11. století – V kronikách se objevuje název „lovec“. Lov je výsadním právem panovníka (tzv. „regal“), který si vydržuje lovecké družiny, zakládá např. účelové obce – lov je v jejich názvu dodnes (Lovčice, Ohaře apod.) a staví lovecké hrady a hrádky (např. Křivoklát).
16. století – Dochází k vývoji prvních palných zbraní (především vojenských). Český sněm vydává v roce 1573 usnesení, kterým spojuje právo lovu s vlastnictvím pozemku. Objevují se první snahy o ochranu zvěře, což tvoří základ budoucí myslivosti. Z tohoto století pochází první zmínka o introdukci kamzíka horského (Křivoklátsko). Myslivecké prvky běžně pronikají do umění a hudby.
17. století – Objevují se první lovecké palné zbraně. Trvá robotní povinnost, kterou Ferdinand III. přímo spojil s lovem (poddaní museli vypomáhat při lovech a jejich organizaci). Dochází k rozvoji pytláctví (různých důvodů – lovecká vášeň, hlad). Rozvíjí se myslivecké tradice a kultura (např. troubení při lovech, založení Řádu svatého Huberta). Téma lovu je běžnou součástí kultury.
18. století – Nastává rozvoj mysliveckého povolání. Je nutné vyučení u mistra v délce tří let. Po úspěšném zakončení je při ceremoniálu „přijetí v myslivců počet“ předán výuční list, lovecký tesák a lovecká trubka. Císařem Josefem II. byla v roce 1781 zrušena robotní povinnost. Byl vydán všeobecný honební patent, který řešil ochranu proti škodám zvěří a jejich náhradu. Nastává všeobecné omezení oborních chovů spárkaté zvěře a probíhá eradikace černé zvěře ve volné krajině – její chov je umožněn jen v oborách. Nastává rozmach chovu drobné zvěře a s tím související brokové střelby.
19. století – Dochází k rozvoji bažantnictví, postupně jsou na našem území zakládány chovy „nových“ druhů zvěře (daněk skvrnitý, muflon, jelenec běloocasý, sika východní, exotické druhy bažantů). Společnost si uvědomuje důležitost lesního hospodářství a zájmy myslivosti jsou mu v důsledku toho podřízeny. V roce 1849 zrušil císař František Josef I. tzv. dominikální právo a lov (myslivost) byl tak přímo souvislý s výkonem vlastnických práv k pozemkům. Ve druhé polovině století jsou zakládány organizace sdružující myslivce (Lesnický spolek Hubertus, Spolek honební a ochrany zvěře). Je vypracován zákon o myslivosti (49/1866 z. z.), který umožňuje vznik společenstevních honiteb, stanovuje ochranu zvěře (doby lovu a hájení), upravuje problematiku honebního lístku a minimální výměru honiteb (200 jiter hornorakouské míry = 115 ha).
20. století – Na začátku 20. století jsou na našem území založeny chovy dalších druhů zvěře – kamzíka horského (Lužické hory – 1907 až 1908, Jeseníky – 1913) a ondatry pižmové (Dobříš – 1904).
Po 1. světové válce dochází na našem území k prudkým změnám společenských a politických poměrů v důsledku rozpadu Rakousko – Uherské monarchie. V důsledku pozemkové reformy dochází ke změnám vlastnických poměrů. Myslivost je dále provázána s vlastnictvím půdy. Legislativní úprava myslivosti je převzata z právního řadu rakousko – uherského a své novelizace se dočká až v roce 1929 (zák. č. 98/1929 Sb.), což svědčí o kvalitě původní právní úpravy. V roce 1923 byla založena první jednotná organizace – Československá myslivecká jednota.
Vývoj myslivosti je dále poznamenám praktickou ztrátou státní suverenity v době existence Protektorátu Čechy a Morava. Je vydáno vládní nařízení č. 127/1941 Sb., které upravuje otázky výkonu působnosti mysliveckých úřadů, minimální výměru společenstevních honiteb (250 ha) a, mimo jiné, zavádí zkoušku z myslivosti, jako předpoklad k držení loveckého (dříve honebního) lístku.
Od 1. 1. 1948 nabývá účinnosti nový zákon o myslivosti (225/1947 Sb.), který definuje podstatu myslivosti (hospodářská a kulturní činnost), upravuje otázku plánování chovu zvěře, ochrany myslivosti prostřednictvím „mysliveckých hajných“ (dnes „myslivecká stráž“) a mysliveckých hospodářů, vymezuje také novou min. výměry honiteb (vlastní – 200 ha, společenstevní 150 ha). Po únoru 1948 se mohli uživateli pronajatých honiteb stát pouze tzv. „lidové myslivecké společnosti“.
V souvislosti s dalším společenským vývojem došlo v roce 1962 k vydání nové právní úpravy (zák. č. 23/1962 Sb.). Zásadní změnou je zřízení práva myslivosti, jako práva nezávislého na vlastnictví půdy (bylo založeno na užívacím vztahu k půdě) a změna min. výměry „volných“ honiteb na 500 ha. Byla rovněž dále řešena otázka mysliveckého plánování, hospodaření se zvěří a mysliveckých evidencí.
K zásadnějším změnám došlo až v důsledku změny politického systému po roce 1989, konkrétně v roce 1992, kdy bylo vydáno „nové“ úplné znění zákona č. 23/1962 Sb. (zák. č. 270/1992 Sb.), které opět spojilo myslivost s vlastnictvím pozemků, a umožnilo vlastníkům pozemků opět zakládat vlastní a společenstevní honitby, jejichž uživateli se mohly stát české právnické a fyzické osoby. Na konci 20. století probíhá návrat velkých šelem (rys, vlk, medvěd) a jiných zvláště chráněných druhů (bobr, vydra, krkavec) živočichů do krajiny. Pokračuje úbytek drobné zvěře (např. zajíc, bažant, koroptev).
21. století – Byla přijata nová myslivecká legislativa v podobě
zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti a na jeho základě vydaných vyhlášek, provádějících některá ustanovení zákona
(244/2001 Sb.), upravujících doby lovu
(245/2001 Sb.), postup odvození minimálních a normovaných stavů zvěře
(491/2002 Sb.), problematiku bažantnic
(7/2004 Sb.) a podrobnosti mysliveckého plánování
(553/2004 Sb.). Honitby, uznané podle předchozí právní úpravy, byly podmínečně zachovány. Nově byla stanovena minimální výměra pro obory, a to na 50 ha. V průběhu tohoto století pokračuje návrat velkých šelem a dalších zvláště chráněných druhů živočichů do krajiny. Dochází k vzestupu početních stavů prasete divokého, siky japonského, daňka skvrnitého a muflona. S drobnými výkyvy pokračuje pokles početních stavů některých druhů drobné zvěře.
