Kvalifikace

K úspěšnému složení zkoušek je nezbytné disponovat znalostmi ve všech skupinách a to v rozsahu nezbytném pro zajištění řádného provozu jednotlivých částí. Například potvrzení o vykonané zkoušce z myslivosti je jedním z podkladů pro vydání loveckého lístku. Ministerstvo zemědělství na základě svého zmocnění pověřuje právnické osoby prováděním vybraných zkoušek.

Zkouška z myslivosti

– je základním stupněm myslivecké kvalifikace. Vlastní zkouška se skládá z těchto skupin:
 

I.    

  • dějiny lovectví a myslivosti a myslivecké spolkové činnosti,
  • význam myslivosti, myslivecká kultura, myslivecká etika,
  • osobnost myslivce, myslivecká mluva, myslivecké zvyky a tradice

II.    

  • právní předpisy o myslivosti, o zbraních a střelivu, o ochraně přírody a krajiny, veterinární předpisy, předpisy o ochraně zvířat proti týrání, právní předpisy Evropské unie a mezinárodní úmluvy týkající se myslivosti,
  • řízení myslivosti
  • plány mysliveckého hospodaření a myslivecká statistika;

III.    

  • myslivecká zoologie a biologie zvěře (znalost druhů zvěře, hlavních rozpoznávacích znaků zvěře a způsobu jejího života);

IV.    

  • chov zvěře (včetně umělého chovu zvěře a základní technologie),
  • péče o zvěř (včetně přikrmování zvěře, výstavby a údržby mysliveckých zařízení),
  • ekologie a ochrana přírody, ochrana zvěře a zlepšování životního a přírodního prostředí zvěře, předcházení škodám působených zvěří, vztah k ostatním volně žijícím živočichům, etologie a její využití v myslivecké praxi, pohoda zvěře;

V.    

  • myslivecká kynologie (znalost plemen a skupin loveckých psů, řádného chovu, výchovy a výcviku, vedení a použití loveckých psů),
  • nemoci loveckých psů (příznaky nemocí a jejich léčení),
  • nemoci zvěře (znalost nejdůležitějších nemocí zvěře, předcházení nemocím a jejich léčení);

VI.    

  • lovecké zbraně, střelivo, pomůcky a zařízení (pravidla jejich používání a bezpečnostní opatření),
  • základy první pomoci při úrazech při provádění práva myslivosti;
 

VII.    

  • způsoby lovu zvěře včetně odchytu a lovecká pravidla,
  • lovecké stopařství,
  • ošetřování zvěřiny, úprava a hodnocení loveckých trofejí
 
K úspěšnému složení zkoušky z myslivosti je nezbytné disponovat znalostmi ve všech skupinách a to v rozsahu nezbytném pro zajištění řádného provozu myslivosti a výkonu práva myslivosti v honitbě. Potvrzení o vykonané zkoušce z myslivosti je jedním z podkladů pro vydání loveckého lístku. Ministerstvo zemědělství na základě svého zmocnění pověřuje právnické osoby prováděním zkoušek u myslivosti.
 
V rámci myslivecké kvalifikace existuje částečná rovnocennost vzdělání. V jejím důsledku tak nemusí zkoušku z myslivosti skládat osoba, která
  • složila zkoušku z myslivosti na vysoké škole, na které se vyučuje myslivost.
  • je žákem, posluchačem nebo absolventem střední nebo vyšší odborné školy, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem.

Zkouška pro myslivecké hospodáře

– je druhým stupněm myslivecké kvalifikace. Vlastní zkouška se skládá z těchto skupin:
 

I.

  • Práva a povinnosti mysliveckého hospodáře a s nimi související předpisy o myslivosti, ochraně přírody a krajiny, zbraních a střelivu, veterinární předpisy, předpisy o ochraně zvířat proti týrání – vše se zaměřením na práva a povinnosti mysliveckého hospodáře, právní předpisy Evropské unie a mezinárodní úmluvy týkající se myslivosti;

II.

  • zařazování honiteb do jakostních tříd, minimální a normované stavy zvěře, chov zvěře v oblastech chovu zvěře,
  • plány mysliveckého hospodaření, vedení myslivecké evidence a statistiky, povolenky k lovu,
  • myslivecká zařízení, péče o zvěř, zásady chovu a ochrany zvěře a životního prostředí, zvláště chránění živočichové,
  • ekologie, etologie a její využití v myslivecké praxi, pohoda zvěře a ochrana přírody v České republice;

III.    

  • výživa zvěře,
  • nejdůležitější nemoci zvěře, předcházení těmto nemocím, postup při jejich zjištění, včetně léčebných prostředků a ochranných opatření,
  • ošetřování ulovené zvěře, jejích jednotlivých částí, úprava a hodnocení trofejí, systém chovatelských přehlídek,
  • myslivecká zoologie a kynologie;

IV.    

  • myslivecké zvyky a tradice, myslivecká kultura, myslivecká mluva,
  • lovectví, lovecké zbraně a střelivo a bezpečnost při zacházení s nimi, lovecká pravidla, způsoby lovu, včetně sokolnictví,
  • základy první pomoci při úrazech při provádění práva myslivosti,
  • systém kontroly ulovené zvěře a jejího označování.
 
