Co je to myslivost

Myslivost je v současné době chápána jako komplexní soubor managementových opatření, kterými jsou obhospodařovány populace legislativně vymezených druhů volně žijících živočichů, a současně jako nemateriální statek tradiční a lidové kultury České republiky.

Podstata myslivosti

Její podstatu přesně vystihuje definice uvedená v ust. § 2 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno: „Myslivostí se rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví“.
 
V očích mnoha občanů ČR je myslivost často nesprávně považována za samoúčelnou volnočasovou aktivitu, podobně jako jiné zájmové aktivity (např. provoz sportovních činností). Tento pohled, mnohdy založený na skutečnosti, že myslivost je provozována částí veřejnosti většinou ve volném čase, je častou příčinou střetů zejména mezi myslivci a veřejností, která využívá ke svým aktivitám volnou krajinu.
 
K zamezení vzniku nedorozumění, plynoucích z neznalosti právní podstaty myslivosti může přispět Nález Ústavního soudu ČR č. Pl. ÚS 34/03 ze dne 13. 12. 2006, který také uvádí:
 
„Myslivost v naší právní úpravě není a nikdy nebyla považována za sport, přičemž dle stanoviska Evropské komise, které si ministerstvo s ohledem na vstup České republiky do Evropské unie vyžádalo, je posuzování myslivosti jako takové s ohledem na (různé) kulturní a historické tradice každé členské země ponecháno na národních legislativách.“….. „Soubor dříve vyslovených premis dovoluje Ústavnímu soudu vyslovit základní zásadu použitelnou při posuzování projednávané věci, totiž že realizace myslivosti a práva myslivosti je v obecné rovině legitimním omezením vlastnického práva. Pokud by vlastnické právo bylo vykonáváno takovým způsobem, který by eliminoval myslivost a výkon práva myslivosti, byl by výkon vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny (Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.)“….. Při hodnocení podstaty právní úpravy myslivosti, jak vyplývá z uvedeného, Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o činnost sloužící k realizaci ústavně zakotveného úkolu státu (čl. 7 Ústavy České republiky). Plnění ústavní povinnosti proto nelze nemít za plnění úkolu v obecném, či dokonce ve veřejném zájmu.
 
S ohledem na svou dlouhou historii, význam a společenské postavení byla myslivost na počátku roku 2012 zapsána na oficiální Seznam nehmotného kulturního dědictví České republiky, vedený Ministerstvem kultury.
 
Stát rovněž prosazuje veřejné zájmy hájené zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a to prostřednictvím orgánů státní správy myslivosti, uvedených v ust. § 57 tohoto zákona.

Důležité pojmy

Honitba

Nezbytným základem pro výkon práva myslivosti je část krajiny – tzv. honitba. Honitba je souborem souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti. Pokud jde o podstatu honebních pozemků, jedná se o takové, které nespadají do rámce nehonebních (nehonebními pozemky se rozumí pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, hřbitovy a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti). Součástí honitby může být také bažantnice – část honitby, v níž jsou vhodné podmínky pro intenzivní chov bažantů. Bažantice však existují také jako samostatné honitby (tzv. „samostatné bažantnice). Tyto však byly uznány podle předchozí právní úpravy s tím, že stávající zákon o myslivosti umožnil svým ust. § 69 jejich zachování.

Dělení honiteb je prováděno podle různých hledisek:

1.) druh honitby

a) volná honitba – je taková, která není oborou (její obvod není např. trvale ohrazen). Jedná se o drtivou většinu honiteb v ČR. Minimální výměra pro volnou honitbu je 500 ha.

b) obora – druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat. Minimální výměra pro oboru je 50 ha. V praxi existují i obory, jejichž výměra je menší než 50 ha. Tyto obory byly však zřízeny podle předchozí právní úpravy s tím, že stávající zákon o myslivosti umožnil svým § 69 jejich zachování.

2.) vlastnické poměry:

a) vlastní honitba – byla uznána na základě návrhu jednoho vlastníka souvislých honebních pozemků, jejichž výměra je větší, nebo rovna legislativně zakotvené minimální výměře. „Držitelem honitby“ (tedy subjektem oprávněným k rozhodování o využívání honitby) je právě tento vlastník.

b) společenstevní honitba – byla uznána na základě návrhu vlastníků honebních pozemků sdružených v tzv. honebním společenstvu (zvláštní právnická osoba, která je založena podle zákona o myslivosti – jejím cílem je vytvoření a využití honitby). Tuto alternativu využívají především vlastníci honebních pozemků v případě, kdy jsou schopni splnit předpoklady pro uznání honitby pouze společně, nikoliv však samostatně (výměra souvislých honebních pozemků každého jednotlivého vlastníka je nižší, než potřebná minimální výměra pro uznání honitby). Držitelem honitby je pak toto honební společenstvo.

