je významným zdrojem příjmů nejen v zemědělství, ale také pro obce, zejména při řešení nezaměstnanosti. Zároveň obce, které se do tohoto typu turizmu významněji zapojí, mohou lépe prosperovat a zachovat si svůj osobitý ráz. V obcích se využívají volné objekty, respektive nevyužité rekreační kapacity v zemědělství, zlepšuje se odbyt zemědělských produktů, volné kapacity řemeslníků a sportovních zařízení. Rozvoj turistiky přispívá k zachování a zušlechtění vzhledu obcí nejen z hlediska čistoty a pořádku, ale i z hlediska architektonického, například zachování původní zástavby. Jednou z poměrně nových podnikatelských činností je agroturistika, zaměřená na využití venkovského, zemědělského i lesnického potenciálu v regionech pro cestovní ruch a v lesnickém prostředí i na popularizaci lesnického stavu na veřejnosti. Agroturistiku můžeme chápat jako soubor rekreačních aktivit nebo aktivit volného času, které se vážou na venkovské osídlení a lesní prostředí a jsou odlišné od civilizačních rekreačních aktivit. Formy jejich realizace znamenají určitým způsobem návrat k přírodě, k činnostem, kterými se bezprostředně získávají základní potřeby na živobytí. Zásadou agroturistiky je ubytování hostů na zemědělských farmách, nebo v lesnických objektech či soukromém domě s rodinou lesníka. Jednou z možností může být i poznávání nenáročných a pro veřejnost bezpečných činností v lesním hospodářství, jako například zalesňování, ožínání, stahování klestu, příprava krmiva pro zvěř, sběr lesních plodů a příprava jídel z nich a podobně. V českých zemích tento způsob poskytování služeb v turistice nemá v současnosti velké zastoupení, i když v 19. a na počátku 20. století, převážně v horských oblastech Krušných a Jizerských hor, Jeseníků, Krkonoš a Šumavy, v usedlostech lesníků, bývaly tyto služby časté. Na fořtovnách a hájovnách byly hostinské pokoje, podávalo se občerstvení z místního hospodářství, lesník se věnoval hostům na procházkách nebo projížďkách po lesních cestách na koni. Lesní prostředí protkává sít komunikací silniční a železniční dopravy a také hustá sít lesních cest. Mezi takové druhy dopravy jednoznačně patří i cyklistika a cyklotu-ristika. Cyklistika je vynikající prevencí proti civilizačním chorobám, cyklisté nemají problémy s hledáním parkovacích míst, s dopravními kolapsy a zácpami a kolo vychovává k humanitě a družnosti. Významný je i přínos pro rozvoj cestovního ruchu a regionů. Proto je v současnosti připravována cyklostrategie. Cyklostrategie vychází z připravovaného národního rozvojového plánu, z regionálních operačních plánů a dalších strategických materiálů krajů a měst. Cílem je doplnit

obecné formulace, jako např. rozvoj dopravní obslužnosti a infrastruktury regionů, snížení negativních důsledků dopravy na životní prostředí, rozvoj cestovního ruchu, envi-ronmentální osvěta, výchova a vzdělávání. Cyklotrasy procházejí lesním prostředím, jejich trasování a značení je potřebné konzultovat i s lesnickým personálem. Cyklisté si navykají využívat objekty, které lesníci vybudovali pro turistickou veřejnost, jako jsou odpočívadla, altány, horské přístřešky a studánky. Na uživatele cyklotras je však nutné neustále osvětově působit, zejména z hlediska zachování jejich bezpečnosti při průjezdu místy probíhajícího lesnického provozu.