K úspěšnému složení zkoušky pro myslivecké hospodáře je nezbytné disponovat znalostmi ve všech skupinách a to v rozsahu nezbytném pro řádný výkon práv a povinností mysliveckého hospodáře ve smyslu ust. § 35 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Potvrzení o složení zkoušky pro myslivecké hospodáře je dokladem odborné způsobilosti k výkonu této funkce. Ministerstvo zemědělství na základě svého zmocnění pověřuje právnické osoby prováděním zkoušek pro myslivecké hospodáře.
 

V důsledku částečné rovnocennosti vzdělání nemusí skládat tuto zkoušku osoba, která

  • složila zkoušku z myslivosti na vysoké škole, na které se vyučuje myslivost,
  • úspěšně ukončila studia na střední odborné škole nebo vyšší odborné škole, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem

Vyšší odborná myslivecká zkouška

– je třetím a současně nejvyšším stupněm mysliveckého vzdělání. Tuto zkoušku může absolvovat pouze osoba, která již dříve úspěšně složila zkoušku z myslivosti a zkoušku pro myslivecké hospodáře. Vlastní zkouška se skládá z těchto skupin:
 

I.

  • myslivost u nás a v ostatních, zejména sousedních evropských zemích,
  • chov zvěře v oblastech chovu,
  • bažantnictví a obornictví,
  • myslivecká zařízení,
  • ekologie a ochrana přírody, myslivecká péče o zvěř, zásady chovu a ochrany zvěře, tvorba a ochrana životního prostředí zvěře,
  • význam myslivosti a její ekonomika,
  • myslivecké vzdělávání, výzkum, tradice, kultura a propagace;

II.    

  • myslivecká zoologie a biologie zvěře,
  • nejdůležitější nemoci zvěře, předcházení těmto nemocím a jejich léčení,
  • výživa zvěře a ošetřování zvěřiny,
  • myslivecká kynologie;

III.

  • právní předpisy o myslivosti, o zbraních a střelivu, o ochraně přírody a krajiny, o ochraně zvířat proti týrání a veterinární předpisy,
  • základní předpisy Evropské unie vydané k ochraně fauny a flóry,
  • základní mezinárodní úmluvy týkající se ochrany fauny a flóry,
  • práva a povinnosti mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže;

IV.    

  • určování jakostních tříd honiteb, stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře,
  • plány mysliveckého hospodaření, vedení myslivecké evidence a statistiky,
  • ošetřování kožek, úprava a hodnocení loveckých trofejí a zjišťování a nakládání s biologicky cenným materiálem;

V.

  • lovectví, lovecká pravidla, způsoby lovu včetně sokolnictví, myslivecké zvyklosti a obyčeje a myslivecká mluva,
  • lovecké zbraně, střelivo, pomůcky a zařízení a pravidla jejich používání a bezpečnostní opatření,
  • etologie zvěře a její využití v myslivecké praxi.
 
K úspěšnému složení vyšší odborné myslivecké zkoušky je nezbytné disponovat komplexními znalostmi myslivosti na vynikající úrovni a to ve všech skupinách. S ohledem na vysoké nároky, kladené na uchazeče o složení vyšší odborné myslivecké zkoušky, je pořádání vyhrazeno zákonem o myslivosti přímo Ministerstvu zemědělství.
 
V důsledku částečné rovnocennosti vzdělání neskládá tuto zkoušku osoba, která
  • složila zkoušku z myslivosti na vysoké škole, na které se vyučuje myslivost.
  • je absolventem střední nebo vyšší odborné školy, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem

Sokolnická zkouška

– je zvláštní součástí myslivecké kvalifikace, nezbytnou pro držení a chov loveckých dravců a provozování sokolnického způsobu lovu s loveckým dravcem. Vlastní zkouška se skládá z těchto skupin:

 

I.

  • právní předpisy týkající se sokolnictví, zejména předpisy o myslivosti, o ochraně přírody a krajiny, na ochranu zvířat proti týrání, o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů, evropské směrnice a mezinárodní úmluvy zabývající se touto problematikou,
  • historie sokolnictví a jeho současnost,
  • organizace sokolnictví v České republice, evidence loveckých dravců, sokolnické zvyklosti a tradice, sokolnická setkání;

II.

  • zoologie a biologie dravců,
  • jednotlivé druhy dravců nejčastěji využívané k sokolnictví, jejich popis, velikost, rozpoznávací znaky v přírodě, hnízdění, roční pohyby, potrava a vlastnosti;

III.

  • základní onemocnění dravců, jejich prevence a léčení,
  • základy ošetření zlomenin a jiných poranění dravců,
  • zásady inkubace,
  • zásady správné výživy mláďat a dospělých dravců,
  • jednotlivá zařízení pro chov dravců a jejich využití,
  • etologie a její využití v myslivecké praxi, ochrana a péče o pohodu dravců;

IV.

  • sokolnická výstroj a výstroj dravce, jejich součásti, výroba, použití,
  • zásady výcviku jednotlivých dravců,
  • lov jednotlivými druhy dravců.
 
K úspěšnému složení sokolnické zkoušky je nezbytné disponovat znalostmi ve všech skupinách a to v rozsahu nezbytném pro řádné držení a chov loveckých dravců a provozování sokolnického způsobu lovu s loveckým dravcem. Potvrzení o složení sokolnické zkoušky je dokladem odborné způsobilosti k výkonu sokolnické činnosti.
 
V podmínkách ČR neexistuje rovnocenné vzdělání, které by tuto zkoušku nahrazovalo.