3.) způsob využití

a) režijní honitba – honitba, kterou se její držitel rozhodl využívat na vlastní účet. Držitel honitby vykonává tedy právo myslivosti sám a je tedy současně tzv. „uživatelem honitby“.

b) pronajatá honitba – honitba, kterou se její držitel rozhodl pronajmout a postoupit tak výkon práva myslivosti jiné osobě, která splňuje předpoklady stanovené legislativou. Fyzická, nebo právnická osoba, která užívá takto pronajatou honitbu je uživatelem honitby. Za pronájem honitby přísluší držiteli honitby nájemné, které je stanoveno vzájemnou dohodou obou stran.

Zvěř

Zvěř je definována jako obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů uvedených v ust. § 2 písmenech c) a d) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Jako taková je věcí ničí („res nullius“), s výjimkou zvěře v oborách. Vlastnictvím uživatele honitby se stává až v okamžiku ulovení odstřelem, nebo odchytem, anebo okamžikem úhynu v honitbě, nebo na nehonebních pozemcích (v takovém případě náleží zvěř uživateli nejbližší honitby). I přesto, že zvěř ve volných honitbách nemá vlastníka, nese uživatel honitby (tedy subjekt, který vykonává v honitbě právo myslivosti) odpovědnost za škody způsobené zvěří na lesních porostech a zemědělských kulturách, pokud se tyto nachází na honebních pozemcích.

Legislativa

Myslivecký hospodář

Pro každou honitbu musí být ustanoven tzv. myslivecký hospodář. Jedná se o fyzickou osobu, která splňuje přísné kvalifikační i obecné podmínky pro výkon této funkce, dané legislativou. Rozsah práv a povinností mysliveckého hospodáře je rovněž legislativně upraven. Zjednodušeně lze uvést, že myslivecký hospodář odpovídá uživateli honitby za odbornou úroveň mysliveckého hospodaření. Myslivecký hospodář se při výkonu své činnosti prokazuje průkazem mysliveckého hospodáře.

Vzor průkazu je uveden v Příloze č. 3 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Myslivecká stráž

S ohledem na nutnost ochrany veřejných zájmů, souvisejících s myslivostí přímo v prostředí honitby, je povinností uživatele honitby navrhnout ustanovení tzv. myslivecké stráže. Na každých i započatých 500 ha výměry honitby je ustanovována jedna myslivecká stráž. Fyzická osoba, která je navržena k ustanovení mysliveckou stráží, musí prokázat zejména odbornou způsobilost a splnit další obecné předpoklady pro výkon této funkce dané legislativou. Ověření splnění všech předpokladů pro výkonu této funkce spadá do kompetence orgánu státní správy myslivosti. Obecně lze uvést, že myslivecká stráž dohlíží na dodržování povinností spojených s ochranou myslivosti. Myslivecká stráž se při výkonu své funkce prokazuje průkazem a služebním odznakem. Vzor průkazu je obsažen v Příloze č. 2 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Vzor služebního odznaku je obsažen v Příloze č. 1 téže vyhlášky. Myslivecká stráž má, na rozdíl od mysliveckého hospodáře, postavení úřední osoby (dříve veřejného činitele). Tomu samozřejmě odpovídá její zvýšená ochrana, ale i trestně právní odpovědnost, zakotvená v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Vzor průkazu je uveden v Příloze č. 2 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Vzor služebního odznaku je uveden v Příloze č. 1 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Výkon práva myslivosti

Vlastní provoz myslivosti probíhá především prostřednictvím tzv. výkonu práva myslivosti (souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků). Výkon práva myslivosti spadá zcela do kompetence uživatele honitby. Uživatel honitby tak sám určuje i podíl různých osob (např. svých členů, popř. zaměstnanců – držitelů loveckých lístků) na praktickém výkonu práva myslivosti. Rozsah podílu na výkonu práva myslivosti je definován např. prostřednictvím tzv. povolenky k lovu. Jedná se o zvláštní doklad, který uživatel honitby vydává držiteli loveckého lístku a uvádí v něm druhy, počty popř. i věkovou strukturu zvěře, které je držitel loveckého lístku a této povolenky oprávněn v honitbě lovit. Každý občan ČR, který se chce podílet na komplexním výkonu práva myslivosti musí tedy kromě souhlasu uživatele honitby v podobě povolenky k lovu, disponovat loveckým lístkem pro české občany, potvrzením o povinném pojištění odpovědnosti za škody způsobené při výkonu práva myslivosti, zbrojním průkazem skupiny „C“ a průkazem zbraně s níž loví, popř. evidenční kartu loveckého dravce. Výkon práva myslivosti je v ČR umožněn také cizincům. Tito však musí disponovat především loveckým lístkem pro cizince, vydaným v ČR na základě dokladů opravňujících je k lovu zvěře v zemi jejich původu. 

Vzor povolenky k lovu je uveden v Příloze č. 11 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Vzor loveckého lístku pro české občany je uveden v Příloze č. 9 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. 

Vzor loveckého lístku pro cizince je uveden v Příloze č. 9 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.